Hermiona seděla před krbem ve svém bytě, ve kterém už nebude více bývat až dnešek skončí. Dneska měla svatbu, ale z nějakého důvodu se necítila příliš šťastně. Byly to teprve dva roky od bitvy o Bradavice, nechtěla se ještě vdávat. Přišla si příliš mladě.

Pak tu byl Ron. Když chodili do Bradavic, dokázala si představit, že stráví zbytek života po jeho boku, ale teď? Poslední dva roky jí ukázaly, že to není možné. Takový život pro sebe nechtěla. Měla Rona ráda, ale uvědomila si, že už ho nemilovala, tak jako v Bradavicích, a přesto si ho dnes hodlala vzít. Bylo příliš pozdě na to, aby to zrušila.

Z přemýšlení o jejím životě ji vyrušilo zaklepání na okno. Mohla to být jedině sova, a tak bez váhání vyskočila z pohodlného křesla a přešla k oknu, kde se na okamžik zastavila. Předpokládala, že to bude sova s Denním věštcem, ale místo toho na ní vyhlížela elegantní černá sova. Otevřela okno a převzala od ní nespočetně mnoho dopisů. Usadila se zpátky do křesla a zkoumala dopisy.

Na každém z nich bylo úhledným písmem napsané její jméno. Pomyslela si, že tohle písmo už někde viděla, ale nemohla si vzpomenout, kde. Zvědavost ji přemohla a ona otevřela první z dopisů, bylo na něm nejstarší datum.

Hermiono,

dnes jsem tě poprvé nazval mudlovskou šmejdkou, ještě teď je mi ze mě špatně. Doufám, že mi jednou odpustíš,

Draco.

Hermiona zalapala po dechu, když si přečetla těch pár řádků. Vzpomínala si na ten den i na to, jak se jí to dotklo. Tohle ale v životě nečekala. Rychle otevřela další dopis.

Hermiono,

dnes jsi mě uhodila a musím říct, že máš pořádnou ránu, ale co, zasloužil jsem si to. Rozhodně to pro mě bylo více poučné, než otcovi kletby. Doufám, že mi jednoho dne odpustíš, že jsem zavinil Klofanovu smrt, čekalo se to ode mě, ale vím, že to nebylo správné,

Draco.

Hermiono,

dnes byl ples na počest turnaje tří kouzelníků, když jsem tě uviděl, potvrdily se mé nejhorší noční můry. Zamiloval jsem se do tebe. Neber si to špatně, jsou to pro mě muka, protože my dva nikdy nebudeme moct být spolu, ani nevíš, co bych dal za to být jen obyčejný kouzelník, či dokonce mudla. Pak bychom mohli být spolu. Když jsem tě večer viděl na schodech plakat, řekl jsem si, že už tě nikdy nesmím rozbrečet. Doufám, že mi jednou odpustíš, že jsem takový srab, abych se vzepřel otci,

s láskou Draco.

Hermiono,

dnes jsem vás udal, chci abys věděla, že mi je to opravdu líto. Chtěl jsem být taky v BA, chtěl bych tě chránit do konce života, ale oba bychom moc dlouho nepřežili. Krvezrádce a mudlorozená? Špatná kombinace v časech, které nastávají. Doufám, že mi jednou odpustíš, že jsem vás nahlásil,

s láskou Draco.

Hermiono,

dnes se to stalo. Zklamal jsem tě. Přijal jsem temné znamení, nemáš ani ponětí, jak hrozné to je, ale mnohem horší je pocit, že jsem tě zklamal. Ale já musel. Doufám, že mi jednoho odpustíš, že jsem se stal smrtijedem,

s láskou Draco.

Hermiono,

dostal jsem úkol a ten jsem měl dnes splnit, ale nedokázal jsem to. Nemohl jsem ho zabít. Nabídl mi ochranu, víš? Ale já ji stejně nepřijal, bylo příliš pozdě. Voldemort je hrozný, Hermiono. Nemohl jsem dělat nic, poznal by to. Doufám, že mi jednoho dne odpustíš, že jsem nebyl lepším člověkem,

s láskou Draco.

To byl poslední dopis. Hermiona jich prošla jen pár, ale tenhle byl poslední. Byl napsaný ten den, kdy umřel Brumbál. Nevěděla, co si o těch dopisech myslet, ale bylo jí jasné, že si Rona vzít nemůže. Zničila by tak život jemu i sobě. Popadla hůlku a přemístila se do Doupěte, aby si promluvila s Ronem.

Mezitím na Malfoy manoru se vysoký blonďák zavřel v pokoji, aby si mohl znovu přečíst dopisy, které nikdy neposlal. Dneska se dívka jeho snů vdává a on nikdy neudělal nic pro to, aby ji získal. Všechno, co dělal ji spíš odrazovalo, a tak to pravděpodobně mělo být. Otevřel první šuplík u nočního stolku a překvapeně zíral na prázdný prostor. Ještě včera tam ty dopisy byly. Naštvaně vyšel z pokoje a skoro až utíkal do salonku, kde jeho matka vždy popíjí čaj.

,,Kde jsou?!" vykřikl, když tam došel.

,,Poslala jsem je," odpověděla v klidu Narcissa a ani se nesnažila předstírat, že neví o čem mluví.

,,Ty jsi cože?" vyjekl Draco a projel si rukou vlasy.

,,Slyšel jsi. Dneska se vdává, byla to tvá poslední možnost."

,,Neměla jsi právo! Vím, že se vdává. Ty dopisy neměla nikdy dostat," vykřikl a odpochodoval zpátky do pokoje.

Hermiona s Ronem kupodivu všechno probrali v klidu. I on věděl, že to co mezi nimi bylo už není jako dřív. Rozhodli se, že zůstatou kamarády a všem to i oznámili. Rozhodně se nedalo říct, že by je to nepřekvapilo, ale přijali jejich rozhodnutí.

Momentálně se Hermiona nacházela před obřími dveřmi Malfoy manoru a říkala si, co tu vůbec dělá. Její poslední návštěva nebyla zrovna něco na co by chtěla vzpomínat. Ale když už tu byla, nesměla to vzdát. Zaklepala a čekala jestli ji někdo otevře, ani nemusela čekat dlouho, než se před ní objevila Narcissa Malfoyová.

„Přišla jsi," řekla s menším úsměvem a Hermiona se na ni nechápavě podívala.

„Ano, ale ani nevím proč," řekla po pravdě a na pozvání paní Malfoyové vešla dovnitř.

„To zcela chápu, drahá. Ty dopisy jsem ti poslala já. Četla jsem o tom, že se dnes vdáváš, tak jsem se vzala z Dracova pokoje a poslala ti je. Nevím, co jsem si myslela, ale měla bys vědět, jak se celou tu dobu cítil. Každý večer, než šel spát, si je četl," řekla Narcissa starostlivě.

„Ví o tom, co jste udělala?" zeptala se Hermiona překvapená přístupem starší ženy. Chovala se k ní tak mile.

„Ano, před chvílí to zjistil. Chceš zavést k jeho pokoji?"

„Nejspíš," zamumlala Hermiona a za chvíli už stála před černými dveřmi. Narcissa ji nechala o samotě a ona nevěděla, co dělat, tak nakonec jen zaklepala a vešla dovnitř.

Draco ji hned zaregistroval, mlčky přešel k velkému stolu u okna a ze šuplíku vytáhl obálku, kterou ji podal.

„Tenhle je poslední," řekl jen a sedl si na postel. Hermiona v tichosti vytáhla dopis, který nesl datum její poslední návštěvy tady.

Hermiono,

Tolik se stydím, jsem naštvaný sám na sebe. Jak jsem ti tohle mohl udělat?! Jediné, co jsem v tu dobu chtěl, bylo být na tvém místě. Vzít na sebe tu bolest, kterou si musela snést. Proč jsem nic neudělal? Měl jsem tě popadnout a vzít tě do bezpečí. Měl jsem zabít Bellu. Měl jsem tě ochránit a ne se dívat jak trpíš! Doufám, že mi jednoho dne odpustíš, že jsem poslouchal svého otce a skončil tak na straně Voldemorta.

Miluju tě.

S láskou Draco.

Hermionina slza dopadla na pergamen, ale nebyla jediná. Inkoust byl na místech rozmazaný, což znamenalo, že Draco musel plakat, když to psal.

„Odpustila jsem ti," zašeptala a podívala se na něj.

„Opravdu?" zeptal se překvapeně a zvedl se z postele.

„Ano, všechny ty dopisy ukazují, jaký doopravdy jsi. Zdá se, že jsem tě celé ty roky neznala," řekla s malým úsměvem, „Chtěl, chtěl bys zjistit jestli by to mezi námi fungovalo?" zeptala se tak potichu, že se až bála jestli ji slyšel.

„Ale co Ron?"

„Zrušili jsme svatbu. Shodli jsme se na tom, že daleko lepší jsme jako přátelé, než partneři."

„Pak myslím, že bych velice rád zjistil, jestli by to fungovalo," řekl s úsměvem a přitáhl si ji do objetí.

***
Words: 1241