Animae fidelium - duše věrných

pozn. kurzívou jsou sny a tak se nedivte, když to bude trochu matoucí, ale sny už takové jsou. doufám, že si povídku po dlouhé době užijete a zanecháte své názory <3

snad se v tom vyznáte, jsem s tím celkem spokojená, myslím že se to povedlo 🖤🖤🖤

,,Myslíš si, že jsi chytřejší než já?"

,,Myslím si, že včera v noci jsem byla chytřejší."

,,Byl jsem nahý, to se nepočítá!"

,,No, neslyšela jsem od tebe žádné námitky, když jsem-" Než to však stihla doříct, byla přerušena jejich kamarádem.

,,Všechno co jsem chtěl je znát odpověď na otázku číslo tři! Proč mi tohle pořád děláte?! Proč musím tohle snášet pokaždé, když studuji s vámi oběma najednou? Chtěl jsem jenom vědět tu zatracenou odpověď! Jenom tuhle jedinou věc, ale ne!"

,,Promiň," odpověděl její přítel, ale místo toho, aby to říkal jejich kamarádovi, říkal to jí. Vytáhl z tašky hůlku, namířil ji na ni a šeptl: ,,Obliviate."

Hermiona se posadila na posteli a přemýšlela o svém snu.

,,Divné," uzavřela to a šla si připravit snídani.

Její den probíhal pořád stejně.

Ráno vstala, nasnídala se, připravila se do práce, odešla do práce, pracovala, vrátila se domů, zírala z okna, navečeřela se a šla spát.

Nebyl to ani rok od války a ona se vypracovala na náměstka ministra kouzel. Potom co po měsíci společného bydlení s Ronem zjistili, že jim to neklape, začala se plně věnovat práci.

Měla se dobře, ale i přesto jí něco chybělo. Byla spíš jako stroj, než jako člověk. Jako by neměla city, jako by dřív něco měla, něco co ji naplňovalo a pak to zmizelo.

,,Připomeň mi proč se s tebou vlastně ještě bavím?" zakřičel její přítel na jejich kamráda a ona se jen zasmála. Někdy uměl být přehnaně dramatický.

,,Protože jsem tvůj jediný opravdový přítel, a jako jediný vím o tobě a Hermioně."

,,Nesnáším, když máš pravdu," zabrblal a posadil se k Hermioně.

,,Plus mě má Hermiona ráda."

,,Zapomeň. Ta myslí jen na mě."

,,Hej, co kdybyste to nechali na mě kluci," řekla se smíchem Hermiona  a políbila svého přítele na tvář.

,,Jste nechutně sladcí."

,,Sklapni a dopřej nám soukromí," osočil se její přítel a ona se uvelebila na jeho rameni.

,,Vždyť už jdu."

,,Tak a teď, když jsme konečně sami... Obliviate."

Hermiona se probudila a pocítila nepříjemný pocit, který se jí usadil po celém těle. Chtělo se ji brečet. Tohle už byl druhý sen, a zvláštní bylo, že se vždy cítila tak šťastná, aspoň do té doby, než její údajný přítel použil Obliviate. Nevěděla kdo to byl, ani kdo byl jejich kamarád, ale měla pocit, že je dobře zná.

Hermiona objala svého přítele a pomalu usínala, když se prudce otevřeli dveře.

,,Hej, nemohl jsem kvůli vám spát celou noc, takže teď nebudete spát vy kvůli mně!" vykřikl jejich kamrád a současný hlavní prefekt a skočil k nim do postele.

,,Zab ho!" zavrčel její přítel zatím co ona si přitáhla přikrývku, co nejblíž k tělu.

,,Merlin, vážně jste stále nazí? To je nechutné lidi. Měli byste se krotit," řekl a hned jak rychle se u nich objevil, tak i zmizel.

,,Tolik k našemu soukromí," řekla a znovu se k němu přitulila.

,,Kdyby nebyl jediný přítel, kterého mám, už dávno bych ho zaavadoval."

,,Pojďme spát, v noci jsi mi to moc nedopřál."

,,Jistě, ale nejdřív...Obliviate."

,,Ginny, to už je třetí noc po sobě! Nejsou to náhodné sny, připadá mi to spíš jako vzpomínky. Vzpomínky na dobu, kdy jsem byla šťasná, ale nic z toho se nikdy nestalo."

Ginny pozorovala svoji nejlepší kamarádku, jak projevuje nějaké emoce poprvé od války. Byla to příjemná změna, a hlavně to bylo dost zajímavé.

,,Takže jediné, co víš, že jsi tam ty a dva kluci. Jeden je tvůj přítel a druhý váš kamarád."

,,Ano. Ale jejich tváře jsou jako v mlze."

,,Nemůže to být Ron a Harry?"

,,Nemyslím si to, navíc ten kamrád byl prefekt spolu se mnou."

,,Blaise."

,,Co?"

,,Blaise byl prefekt spolu s tebou."

,,No jistě, ale my se spolu skoro nebavili. Jen když se jednalo o nějaké povinnosti, které jsme měli."

,,Je to jediná věc, které se můžeš chytit."

,,Nevím, jsou to jen sny. Co jiného by to bylo? Brzy to přejde."

,,Jak myslíš."

,,Hej, víš co?  Jsem šťastná," řekla Hermiona a políbila svého přítele.

,,To je dobře, protože jsem včera v noci pracoval vážně tvrdě, abych viděl tenhle úsměv," ušklíbl se a Hermiona ho praštila do ramene.

,,Jsi pitomec."

,,Ale tvůj," řekl a znovu si ji přitáhl do polibku.

,,Lidi, provozujete v noci taky něco jiného než -"

,,Sklapni, jsme zamilovaní," přerušila ho Hermiona a objala svého přítele.

,,Vím, a proto to nerad vidím."

,,Nerad vidíš, co?" zeptala se zmateně.

,,Tohle," řekl a ukázal na jejího přítele, který na ni mířil hůlkou.

,,Obliviate."

,,Dobře, přemýšlela jsem. Myslím, že na mě někdo použil Obliviate a tohle jsou útržky."

,,Ano, to mě taky napadlo, ale to přece není možné."

,,Ne pokud to neprovedeš správně."

,,I to není možné, moc dobře to víš. Kdyby se to někomu nepovedlo, zbláznila bys se."

,,Nemám k tomu daleko, Ginny."

,,Jsi nejchytřejší čarodějka doby, dělej to co umíš, nejlépe. Už musím. Zítra se stavím," řekla a ve spěchu odešla z její kanceláře.

,,Fajn, budu pátrat," řekla si pro sebe a už vymýšlela plán.

,,Miluju tě."

,,Já tebe."

,,Ale já tebe víc."

,,No to těžko. Protože já tě miluji nejvíc na světě."

,,Ne, já tebe."

,,Kdyby to někoho zajímalo, tak já vás nesnáším. Oba. Proč tohle musím snášet?!"

,,Vím v čem je tvůj problém. Žárlíš, Bl-sfdhsd," řekl její přítel a ona se zamračila. Něco nebylo v pořádku. Takhle její sny obvykle neprobíhaly. Bylo to jako byste si pouštěli film a na tomhle místě bylo dvd poškrábané, a tak postava vydala divný zvuk.

,,To určitě. Můžu mít každou, teď když jsi mimo hru."

Hermiona se podívala na jejich  přítele a zjistila, že už není tolik v mlze jako dřív.

,,Takže ti vlastně projevuji laskavost."

,,Zapomeň."

,,Proč tu vlastně jsi. To tě musím vždycky vahánět, Blasei?!"řekl její přítel a ona konečně viděla tvář jejich přítele. Opravdu to byl Blaise.

,,Abych vás mohl štvát, přece," řekl před tím než odešel do vsého pokoje.

,,Hej, jsi v pořádku?" zeptal se a ona se na něj podívala.

,,J-jo, jen nemám ráda, když se o tomhle bavíte. Zní to pak, že se mnou budeš jen do doby než tě omrzím."

,,Ale já tě miluju, princezno, a právě proto to musím udělat."

,,Udělat co?"

,,Obliviate."

Hermiona zaklepala na dveře Blaiseovi kanceláře a zhluboka se nadechla. Proč tohle vůbec dělá? Bude ji mít za blázna.

,,Dále," ozvalo se zpoza dveří a tak vešla.

,,Ahoj, Blasei," pozdravila, zatím co on se zdál být v šoku, že ji vidí.

,,Grangerová, s tím tobě můžu pomoci?" zeptal se a odložil dokumenty.

,,Vlastně se potřebuji na něco zeptat."

,,Jen do toho," řekl a čekal, co z ní vypadne.

,,Byli... Byli jsme někdy přátelé?"

,,Co to je za otázku? Byli jsme hlavní prefekti. Tolerovali jsme se a pak jsme si šli každý svou cestou."

,,A jsi si jistý?"

,,Samozřejmě, o co jde?"

,,Já jen... o nic, o nic nejde, zapomeň, že jsem tu byla," vykoktala a chtěla odejít, ale pak si všimla jedné fotky na stole.

,,Co ještě?" zeptal se, ale necítila z jeho tónu vztek.

,,Ta fotka," řekl a ukázala na ni.

,,Co s ní?"

,,Je ohlá."

,,Jen starý přítel, na kterého bych radši zapomněl," řekl a ona teď už doopravdy odešla.

Na fotce byl on s Malfoyem v Prasinkách. Ale fotka byla ohlá, takže se na ni koukal, nejspíš rád. Kdyby chtěl na třetí osobu zapomenout mohl ji prostě odstřihnout, ale jen ji ohl.

,,Něco mi tají," zamrmlala si pro sebe.

,,Kde je?" vykřikla naštvaně Hermiona, když vtrhla k Blaiseovi do pokoje.

,,Kde je kdo?"

,,Kde je Draco - brzy budu mrtvý muž - Malfoy?!"

,,Ehm, no-"

,,Nech to být!" křikla a otočila se a narazila do Draca.

,,Radši bych tu teď nebyl," řekl a těžce polkl.

,,Je to pravda?! Pozval se Daphne - jsem tak úžasná - Greengrassovou na ples?!"

,,Ano, ale-"

,,Překousla bych to! Vím, že tam nemůžeme jít spolu, ale proč jsi tu proklatou zlatokopku políbil?"

,,Takhle to nebylo, to ona se vrhla na mě."

,,Jasně! Tak si to užij, protože pak už se k ní ani nepříblížíš! Rozumíš mi?"

,,Kdybys jen věděla, že to bude přesně opačně... Obliviate."

,,U Merlina," zašeptala Hermiona, když se probudila.

Tohle opravdu nečekala.

,,Říkám ti, že něco ví," řekl nervózně Blaise.

,,To je blbost, nic vědět nemůže. Je to Obliviate."

,,Tak proč za mnou byla? Ptala se mě jestli jsme byli přátelé? Jak by na to jinak přišla?"

,,Blaise, nemůže si to pamatovat, je to nemožné."

,,Co když se pleteš? Co když si to pamatuje a vy byste tak dostali znovu šanci?"

,,Je to nesmysl! A i kdyby beru si Daphne ani ne za dva týdny, co bych podle tebe měl dělat?"

,,Nemluv o ni, víš, že ji nenávidím."

,,I já ji nenávidím, a musím s ní strávit zbytek života!"

,,Jak myslíš, ale neříkej, že jsem tě nevaroval. Ví to."

,,Ginny! Je to proklatý Malfoy!"

,,Počkej to myslíš vážně?"

,,Ano! Nemůžu tomu uvěřit, asi už mi vážně hrabe."

,,Budeš s tím něco dělat?"

,,A co bych jako měla? Mám za ním přijít a říct - hej, nechodili jsme spolu náhodou?"

,,Hermiono, přístí týden si bere Daphne," řekla opatrně Ginny a Hermiona vztekem zlomila brko, když si vzpomněla na svůj sen.

,,Ta mrcha. O ní se mi zdálo taky."

,,Co když je to vážně pravda?"

,,Pokud je, tak si nejspíš uvědomil, že jsem byla chyba a proto to udělal."

,,Rozhodl jsem se, že budu na straně Pottera."

,,Vážně? To je úžasné!"

,,Ne, ne tak docela. Přínáší to s sebou rozhodnutí, které nechci udělat, ale musím. Jedině pak budeš v bezpečí."

,,O čem to mluvíš, Draco?"

,,Jen si pamatuj, že tě vždycky budu milovat, ano?"

,,Draco, děsíš mě."

,,Fyzicky to nejspíš bude vždycky Daphne, ale tady v mém srdci, to budeš vždycky ty. Řekni to, Hermiono. Chci to slyšet."

,,Draco, já-"

,,Jen to řekni, prosím."

,,Miluju tě, Draco."

,,Dobře, tohle není lehké, ale dělám to pro tebe," řekl zadržujíc slzy a vytáhl hůlku.

,,Draco, prosím," zašeptala a snažila se zadržet slzy, když ji došlo, co se chystá udělat.

,,Miluju tě."

,,Taky tě miluju."

,,Obliviate."

Hermiona se probudila celá ubrečená uprostřed noci.

,,Miluju tě."

Blaise odcházel z práce směr Dracova předsvatební večeře, když ho někdo vtáhl do temné uličky.

,,Grangerová?" zeptala se překvapeně, když ji viděl. Vypadala hrozně a on nevěděl, co se děje.

,,Vezmi mě tam."

,,Co prosím?"

,,Nehraj si se mnou, Blaisei, a vezmi mě tam!" křikla a jemu se vybavilo, když tenkrát vtrhla do jeho pokoje a hledala Draca.

,,Hermiono?"

,,Co?!"

,,Jsi to ty? Jako doopravdy ty... Merlin, víš co myslím."

,,Blaisei! Vezmi mě za Dracem - brzy budu mrtvý muž -Malfoyem, sakra!" ušklíbla se a Blaise taky, když mu došlo, že řekla to samé, jako když byli na škole a ona se dozvěděla, že Daphne políbila Draca.

,,S radostí," řekl a oba je přemístil.

Mezitím se Draco nacházel na toaletách velmi luxusního hotelu a sledoval svůj odraz v zrcadle, když uslyšel cvaknutí zámku, což znamenalo, že jej tu někdo zamknul.

,,Čemu si nerozumněl na tom, že už se k ní nikdy nepřiblížíš?!" ozval se hlas za ním a pak ji uviděl v zrcadle. Vypadala strašně, ale i přesto si myslel, že byla krásná.

,,Grangerová!" zavrčel a otočil se k ní čelem, což se ukázalo jako chyba, protože dostal pěstí přesně jako ve třeťáku.

,,Zabiju tě!" křikla a pak si ho za kravatu přitáhla k sobě a pořádně ho políbila.

,,Jestli je tohle tvoje představa vraždy, tak nejsem proti," řekl, když se od sebe pro nedostatek kyslíku museli odtrhnout.

,,Zmlkni! Budeš si to muset odčinit, jak si mi to mohl udělat? Jak jsi to mohl udělat nám?"

,,Přidal jsem se na stranu Pottera, kdyby se kdokoliv dozvěděl, že to bylo kvůli tobě, tak bys byla ve vteřině mrtvá!"

,,Řekla jsem, abys sklapnul!" vykřikla a Draco se ušklíbl. Byla přesně taková jak si ji pamatoval. Byly to sotva dva roky a on ji stále milovat. Byl si jst, že ji bude milovat navždy.

,,Zmizme odsud, ať to můžu odčinit," zašeptal jí do ucha a ona se na něho víc natiskla.

Okamžitě je přemístil, nevydržel by to už ani sekundu. Moc dobře si pamatoval, že noci po hádce byly ty nejlepší.

Draco sledoval Hermionu, jak spí a nemohl uvěřit svému štěstí, že si vzpomněla. Bylo to nemožné.

„Co?" zeptala se a otevřela oči.

„Nic, jen mi tohle chybělo. Jak jsi to dokázala?"

„My dva, pane Malfoy, jsme si souzeni takže si nemyslete, že se mě jen tak zbavíte," řekla s úsměvem a políbila ho.

„Jak?"

„Víš celou tu dobu jsem věděla, že je něco špatně. Jako by kus mě chyběl, a pak jsem začala mít velice zvláštní sny, ve kterých jsem se cítila tak moc šťastná. Chvíli mi to trvalo, ale vzpomněla jsem si na všechno. Miluju tě."

„Já miluju tebe," řekl s úsměvem a přitáhl si ji do polibku.

„Budu muset jít do práce," řekla a odtáhla se.

„A já dát do pořádku to, co jsme včera způsobili. Unesu tě na oběd?"

„Pauza mi začíná ve dvanáct buď přesný, jinak uvidíš," řekla a lehce ho políbila.

„Skoro přemýšlím, že to risknu a přijdu déle, jen abych zjistil, co by se stalo," řekl s úšklebkem a pozoroval ji jak se obléká.

„Zkus to a budeš mít celibát."

„Tak krutá, to se mi líbí."

„Merlin, zmlkni už," řekla a rychle ho políbila, než stačil ještě něco dodat. Pak už se přemístila do práce, kde začala psát dopis Ginny.

„Asi ji požádám o ruku," řekl si pro sebe Draco a začal si představovat tu krásnou budoucnost, která ho čeká.

Konec.