Ahoj!! Předposlůední díl je tu, tak příjemné počtení <3 

Společně jsme se nasnídali a následně to vzali procházkou za Hyunjinem. Po celou dobu se usmíval, tak upřímně a šťastně. Šlo o jeho milovanou osobu, a přesto se dokázal takto usmívat i před ním. Byl tak šťastný i přes to, že se s ním loučil? 

Posadili jsme se do trávy. Sanha mi začal vyprávět o jejich vztahu. Jak se vlastně poznali, co si spolu zažili, co si naplánovali a taky to, jak moc ho bolelo, když tak náhle odešel. Nikdy se ještě tak nerozpovídal, možná i tohle byla jeho forma loučení. 

Jednou rukou jsem jej konejšivě hladil po zádech a v druhé svíral jeho jemnou dlaň. Nemohl jsem popřít, jak nesmírně šťastný jsem byl, že mi dovolil být po jeho boku, ale na druhou stranu mi bylo líto, že spolu nikdy nestihli uskutečnit, co si naplánovali. Hodlal jsem to vzít do svých rukou. 

,,Víš, nikdy jsem nevěřil, že se ještě někdy zamiluji. Možná jsem spíš nechtěl, ale když jsem spatřil tebe, lépe řečeno tvůj úsměv, tahle myšlenka se rozplynula během několika vteřin. Což mi připomíná, že jsem ti měl něco vzkázat od Hyuna. Možná to nebyla láska na první pohled, ale rozhodně jsem se hned zamiloval do tvého úsměvu." pověděl jsem a sám mu jeden věnoval. 

,,Vidíš a ty se to stále snažíš zapírat...stejně to budu brát jako lásku na první pohled." 

,,Dobře. Možná jsem to jen nechtěl prozradit kvůli Hyunjinovi." pošeptal jsem a letmo jej políbil na tvář.

,,O čem jste si povídali, jestli se smím zeptat?"

,,O tom, co se doposud stalo a jak ho z toho bolelo srdce. Také jak byl rád, že jsem poznal tebe, poslechl Bomina a dal ti šanci. Vím, byl to jen sen a já o tom mluvím jako o něčem skutečném, ale pro mě to skutečné bylo. Varoval mě, abych ti o tom neříkal, protože mě po tomhle budeš mít za blázna." začal jsem se smát.

,,I kdybys jím byl, mám pocit, že bych stejně neodolal tvému šarmu. Navíc nikdo neví, co je po smrti a tvůj sen mi přijde víc reálnější než ostatní historky, co se ke mně dostaly." řekl jsem a pohladil jej po vlasech. Byl tak rozkošný a krásné se usmíval.

,,Říkal jsem mu, že bys mě miloval i tak. Nakonec jsem měl pravdu." prohodil jsem sebevědomě.

,,Hyunjinovi vážně nevadí, že jsme se dali dohromady?"

,,Ne. Naopak byl moc rád. Říkal, že jsi dobrý chlap a je vděčný, že díky tobě poznal i mou stydlivou stránku." uklidňoval jsem ho.

,,Škoda, že jsem neměl víc možností tě lépe poznat. A Hyunjine nemusíš se  bát, postarám se, aby se měl jako v bavlnce." pověděl jsem s úsměvem.

,,To už jsi splnil." šeptl jsem.

,,Teď si tak říkám, nebylo by dobré mu zazpívat na rozloučenou. Tvůj zpěv určitě musel zbožňovat a já tě také konečně uslyším."

,,Tak dobře. Ale najdu slova a přidáš se ke mně."

Jen jsem souhlasně pokýval. Když se spustila hudba, začali jsme mu zpívat, ale mě to moc dlouho nevydrželo, neboť jsem byl unešený jeho andělským hlasem. Byl tak uklidňující a hřejivý. Spokojeně jsem vydechl, když skončil.

,,Budeme muset jít do kavárny. Sua mi napsala, že je tam moje matka." pověděl jsem krapet přidušeně. Zvedl jsem se že země a zamával Hyunjinovi. Poté jsem se ruku v ruce vydali do kavárny.

Na malou chvíli jsem se děsil její návštěvy, co by tak mohla chtít, že přišla do kavárny, ptal jsem se. Ale pak jsem si uvědomil, že ji aspoň můžu představit Bina tentokrát jako svého přítele.

Jenže jakmile jsme vešli dovnitř a blížili se ke stolu, kde seděla matka, mě to nadšení přešlo, neboť jsem viděl otce a Suu. Ztěžka jsem polkl a pustil Bina. Pozdravili jsem je.

,,Zdravím, synu! Nač ta schovívavost. Slečna Sua nám o tobě všechno prozradila." řekl s úsměvem.

,,Řekl bych vám to, jen se toho dělo nějak moc a já zapomněl. Tati, jak už asi víš od Suy, její bratr a můj přítel Moon Bin. Bine, mamku už znáš a tohle je můj otec, Yoon Jongje." představil jsem je, načež si potřásli rukou.

,,Těší mě." hlesl jsem, jeho otec měl velice pevný stisk.

,,Už když jsme se viděli poprvé, jsem si tě oblíbila, ale musím říct, že tvá sestra mi padla do oka více."

,,Nejspíš Vás stihla obalamutit, jaký andílek to je, ale ve skutečnosti je to takový malý satan, viď Suo?" nadhodil jsem pobaveně. Vím, že chtěla, abych ji tykal, ale před Sanhovo otcem mi to přišlo nevhodné.

,,Zlatíčko, přeci jsme ti říkala, že mi máš tykat." 

,,Jen mi to přišlo nevhodné..." pověděl jsem nervózně a pohled stočil na Sanhovo otce. 

,,Přede mnou se stydět nemusíš. Má drahá se cítí nesvá, když se jí vyká v tak mladé společnosti." prohodil s úsměvem. Takže tuhle poklidnou stránku má po otci, pomyslel jsem si. 

,,Mami, není špatné přiznat si svůj věk. Nemůžeš být mladá věčně." poškádlil jsem ji. 

,,Nemám problém si to přiznat, jen dělám, že o tom nevím. A ty pomlč! Táhne ti na třicet, ale pořád se chováš jako puberťák, mohl jsi mi říct už předtím, že  je to tvůj přítel a ne kamarád." ke konci ztišila svůj tón a lehce se začervenala.

,,Měli jsme to mezi sebou ještě nevyjasněné, ale co tu vlastně děláte?" raději jsem změnil téma.

,,Přišli jsme se na tebe podívat. Říkal jsi, že se za mnou stavíš, ale nepřišel jsi. A taky jsem se chtěla podívat do kavárny a poznat dalšího tvého kamaráda, který je mimochodem také velmi milý." vysvětlila.

,,Vypadá to, že ses konečně posunul dál. Jsem za tebe rád, synu." hlesl otec a zeširoka se usmál.

,,Posunul. Díky Binovi a všem, co tu jsou." přiznal jsem a chytil Bina za ruku.

,,Můžu vás oba ujistit, že o Sanhu bude dobře postaráno." přidal jsem se do rozhovoru.

,,V tom případě bys mohl dohlédnout, aby se občas zastavil i u rodičů. Samozřejmě ty přijď s ním." pověděla jeho matka a zeširoka se usmála.

,,Nemusíte se bát. Minimálně jednou za měsíc se za vámi zastavíme."

,,Můžu se přidat také? Stejně brzy budeme jedna velká rodina!" zvolala Sua. S povytaženým obočím jsem se na ni podíval. Věděl jsem, jak to myslí, ale ti ostatní si to mohli vyložit jinak.

,,Vy dva se už plánujete..." zasekl se jeho otec. Přesně jak jsem předpokládal.

,,My dva jsme o ničem takovém nemluvili, ale Sua se představovala jako moje švagrová, než jsme spolu začali chodit." vysvětlil jsem a začal se smát.

Oddechl jsem si, když se jeho výraz ani trošku nezměnil. Ne, že bych nechtěl, ale ještě jsem ho nestihl představit své rodině a už bych ho měl žádat o ruku.

,,Suo a ty nemáš pomyšlení na vdávání. V tvém věku už jsem byla vdaná a měla druhé dítě."

,,No musím počkat, až mě ten milý pan požádá o ruku, ale zdá se, že na to teď nemá vůbec pomyšlení. Proto si myslím, že mě Bin předběhne a Sanha jistě neodmítne." pověděla s úsměvem. Poté však svůj pohled stočila na Sanhu a probodla ho pohledem, jako by jiná odpověď než "ano" nebyla možná. Odkašlal jsem si, abych ji trochu umírnil.

,,A ty snad chceš s tím troubou strávit zbytek života?" nadhodil jsem. Strávil s námi víc než dost času, je to můj nejlepší přítel, ale nebyl jsem si jistý, zda ho chci i za švagra. Kdyby se v budoucnu někdy rozdělili, nevím, na čí stranu bych se postavil. Obou dvou je víc než dost.

,,No ta představa není špatná." pousmála se a stočila pohled k pultu, kde Eunwoo připravoval kávu.
,,A neříkej mu trouba, ty jsi větší." vyhrkla, když se otočila zpátky.

,,Tobě by to jako nevěstě jistě slušelo, ale schválím to jen, když ti budu moct jít za svědka." prohodil jsem s úsměvem a doufal, že tím také trochu zmírním její podráždění.

,,Nemám s tím problém. Ten trouba si totiž vybere za svědka jeho, i když o něm mluví takhle, a ty jsi můj malý bráška, kterého mám radši, než toho většího." řekla Sua vážně a zamračila se na Bina.

,,Ale, ale...naši sourozenci se zase nepohodli? A proč jste mi neřekli, že se chystá taková sešlost? Zdravím, mí náhradní rodiče." prohodil s úsměvem od ucha k uchu Bomin a oba políbil na tvář.

,,Tady je náš chlapeček. Kdy nám představíš svého přítele? Nebo toho máš taky moc?" nadhodila má matka a bedlivě si jej prohlížela.

,,Já na rozdíl od nich tě práce mám spoustu, takže vás představím příště. Ale tihle dva jsou zahledění hlavně sami do sebe a potřebují prozkoumat každou část na tom druhém do detailů. Jistě víte, jak to myslím." odpověděl ji Bomin a provokativně na nás mrkl.

,,To je teda zastání. Sám víš, že to tak není, protože my dva nejsme jako ty. Tss!" odfrkl jsem si a chvíli hrál uraženého, než jsem se začal smát. Další takové typické setkání.

Pokračování příště...