Ahoj!!

Vrátili jsme se do kuchyně. Dopili jsme svou kávu a snědli pečivo. Ani jeden z nás nemluvil. Když jsme dojeli, Moonbin šel sklidit nádobí. Sedl jsem si na kuchyňskou linku a abych mu nějak pomohl, nádobí jsem aspoň utřel. Jakmile jsme skončili, chytil jsem ho za ruku a trochu víc jej přitáhl k sobě.

,,Promiň, kdybych si nechal zapnuté zvuky, mohli jsme se tomu vyvarovat, ale aspoň si měl možnost se seznámit." přiznal jsem svou chybu a pokusil se o úsměv.

,,Sice jsem si takhle první návštěvu matky nepředstavoval, ale nebylo to tak hrozný a tvá matka mi přijde milá. Spíš bych řekl, že by ses jí měl ozývat častěji, aby se tolik nebála." sdělil jsem mu svůj názor. 

,,Já vím, ale ona se většinou nechová takhle. Jindy je o dost přísnější a ráda mi říká, co dělám špatně a co bych měl udělat. Místo toho, aby mě utěšila, mi pořád říkala, že už na něj mám zapomenout a přestat se trápit a podobně...což vždycky vedlo k hádkám. Stačilo by mi, kdyby to prostě jen neřešila." řekl jsem s povzdechnutím. 

,,Jak by to nemohla řešit. Jsi její syn a muselo pro ni být těžké vidět tě pořád se trápit. Vím jistě, že to nemyslela nijak špatně a občas pravda a tvrdá slova člověku pomůžou posunout se dál. Dnes vypadala šťastně, protože jsi tak vypadal i ty." 

,,Vím, že to nemyslela nijak špatně, ale v tu chvíli mě to vždy dokázalo tak vytočit. I když nevím, co mě vlastně štvalo víc, jestli to byla její slova, nebo že jsem se choval jako naprostý idiot, což dělám dost často. Možná nakonec měla pravdu s tím, že pro tebe nejsem dobrá partie..." ke konci jsem se ztišil. Jeho teplé dlaně se osictli na mých tváří. Podíval jsem se na něj. Jak jsme se vůbec dopracovali sem? Co když teď řekne, že je to pravda?

,,Myslím, že to bych měl posoudit já, ne? Za mě říkám, že jsi až příliš dobrý, spíš záleží na tom, zda jsem já dost dobrý pro tebe. Co myslíš?" nadhodil jsem a upřeně se na něj díval. 

,,Že jsi také až příliš dobrý..." hlesl jsem a nechal se hypnotizovat jeho očima tak, že jsem ani nepostřehl, jak moc jsem se k němu přiblížil.

,,Ale i kdyby to tak bylo, pořád to nic nemění na tom, že chci tebe a nikoho jiného." šeptl jsem a spojil naše rty.

,,Proč jsi se představil jako můj kamarád a ne přítel?" optal jsem se, když se odtáhl.

,,No...nebyl jsem si jist, zda jím jsem, a tak jsem se představil jako kamarád, abych nepředbíhal, ale tvá matka to nakonec udělala za mě. Má velice dobrý postřeh." vysvětlil jsem mu.

,,Takže jsi to nakonec nepochopil. Víš, když jsem ti říkal, že chci být tvou květinou, myslel jsem to jako vyznání..." šeptl jsem a nechal své tváře zčervenat.

,,Tušil jsem to, ale s tím vším, co se kolem dělo, jsem kolikrát váhal, takže spolu chodíme?" nadhodil jsem.

,,Myslíš, že bych si šel lehnout do postele s někým, s kým bych neměl v plánu chodit?" optal jsem se nazpátek.

,,Na to jsi moc slušný a nevinný, takže to beru jako kladnou odpověď." pověděl jsem s širokým úsměvem a pevně jej objal. 

Dal jsem nohy od sebe, aby si mezi ně mohl vlézt a já ho netlačil koleny. Poté jsem jej také pevné objal a hlavu mu zabořil do hrudi. Vdechl jsem jeho jemnou vůni a dlouze vydechl. Mohl bych tak být až do konce života a stejně bych měl pocit, že mi nic nechybí.

,,Jsi jako přerostlé kotě, když se tak tulíš ještě bys mohl začít vrnět." pověděl jsem a začal se smát.

Trochu jsem se odtáhl, abych na něj viděl.
,,Kdo by se k tobě nechtěl tulit. Buď rád, že jsem jen jako kotě, kdybych měl být jako tygr, musel bych se zakousnout do toho lákavého masa...třeba tady, nebo tady." hlesl jsem a rukou mu nejdřív přejel po hrudi a následně sjel k jeho dokonalému pozadí, u něhož jsem neodolal a pevně jej stiskl.

,,Hmm, takže kočička umí vystrčit u drápky. Raději bys neměl provokovat. Ze mě by se mohl stát upír. Musel bych se přidat k tvému krku a pořádně se zakousnout, abych ochutnal tvou lahodnou krev, ale pro tentokrát se pokusím ovládnout." šeptl jsem a sklonil se k té sněhově bílé pokožce na krku a přisál se k ní svými rty. Chvíli jsem se tam zdržel a než jsem se odtáhl, jemně jsem ho kousl.

Zasténal jsem a ihned si dal ruku před pusu, když jsem si to uvědomil.

,,Přeci se teď nestydíš?" optal jsem se pobaveně.

,,No možná maličko. Něco mi říká, že před tebou se budu stydět vždycky. Kdybych se s tebou měl srovnat, určitě by se našlo dost věcí, co bych mohl vylepšit."

,,Hlupáčku, jsi dokonalý takový, jaký jsi, jinak bys mě neokouzlil na první pohled. A ta tvá roztomilost mě brzy přivede k šílenství." řekl jsem s úsměvem a letmo jej políbil na tvář.

,,I když to slyším často, stále tomu nemůžu uvěřit, co je na mě tak roztomilého. Jsem naprosto obyčejný."

,,Co to zase povídáš. Všechno na tobě působí tak moc roztomile. To jak se usmíváš, jak reaguješ a nejvíc ze všeho jsou na tobě roztomilé ty baculaté tvářičky. Jsem rád, že je můžu vidět tak často."

,,Sice s tím nesouhlasím, ale od tebe to zní velice věrohodně. Ale pokud mě vidíš jako roztomilého, já tě zase vidím jako někoho, kdo v ostatních vzbuzuje touhu a kdo je neuvěřitelně sexy, když si tohle sundá dolů." pověděl jsem laskovně a dvěma prsty mu roloval triko nahoru.

,,Ty jsi hrozný provokatér, víš o tom?" nadodil jsem. Kdybys jen věděl, co všechno se mi kvůli tobě honí hlavou...to jsem však říct nahlas nemohl. Co by si o mě pomyslel, ale ta fyzická přitažlivost byla až moc velká a čím dál víc nezvladatelná.

Pokračování příště...