Ahoj!! Nejlepší fotka <3 

Když zazvonila po druhé, otevřel jsem dveře a s hraným úsměvem přivítal svou matku. Pustil jsem ji dovnitř a zavřel za ní.

,,Jak dlouho jsi mě chtěl nechat čekat? Neříkej mi, že jsi teprve teď vylezl z postele. No když tě vidím v tomhle, tak asi jo." ihned mě začala peskovat. Pomalu mi táhlo na třicet a ona se ke mně stále chovala jako k malému klukovi.

,,Vstal jsem před chvílí a prosím přestaň! Nejsem tu sám." upozornil jsem ji, protože by jistě pokračovala v tom, co všechno jsem udělal špatně, jak to vlastně žiju a taky proč se jí vůbec neozývám.

,,Bomin už snad ví, jaká jsem, nebo tu máš někoho jiného?" optala se a vyzula se.

,,Je tu někdo jiný, tak si prosím odpusť všechny ty nemilé poznámky a divné otázky, děkuji." pověděl jsem a nevinně se usmál. Jen se na mě zakřenila a pokračovala dál.

,,Dobrý den!" pozdravil jsem, když se v kuchyni objevila dobře vypadající postarší žena. Podle podoby jsem usoudil, že to byla Sanhovo matka.

,,Dobrý den, Jang In-ha. Matka tohoto přerostlého dítěte. A vy jste?" optala se mě.

,,Sanhovo kamarád, Moon Bin. Těší mě." pověděl jsem a nastavil před ní ruku. S úsměvem si se mnou potřásla a zkoumala mě pohledem. Následně se otočila k Sanhovi.

Kamarád? Proč kamarád, že by vážně nepochopil, jak jsem to před tím myslel? Neměl jsem čas dlouho rozmýšlet, neboť matka opět spustila.

,,Proč jsi mi neřekl, že máš takového pohledného kamaráda, jak dlouho se znáte a vážně je to jen tvůj kamarád?" znova se vyptávala, jako bych ji chvíli před tím nevaroval.

,,Mami, můžeš si odpustit ty poznámky. Nenapadlo tě, že nemusí být jako já a že mu to nemusí být příjemný?" vyhrkl jsem.

,,Nemáš zrovna moc kamarádů, kteří nejsou jako ty a není nic špatného na tom se zeptat. Vypadá to, že jsem vás přerušila u snídaně, ale jelikož je to snídaně v tuhle dobu, jistě tu strávil noc."

Jen jsem v tichosti pozoroval a raději do toho nezasahoval, neboť Sanha nevypadal zrovna nadšeně, za to jeho matka ano a měla opravdu dobrý postřeh.

,,Mami!! Proč jsi sem vůbec přišla?" optal jsem se a nedokázal skrýt své podráždění.

,,Protože jsem o tebe měla strach, když ses po té hádce neozýval a Bomin se taky už neozývá. Včera jsem ti psala. Měl jsi mi odepsat, že nechceš, abych přijela." prohodila ukřivděně.

,,Tys mi psala?" nadhodil jsem překvapeně.

,,Vidíš, nejsi schopný si ani přečíst zprávu od matky."

,,Promiň." hlesl jsem.

,,Nechcete se k nám přidat, udělám Vám kávu nebo čaj, jen si řekněte." pobídl jsem ji. Sice ji tu Sanha asi nechtěl, ale by hloupé ji posílat pryč, když jsem vážila cestu.

,,To je úplně jiný přístup, takhle by ses měl chovat ty. A tobě se omlouvám, jestli jsem tě svými hloupými řečmi nějak urazila. A prosím tě, budeme si tykat, když mi vyká někdo tak mladý, přijdu si staře." pověděla s širokým úsměvem.

,,Tak tedy dobře. A co si dáš?" optal jsem se. Bylo to opravdu zvláštní si hned takhle potykat. Ale nemohl jsem odmítnout, když to byla Sanhovo matka. Byla tak, jak bych to řekl...hrozně živá. Tuhle vlastnost musel mít taky po ní.

,,Dala bych si kávu dělám si ji stejně jako Sanha." odpověděla.

,,Od kdy jsi tak přátelská?" nadhodil jsem a povytahl obočí.

,,Vždycky jsem přátelská, pokud mi ten člověk sedne na první pohled. Kde jste se vlastně poznali? A když to není tvůj přítel, co tady dělal přes noc?" zase se začala vyptávat, že já na ni vůbec mluvil.

,,Hráli jsme jednu takovou hru, ale trochu se to protáhlo, tak jsem mu nabídl, ať zůstane přes noc. A na takové věci se neptej před Binem." napomenul jsem ji.

,,Fajn, fajn. A nebuď tak nepříjemný, prostě jsem jen zvědavá. Vypadáš o dost líp než posledně a pokud je on tím důvodem, budu jedině ráda. Vždyť se na něj podívej. Dokonalá stavba těla, vřelý pohled a překrásný úsměv...dokonalý muž."

,,Mami, nepřeháníš to trochu? Jsi na něj moc stará, takže si nech jen zdát a radši s tím přestaň, než uteče."

,,No dovol?!" křikla a už natahovala ruku, že mě plácne.

,,Přijdete mi spíš jako sourozenci než matka se synem." zapojil jsem se do řeči a postavil před ní šálek kávy, čímž jsem zabránil, aby ho uhodila. Přisedl jsem si k Sanhovi a zlehka se usmál.

,,Takhle se chová snad poprvé. Jinak není zrovna přátelská. Asi si tě oblíbila." prohodil jsem s úsměvem. Byla to pravda. S Bominem začala vycházet, až po Hyunovo smrti a to už se známe tak dlouho. Vlastně i Hyuna samotného ji trvalo přijmout dlouho.

,,No situace se změnila. Mám ráda všechny v přítomnosti mého syna. A co vůbec děláš, Moon Bine?" optala se a upila ze svého šálku. 

,,Mám se sestrou vlastní květinářství." odpověděl jsem a zlehka se usmál.

,,S tvou postavou jsem čekala, že děláš profesionálně sport. Zajímavé. Jak se někdo, jako ty dostal k tomuhle maniakovi na hry?" vyptávala se dál.

,,Nepřijde mi jako maniak na hry. Poznali jsem se přes květiny a nejlepšího přítele, ke kterému Sanha chodí na kávu. Pokud byste někdy měla chuť, vezmu vás tam." nabídl jsem jí.

Zeširoka se na něj usmála. No tak to ne. Sice to byla moje matka, ale i tak jsem žárlil. Nejen, že jsem se vetře, ale ještě bude přede mnou flirtovat s mým přítelem. Hned to musím zatrhnout, pomyslel jsem si.
,,Myslím, že nebude mít čas, je hrozně zaneprázdněná a na kávu můžeme zajít jen my dva." usmál jsem se na Bina a poté jsem stočil pohled na svou matku a ostře se na ni zadíval.

,,Právě ses prozradil. Moon Bine, pokud tě Sanha ještě neokouzlil, ani se nenech. Najdi si někoho lepšího. Sice je to můj syn, ale nemyslím si, že by pro tebe byl dobrá partie."

,,Mami, nechceš Dopita svou kávu a odejít, měli jsme ještě nějaké plány. A jak ty vůbec můžeš vědět, jestli jsem pro někoho dobrý nebo ne?" nadhodil jsem podrážděně. Vůbec jsem netušil, o co jí šlo.

,,No můj nejlepší přítel smýšlí o Sanhovi jinak. Divila byste se, jak je mezi ostatními populární. Navíc i kdybych nechtěl, jeho úsměv, který má jistě po své matce, by mě nakonec stejně očaroval." zastal jsem se ho, jeho matka na něj byla celkem zlá.

,,Vážně spolu vy dva nechodíte, když takhle reagujete? Nemusíte zapírat, je mi to vcelku jedno." prohodila a kroutila u toho hlavou, jako by to byla hotová věc.

,,Přestaň s tím už?!"

,,Takže jste si to ještě neřekli. Raději půjdu. Moon Bine, raději si to rozmysli, když nemá náladu je vážně na zabití."

,,Protože se až moc vyptáváš. Zavolám ti, tak se sejdeme jindy, pak mě můžeš zpovídat, jak chceš."

,,Moon Bine, dohlédni na něj, aby své slovo dodržel a ne že budete dělat nemravnosti, jen co odejdu."

,,Ty prostě nepřestaneš. I kdybych je dělal, už jsem dospělý..." zamumlal jsem a společně s Binem ji šel vyprovodit. 

,,Pro mě vždycky budeš můj malý roztomilý Sanha."

,,Jdi už radši. Nechápu, proč mají všichni v oblibě mě ztrapňovat." hlesl jsem a nechápavě kroutil hlavou. 

,,Ráda jsem tě poznala." 

,,Já také, opatrujte se a třeba se ještě někdy uvidíme." rozloučil jsem se. 

,,Možná bych radši kdyby přišel Eunwoo nebo Sua..." 

Pokračování příště...