Ahoj!!

Byl jsem s Rockym venku, ale ani dnes jsem mu nedokázal říct, že by bylo lepší se spolu nestýkat, neboť se zase vypařil, než na to došla řeč. Snad jako by měl nějaký radar, který ho vždy  upozornil. Možná bych měl přeci jen zvážit Eunwoovo slova, nebo se takhle ode mě Bin bude vzdalovat víc a víc. Až tak odtažitě se nechoval ani předtím. Povzdechl jsem si. 

,,Možná bych se za ním měl zastavit, ale co když mě nebude chtít vidět?" optal jsem se nahlas, aniž bych očekával odpověď.

,,Vy dva jste horší než děti ve školce." zaslechl jsem za sebou známý hlas. Otočil jsem se za ním a leknutím jsem vykřikl, když jsem před sebou viděl Suu. 

,,Tak ošklivá nejsem, aby ses mě takhle lekal." vyhrkla dotčeně. 

,,Ne,  to rozhodně, ne. Jen jsi mě překvapila. Jak dlouho už za mnou jdeš?" optala jsem se. 

,,Dost dlouho na to, abych zjistila, že při zamyšlení sotva vnímáš cestu před sebou. Když už jsi při smyslech, pojď se mnou nakoupit."

,,Rozkaz, slečno." řekl jsem s úsměvem a lehce se poklonil.

,,Ty jsi ale trouba. Radši mi pověz, jak dlouho chceš mého hloupého bratra takhle trápit? Je to s ním k nevydržení. Neustále vzdychá a je duchem nepřítomen. A když vnímá, tak jen fňuká. Začíná si myslet, začíná si myslet, že už o něj nemáš zájem, a tak se drží zpátky. I když mu říkám, že to není pravda, pochybuje dál." na chvíli se odmlčela a zastavila se. Otočila se ke mně, chytila mě za ruku a zahleděla se mi do očí. 

,,Jen pro jistotu...nerozmyslel sis to, že ne?" optala se.

,,Ne, cítím to pořád stejně." odpověděl jsem bez váhání. 

,,Možná by nebylo od věci ho trochu ujistit. Jestli to takhle bude pokračovat dál, budu se muset odstěhovat, než se zblázním." pověděla zmučeně a pokračoval dál v cestě. 

,,Hned jak skončíme s nakupováním, půjdu ho ujistit." pověděl jsem odhodlaně. Tak tohle se zrovna nepovedlo. Nechtěl jsem, aby došel zrovna k takovému závěru. 

,,To moc ráda slyším. A než na to zapomenu, můžu mít prosbu?" zeptala se a nevinně se usmála. 

,,Ty vždycky." odvětil jsem a věnoval jí úsměv. Musel jsem si to u ní vyžehlit, jinak bych jistě okusil její vražedné úmysly. 

,,Jde o to, že bych potřebovala, aby sis vzal na víkend brášku k sobě. Eunwoo nemůže, protože má nějaký plány a já si s holkama domluvila dámskou jízdu, ale s Binem doma by to nebylo ono. A zrušit už to taky nemůžu. Byl bys tak hodný? Jsi má poslední naděje." zněla opravdu žalostně a prosila mě i rukama. Chytil jsem její ruce a ještě více se usmál. 

,,Nemusíš to tak přehánět, rád ti pomůžu a s Binem to domluvím." 

,,A ještě maličkost, neříkej mu, že to byl můj nápad. Přesněji řečeno, bude lepší, když nebude vědět, co chci o víkendu dělat, jinak mě bude kontrolovat každých pět minut." vysvětlila mi. Jak moc starostlivý vlastně byl? 

,,Dobře. Nechám zapůsobit své kouzlo a nedám mu sebemenší podezření." 

,,Jsi prostě nejlepší. Myslím, že si s tím nákupem poradím sama, nechceš se za ním zastavit a sdělit mu to?" nadhodila a opět se nevinně usmála. Najednou jsem měl pocit, že mě vyhání, ale bylo mi to vcelku jedno. Kývl jsem na souhlas. 

,,Pak dej vědět, jestli souhlasil." 

,,Spolehni se." řekl jsem a díval se na její mizející postavu. Na nic jsem nečekal a vyrazil za Binem. Nevím, jak to dokázala, ale díky ní jsem se cítil tak odhodlaně a sebevědomě. 

Dorazil jsem do květinářství. Bin zrovna obsluhoval postarší paní. Jakmile mě zaregistroval lehce se usmál. Oplatil jsem mu to a díval se na květiny kolem. Pořád jsem si nepamatoval jejich významy a právě teď by se mi hodily. Chtěl jsem mu květinou vyjádřit, že toužím jen po něm. Myslím, že to byla růže, ale nebyl jsem si jistý barvou. 

Předal jsem hotovou kytici zákaznici a s úsměvem sledoval Sanhu. Ani si nevšiml, že už jsme tu sami. Musel být opět zamyšlený. Hodlal jsem toho využít. Tiše jsem našlapoval až k němu. Když jsem byl skoro u něj, otočil se a vyjekl leknutím. 

Zavrávoral jsem, ale Bin si mě naštěstí stáhl k sobě do objetí. Místností se rozlehl jeho zvonivý smích. 
,,Když mě nevyleká Sua, tak ty." hlesl jsem. 

,,Promineš mi to?" optal jsem se a stále jej objímal. 

,,Prominu, když mi poradíš." odpověděl jsem a dostal nápad, jak mu to maličko oplatit. 

,,S čím chceš poradit?" nadhodil jsem zvědavě a propustil jej z objetí. 

,,Hledám květinu, která vyjadřuje touhu. Někomu bych ji rád dal." 

,,Měl jsi ji přímo před nosem. Oranžový květ růže značí touhu." řekl jsem a pak se zarazil. Nechtěl ji dát snad Rockymu. 

V duchu jsem se začal smát, když se z jeho tváře vytratil úsměv a on znejistěl. Vážně si myslel, že bych tu květinu chtěl dát Rockymu? Vzal jsem opatrně jednu květinu do ruky a oklepal ji od vody. Otočil jsem se, abych ho v té hloupé myšlence podpořil ještě víc. Chytil mě za ruku. 

,,Opravdu to chceš udělat?" nadhodil jsem překvapeně. 

,,Víc než cokoliv jiného." odpověděl jsem odhodlaně. Pustil mou ruku a sklopil pohled. Vložil jsem mu květinu opatrně do ruky, aby se nepíchl o trn. Opět se na mě podíval a míra jeho překvapenosti byla ještě větší. Usmál jsem se a vášnivě jej políbil. 

,,Hlupáčku, vážně sis myslel, že bych mu daroval květinu s tímhle významem? Nikdy. Ale tobě je ode dneška budu dávat každý den, abys takhle nepochyboval." hlesl jsem a znovu si přivlastnil jeho rty. 

Oddechl jsem si, když růži věnoval mě. Ale na druhou stranu jsem byl překvapen, co to do něj vjelo. Pocit štěstí se rozléval mým tělem. Jakmile se znovu přitiskl k mým rtům, pevně jsem jej na sebe natiskl a převzal iniciativu. Pronikl jsem do jeho úst a začal jej vášnivě líbat. 

,,Tak už jste po dlouhé době zase v sobě." promluvil Eunwoo. Ihned jsem odstoupil od Sanhy. 

,,Ty vážně toužíš po smrti, že?" nadhodil jsem a zlostně na něj hleděl. 

,,Ani ne, jen jsem si nemohl odpustit něco neříct. Taky jsem s tebou potřeboval mluvit." 

,,Mohl jsi počkat, až přijdu. Ostatně to můžeš udělat i teď. Taky bych si rád s někým promluvil o samotě." řekl jsem a hlavou pokynul, ať se dá na odchod. Poté jsem se otočil k Binovi a mile se usmál. 

,,Zlatíčko, nechtěl bys strávit víkend se mnou?" optal jsem se s úsměvem. 

Jak mě to právě nazval? A co že to chtěl? Byl jsem v šoku čím dál víc.

,,Poslední dobou jsme spolu netrávili zrovna moc času, samozřejmě tě nechci do ničeho nutit, ale byl bych opravdu moc rád." znovu jsem promluvil. 

,,Dobře, rád u tebe zůstanu přes víkend."

,,Už se nemůžu dočkat. A teď mě omluv, jdu přizabít tvého nejlepšího kamaráda." prohodil jsem s nevinným úsměvem a než jsem odešel, letmo jsem jej políbil. 

Pokračování příště...