Ahoj!! Na obrázku Bomin <3 

Byl jsem v obchodě a jako obvykle přemýšlel nad Sanhou. Když už jsem si myslel, že by Sanha mohl opětovat mé city, začal jsem být na vážkách, protože se najednou scházel s Minhyukem. Vysvětloval mi proč a ujišťoval mě, že nemá v plánu se s ním více sbližovat, ale stejně jsem se nemohl zbavit žárlivosti a strachu. Sanhovi jsem věřil, ale Rockymu ne, vždy byl tak záludný. Kdykoliv jsem je spolu viděl, vřelo to ve mně. Avšak nemohl jsem Sanhu do ničeho nutit. Povzdechl jsem si a už chtěl promluvit, ale Sua mě předběhla. 

,,Hlavně zase nefňukej, nebo už mi vážně dojde trpělivost." prohodila Sua a kroutila nade mnou hlavou. 

,,Ještě jsem nic neřekl a ty už začínáš." řekl jsem uraženě. 

,,Protože moc dobře vím, co přijde. Myslíš, že mě má Sanha rád? Co když si nakonec vybere jeho? Ale místo toho, aby ses ptal, se zeptej přímo jeho. Jenže ty ne. Ty budeš raději sedět a brečet. Místo toho, aby sis ještě více získal jeho srdce, sis od něj začal držet odstup. Vážně nechápu, jak přemýšlíš." ihned mě začala poučovat. 

,,Když jsi tak chytrá a tolik se vyznáš, proč jsi stále sama?" nadhodil jsem v domnění, že jí to aspoň trochu vrátím. 

,,Protože u mě je to daleko složitější, ale tady přece neřešíme mě. Měl bys to vyřešit co nejdřív, než svou náladou odradíš všechny zákazníky. Už tak jsi ošklivý a když se budeš tvářit takhle, budeme muset platit my jim, že sem vůbec zavítali." 

,,Nepřeháníš to trochu?" optal jsem se ukřivděně. Její vtípky mi teď zrovna nepomáhaly. 

,,Ani v nejmenším. Řekla bych, že jsem ještě hodná." 

,,Nechceš se jít projít? Tvoje přítomnost mě akorát víc rozrušuje." 

,,To bych měla říkat já, nemyslíš?" vyhrkla a nastavila ruku, že mě plácne. Ublíženě jsem se na ni koukl, načež raději odešla. 

,,Kdybys byla hodná sestřička aspoň bys mě ujistila, že si vybere mě a ne Rockyho." řekl jsem si pro sebe a začal se věnovat květinám. ¨

Jen několik minut na to vstoupil do obchodu Sanhovo nejlepší přítel. 

,,Zdravím!" prohodil s úsměvem. 

,,Nápodobně, nenapadlo mě, že sem zavítáš sám." 

,,Občas umím překvapit a dnes chci překvapit ještě někoho a k tomu potřebuji tvé květiny." 

,,Máte snad výročí?" zkoušel jsem odhadnout důvod jeho návštěvy. 

,,Ne, setkání s rodiči...se Sungyoonovými rodiči." odpověděl a rty se mu náhle semkly do úzké linky. 

,,Kam vyprchalo tvé nadšení?" 

,,Asi tam, kam bych nejradši utekl i já. Vůbec se na to setkání netěším, co když se jim nebudu líbit?" nadhodil a působil, jako by se měl každou chvíli sesypat. Musel jsem se smát. Tentokrát se role obrátily. 

,,Určitě ano. Jinak by tě s nimi Sungyoon nechtěl seznámit." snažil jsem se ho povzbudit. 

,,Pro jistotu ti připravím překrásnou kytici." dodal jsem a věnoval mu úsměv. 

,,Děkuji, hned se cítím o dost líp. Ale řekni mi, proč ty vypadáš tak sklesle? Sanha ti něco provedl?" 

,,Ne, jen mám trochu obavy...co když si vybere jeho? Rocky umí dobře oklamat lidi." 

,,V poslední době jsem neměl čas ho zrovna kontrolovat, což bych asi měl. Ale nemusíš se bát, nikdy bych mu chození s ním neschválil. A když jsme spolu mluvili naposledy, měl v plánu se  sním přestat bavit. No protože se bavíme o Sanhovi, trvá mu to příliš dlouho. Trochu ho popoženu." řekl s úsměvem. 

,,Vím, že to chtěl udělat, ale bál jsem se, že by nakonec mohl změnit názor." 

,,Opravdu se bát nemusíš. On názory jen tak nemění, rozhodně ne kvůli němu. Dohlédnu na něj, aby to neprotahoval dlouho. Nevím, proč má takový problém poslat někoho do háje." 

,,Je zkrátka příliš hodný. Hlavně mu neříkej, že jsme se o něm bavili." prohodil jsem s nevinným úsměvem. 

,,Spíš hloupý. Nechce ublížit člověku, který si takové zacházení ani z poloviny nezaslouží a nevidí, že tím ubližuje tobě. Na druhou stranu to s tebou myslí vážně, ani kvůli mě by tohle neudělal." pověděl a mile se usmál. Náhle mě zavalil pocit štěstí. Už se nebudu chovat tak odtažitě, poymslel jsem si a začal s přípravou kytice. 

,,Takhle je to o dost lepší. Sanhy už jsem se ptal, ale tebe ještě ne. Čím tě vlastně tak okouzlil?" 

,,Dalo by se říct, že to byla láska na první pohled. Seděl jsem za pokladnou a dovnitř vstoupil vysoký muž s překrásnýma očima. Tvářil se tak nevinně a kolem něj vyzařovalo světlo, prostě rozený anděl. Líbil se mi pohled, jakým sledoval květiny. Jakmile promluvil, zamiloval jsem se do jeho hlasu. Když se usmál, věděl jsem, že jsem v tom až po uši." začal jsem se rozplývat a nemohl se přestat usmívat. 

,,Už jsem se bál, že se tu rozplyneš. Sanha vždy uměl okouzlit lidi, aniž by o tom věděl. Když za to nemohly jeho oči nebo úsměv, tak to byla povaha nebo nemotornost." na chvíli se odmlčel. Jeho tvář vypadala zasněně, jako by se vrátil do starých časů.

,,Abych pravdu řekl, Sanha okouzlil i mě. Zbožňoval jsem jeho nemotornost a to jak roztomile působil. Nikdy jsem mu to neřekl a on to nepoznal, ale ostatní, třeba jako Hyun, to poznali hned." pověděl a ke konci zněl posmutněle. 

,,Tos mu to neřekl ani když tu Hyunjin už nebyl?" 

,,Ne. Věděl jsem, že nemám šanci. Hyun mu to samozřejmě řekl, ale přede mnou dělal, že o ničem neví. Po jeho smrti to bylo stejné. A přes to, že jsem měl jeho svolení, cítil bych se jako zrádce, kdybych se nadále snažil získat jeho srdce. A potom se objevil Sungyoon a moje city začaly postupně mizet." 

,,Chápu, muselo to být těžké." pověděl jsem soucitně. Na jeho místě bych se nedokázal držet takhle dlouho a nic nedělat. 

,,Nejsi nějak moc v klidu na to, že jsem mohl být tvá konkurence? Ani nevím, proč jsem ti to vlastně řekl." zamumlal a kroutil hlavou. 

,,Vím, že nemusím žárlit, když už k němu nic necítíš a on ti za celou dobu nebyl schopný opětovat city..." přestal jsem mluvit a omluvně se na něj podíval.
,,Teď to vyznělo pěkně blbě, promiň." hlesl jsem tiše. 

,,Ne, naprosto jsi to vystihl." řekl a a začal se smát. 

,,Myslím, že to by mohlo zapůsobit, co říkáš?" optal jsem se jej a nastavil před něj kytici. 

,,Je dokonalá, mockrát děkuji." odpověděl a s úsměvem si květiny přebral. 

,,Není vůbec zač a je to na účet podniku. Doufám, že setkání s rodiči proběhne v pořádku." 

,,Máš to u mě, kdybys něco potřeboval ohledně Sanhy, ozvi se." 

Pokračování příště...