Ahoj!!

Moonbin se po té puse na tvář přesunul do kuchyně dokončit, co začal, a nechal mě v osamění. Líbily se mi jeho načervenalé tváře, škoda že mě nenechal se dívat déle. Napadlo mě, že bych mu mohl pomoci, ale nejspíš by mě nenechal kvůli mému pro něj neobvyklému stavu.

Každopádně jsem nechtěl sedět na pohovce a koukat na televizi, a tak jsem se vydal za Suou, která se stále nevracela. Stála uprostřed herního pokoje s pusou dokořán a neustále se rozhlížela ze strany na stranu. Pousmál jsem se. Ještě jsem neviděl žádnou dívku tak nadšenou z her. Zamával jsem ji před očima.

,,Tohle je táák boží, nezahrajeme si spolu něco?" optala se mě s širokým úsměvem.

,,Jasně, vyber si nějakou hru."

,,Opravdu můžu?" znova se optala, načež jsem jen pokýval hlavou a rukou poukázal na hry.

,,Miluju když můžu ve hře někomu nakopat zadek, takže chci hrát tuhle." prohodila nadšeně a vzala do ruky hru s názvem Tekken. Dobrý výběr, byla to i má oblíbená hra. Zapnul jsem playstatiton a vložil do něj disk.

,,Jen tak bokem, není pomalu žádná hra, ve které bych nebyl challanger."

,,Ještě jsme ani nezačali a ty už se vytahuješ. O to víc ti chci nakopat zadek. Jaké štěstí, že to můžu udělat i v reálu. Nepodceňuj mě, taky jsem pařmenka." vyhrkla dotčeně. Ucukl jsem, neboť její pohled by dokázal vraždit a právě teď mě jim propalovala skrz na skrz.

,,Nechtěl jsem, aby to vyznělo takhle. Jen prostě nikoho nešetřím, pokud jde o hry, ať už je to holka nebo kluk." vysvětlil jsem ji.

,,Chápu, ale možná bys to měl zvážit, když jsem sestra tvého možného budoucího přítele, mám na něj velký vliv." řekla a ostře se na mě dívala. Začínal jsem se cítit stísněně. Jako bych byl zavřený v kleci s hladovým tygrem.

,,No možná bych na tebe měl jít zlehka, ne kvůli Binovi, ale kvůli tomu, že z tebe jde strach." přiznal jsem se a raději ještě o krok ustoupil.

,,Mě se přeci nemusíš bát, nezkřivím ti ani vlásek. Jen jsem tě zkoušela." řekla a začala se smát. Přistoupila ke mně a zlehka mě plácla po zádech.

,,Tím si nejsem tak jistý, když si vzpomenu, jak jsi jednou v obchodě plácla Bína přes záda. Kde se v někom tak malém bere taková síla?"

,,Nezmiňuj mou výšku, prosím. A ten den mě to bolelo víc než jeho. Chodíme spolu posilovat a taky si sem tam zaboxuju. Jestli chceš, můžeš být můj boxovací pytel." prohodila s nevinným úsměvem.

,,Raději to vynechám!" vyhrkl jsem. Vážně jsem se jí bál čím dál víc. Přemýšlel jsem, zda ji vůbec dát do ruky joystick. Co když se rozhodne mě s ním praštit, pomyslel jsem si. Nakonec jsem to i tak riskl a jeden jí dal.

,,Stejně nechápu, jak sis mohl myslet, že jsem jeho přítelkyně. Vím, že si nejsme moc podobní, ale stejně to nechápu."

,,No, viděl jsem vás se vzájemně objímat a Bin tě hladil po vlasech a tak šťastně se u toho usmíval, ale v tom obchodě jsem pak celkem pochyboval a jen doufal, že jsem se spletl." vysvětlil jsem jí a nervózně se usmál.

,,Já z tebe nemůžu. Ani kdybych viděla tohle, nedošla bych ke stejnému závěru. Ale co už? Hlavní je, že se to vyjasnilo." pověděla a mile se usmála. Jen jsem pokýval hlavou. Stočila pohled na obrazovku a začala si vybírat postavu. Nakonec zvolila Asuku. Když už zvolila jí, vybral jsem si jejího bratra.

,,Přesně jak jsem si myslela. Znám každou slabinu Jina. Rozmetu tě na kusy." prohodila sebevědomě.

,,Stejně tak jako já Asuky. Uvidíme, kdo ze sourozenců je nakonec lepší. Můžeme začít?" nadhodil jsem s úsměvem.

,,Jasná věc." řekla a spustila zápas.

-----------------------------------------------

Do hodiny jsem měl kaši i normální jídlo hotové a jelikož jsem byl tak zabraný do vaření a znervózněný pusou na tvář, neodvážil se podívat na Sanhu. Když jsem mu chtěl sdělit, že je jídlo hotové, nebyl tam. Jelikož jsem neviděl ani Suu, museli být spolu, a tak jsem se vydal za nimi.

Našel jsem je u videoher.  Oba dva seděli na zemi, studené zemi. Deka, kterou měl Sanha přes sebe, ležela vedle něj. Zhluboka jsem se nadechl a poté pomalu vydechl. Nemusel jsem nad tím ani přemýšlet, abych věděl, že tohle byl nápad mojí sestry. Odkašlal jsem si, abych získal jejich pozornost. Oba dva se na mě otočili a provinile se na mě dívali, jako by tušili, že jsou v maléru.

,,Sanho, já vím, že jsi dospělý a tohle je tvůj byt, takže si můžeš dělat, co chceš, ale místo sezení na zemi a hraní her, bys měl odpočívat." snažil jsem se znít mile. Poté jsem stočil pohled k Sue.

,,A ty? Nechtěla bys třeba takhle náhodou už jít zpátky do obchodu?" nadhodil jsem a probodával ji pohledem.

,,Přestaň hned vyšilovat! Jak jsi řekl, je dospělý a je to jeho dům, takže je na něm, jestli tu budu nebo ne. Děláš, jako bys byl jeho máma."

,,Máš pravdu, měl bych odpočívat, tak to dohrajeme někdy jindy. Ale myslím, že se svět nezblázní, když obchod dnes bude zavřený a Sua tu zůstane s námi, tak ji nevyháněj pryč." řekl jsem a prosebně se na něj zadíval. Nechtěl jsem ani jednoho poštvat proti sobě.

,,Fajn, tak se pojďte najíst."

,,Neboj se, nezdržím se dlouho. Po jídle vás opustím, takže budeš mít Sanhu zase jen pro sebe." mrkla na mě. 

Jen jsem nad tím pokroutil očima. Sebral jsem deku ze země a přehodil ji přes Sanhu. Nemohl jsem si pomoc a pohladil jej po tváři. Byl tak roztomilý.

Cítil jsem, jak opět rudnu. Udělal to už tolikrát a stejně mě tak prosté gesto dokáže přivést do rozpaků. Nemluvě o mém tlukotu srdce, který museli slyšet oba dva, jak hlasitý zvuk vydávalo.

,,Ehm...pořád jsem tady, tak si to prosím nechte na potom. Budeš vůbec dnes spát doma? Jestli ne, dej mi klíčky od motorky a já ti nechám klíče od auta." vyrušila nás Sua. Otočil jsem se na ni s výrazem říkajícím "počkej ty malá mrcho, to si spolu ještě vyřídíme." Proč vždycky musí plácnout takovou kravinu. Jak bych asi mohl zůstat přes noc?

,,Neodvážil jsem se zeptat sám...vlastně bych byl moc rád, kdybys zůstal. Bude to znít sobecky, ale určitě by se mi spalo líp, kdybych věděl, že jsi nablízku. Pokojů je tu víc než dost." hlesl jsem tiše.

,,Klidně můžeš být sobecký ještě více a rovnou ho přizvat do svého pokoje. Rád spí polonahý." promluvila dřív než já a kmitala u toho obočím.

,,Suo! Přestaň s takovými řečmi, už je to fakt trapný." okřikl jsem ji.

,,No jo pořád. Že ty vzdycky bereš všechno tak vážně!"

,,Buď aspoň trochu k užitku a jdi zatím nabrat jídlo." řekl jsem a ona se dala do kroku. Poté jsem se otočil zpět na Sanhu. Odstín v jeho tváři se snad nedal přirovnat ani k rudé, doslova hořel.

Ihned jsem si vybavil, jak by asi vypadal bez té přebytečné látky. Byla pravda, že při objímání jsem vždy cítil jeho vypracovanou hruď. V duchu jsem nad sebou zakroutil hlavou, abych se zase vrátil do reality. 

,,Prosím, nevšímej si těch hloupých řečí. A pokud chceš, moc rád tu zůstanu a dohlédnu na tebe."

,,Budu ti vděčný." šeptl jsem rozpačitě. 

Pokračování příště...