Ahoj!!

Došel jsem k místu jeho odpočinku. Věnoval jsem mu květiny a sedl si do trávy. Jako vždy jsem mu povyprávěl o svém dni. Poté jsem však znejistěl, když přišlo na téma Moon Bin. Nevím, proč jsem se cítil tak nesvůj. Nakonec i kdyby s tím nesouhlasil, nemohl s tím nic udělat. Ale přesto jsem měl potřebu se ho optat.

,,Hyune, tobě to vadit nebude, viď že ne? Chtěl si, abych se usmíval i nadále, ale občas je to opravdu těžké. Ale on, on mě vždycky nutí úsměvu." na chvíli jsem se odmlčel.

,,Nehodlám s ním hned chodit, ale možná bych jednou chtěl. Cítím se s ním dobře, i když od něj pořád utíkám. A v hloubi duše cítím, že je to dobrý člověk, určitě by se ti líbil. Třeba ho se mnou jednou vezmu a představím ti ho. Co na to říkáš?" spustil jsem znovu. Nevěděl jsem, co dál si s ním povídat, ale přes to jsem tam ještě chvíli seděl. Společnost určitě uvítal, když má všude kolem jen zesnulé.

,,Miluji tě a jen tak nepřestanu. Víš to, že?" s touto otázkou jsem se zvedl a mávnutím ruky se s ním rozloučil. Nakonec jsem šel rovnou domů, neboť být celou dobu v obleku bylo nepohodlné.

Když jsem dorazil domů, zamířil jsem do sprchy. Smyl jsem ze sebe všechnu tu dřinu, co jsem v práci vynaložil a když jsem se ocitl v čistých věcech, konečně jsem se cítil svěže. Ještě chvíli jsem se na sebe díval do zrcadla a přemýšlel, co bych na sobě mohl ještě vylepšit. Nakonec jsem si jen prohrábl stále vlhké vlasy a šel si na chvíli sednout k televizi, než mi uschnou úplně.

------------------------------------------

Zaběhl jsem Binovi říct, že si jdu zatím sednout do kavárny. Jen s úsměvem pokýval a dál se věnoval zákazníkům. Než jsem však došel o dveře dál, zazvonil mi telefon. Zvedl jsem to.

,,Ano?"

,,To jsem já, sunbae. Snad nevolám nevhod."

,,Ani ne. Potřebuješ něco?"
Mezitím jsem vešel do kavárny a šel si sednout k volnému stolu. Zdálky jsem viděl, jak za mnou jde Eunwoo.

,,Jen jsem se chtěl zeptat, jestli nemáš dnes čas. Promiň mi ten minulý týden. Obejvilo se toho tolik, že jsem nevěděl, kam dřív skočit."

,,Promiň, sunbae. Dnes už něco mám, ale jestli máš čas zítra, můžeme se sejít zítra." pověděl jsem s úsměvem. Eunwoo si mě zkoumavě prohlížel. 

,,Tak dobře, ale nebude ti vadit, když to bude spíš k večeru? Třeba mezi šestou a sedmou?" 

,,To mi vyhovuje." 

,,Dobře tak zítra, budu se těšit." 

,,Já taky, sunbae." s tím jsem telefon típl. 

,,Jo tak "sunbae" kdo pak to je?" optal se a objal mě. 

,,Jen jeden starší spolužák, kterého jsem nedávno potkal." odpověděl jsem a věnoval mu úsměv. 

,,Nehodláš s ním doufám randit, že ne?" 

,,Ne, ale i kdyby, tobě by to mohlo být jedno, ne? Jinak jsem zjistil, že ta holka je Binovo sestra." raději jsem změnil téma. 

,,Jo Sua. Vím. Dal jsem si to dohromady, když mají oba stejné příjmení a když jsem ji pak znova viděl vedle Moona, šlo vidět, že jsou sourozenci." 

,,Najednou se vyznáš. Já ho kvůli tomu pozval ven až dnes." 

,,Takže jsi ho pozval? Nestačím zírat. Ale neber ho sem. Tady jsme totiž pár a to by se mu zrovna moc nelíbilo." prohodil s úšklebkem. 

,,Na to jsem úplně zapomněl, ale tak to je prozatím jedno. Jdeme jen na jídlo, to neznamená, že spolu budeme hned chodit."

,,Pravda. A chceš něco nebo jdeš hned, jak skončí?"

,,Půjdu hned, jak skončí. Chtěl jsem tě pozdravit, abys neříkal, že tě zanedbávám."

,,To je můj úžasný kluk. Možná tě dnes budu muset zanedbat já. Chodí sem čím dál víc lidí. Budu si muset najmout někoho dalšího, abych se ti mohl věnovat." pověděl a rozcuchal mi vlasy.

,,Ale no tak jdu na schůzku a ty se snad snažíš, abych se mu nelíbil."

,,Budeš se mu líbit i tak, vždyť i mě nutíš pochybovat o mé orientaci a to jsem tě viděl už v horším stavu."

,,Moc vtipné. Jdi raději pracovat, než se na mě sesypou s tím, že tě zdržuji." řekl jsem a rukou ho popohnal. Mezitím jsem projížděl sociální sítě. Našel jsem pár zajímavých fotek Bomina nejspíš s jeho přítelem. Tak takhle vypadaji jeho pracovní cesty? Skvělé jídlo, procházky po okolí, jízda v horském kole...to by se mi taky líbilo. Nemohl jsem si odpustit ustepacnou poznámku a pod jednu fotku mu napsal: ,,Tak takhle ty těžce pracuješ."

----------------------------------------

Obsloužil jsem posledního zákazníka. Uklidil jsem vše na místo, v kanceláři jsem se prevlekl. Zhasnul a nakonec zavřel obchod. Rychlým krokem jsem se vydal do kavárny. Už jsem se tolik těšil, až budu opět s ním. Díval se na něco do telefonu, takže mě neviděl přicházet. Napadlo mě ho trochu polekat. Přešel jsem až za něj a naklonil se k jeho uchu.

,,Nečekáš dlouho?" optal jsem se. Leknutím se rychle otočil a dal mi hlavičku. Zaúpěl bolestí. Otočil se ke mně celým tělem. Chytil mě za tváře a začal si mě prohlížet.

,,Bolestivá karma za to, že jsem tě chtěl překvapit. Promiň." hlesl jsem. No...i když s jeho dlaněmi na mých tvářích to byla spíše sladká odměna.

,,Ne. Moje chyba, že jsem si tě nevšiml dřív. Muselo to bolet." řekl jsem provinile a pohladil ho po tváři. Byla na dotek tak jemná, stejně jako jeho vůně. Když jsem si uvědomil, jak blízko jsem, trochu jsem se odtáhl a svěsil ruce podél těla. Srdce mi bušilo jako o život.

,,Stejně tak jako tebe. Nemám se také podívat zblízka?" nadhodil jsem s úsměvem.

,,Ne, to je dobré. Půjdeme?"

,,Můžeme." odvětil jsem a poodstoupil od něj, aby mohl vylézt. Náhle se usmál, že to byl ale krásný úsměv, a dal se do pohybu.

,,Pá, zlato! Uvidíme se doma." křikl Eunwoo a poslal Sanhovi vzdušný polibek. Podíval jsem se na něj stylem, co to sakra mělo být. Ale on se jen zasmál a mrkl na mě. Svůj pohled jsem stočil na Sanhu, který nad ním jen kroutil hlavou. Přidal do kroku.

,,Obtěžuje tě snad?" optal jsem se.

,,Ne, jen rád takhle vtipkuje."

,,Ale kdyby přeci jen ano, stačí říct a já už ho srovnám do latě."

,,Při nejhorším ti řeknu." pověděl jsem a začal se smát. Byl jsem trochu nesvůj, ale už ne tolik jako má začátku. Zvykal jsem si na jeho přítomnost.

Pokračování příště...