Probudím se v půl sedmé, když mi zazvoní budík. Obléknu se a i s taškou projdu brankou, kterou následně zamknu na dva západy, jak jsem zvyklá. 

Otočím se a málem dostanu infarkt, když za sebou spatřím Owena. 

„Proboha!" vykřiknu poněkud unaveně. Včera jsem nemohla usnout. 

„Čau."

„No nazdar," utrousím s nepříjemným tónem v naději, že ho od sebe nějak odeženu.