Chodíme po městě asi další půl hodinu a to už se začíná šeřit. 

„Owene," syknu a zastavím se. „Za celou dobu jsi mi nic neřekl. Takže buď mluv, nebo jdu domů!" 

„Počkej, pojď," řekne a dál mě táhne za sebou.

Dotáhne mě za město až na vrchol menšího kopce, kde se konečně zastaví a pustí mi ruku. 

  Skrz větvě stromů na mě dopadá pár posledních paprsků světla.  

Pomalu se vydýchávám a pak to spatřím. 

Je to nádherný...západ slunce.

Chci vám moc poděkovat za 400 views a umístění #61 v Povídce. Chtěla jsem se dostat pod stovku a to se i stalo, děkuju. :3