Ve středu po škole je mamka zase v práci. Má noční a já jsem zase doma sama. 

Někdo zazvoní a já nemám ponětí, kdo by to mohl být. Třeba je to pošťák. 

Když otevřu dveře, stojí tam Owen. To mi taky mohlo dojít. 

„Owene," pozdravím ho překvapeně. 

Venku zuří sněhová vánice a to je možná ten jediný důvod, co mě přiměje udělat to, co se právě chystám udělat.