„Počkej," řekne nakonec. 

Zastavím se, ale už se k němu neotočím. 

„Fajn, takže...jo," pokračuje a sníh zakřupe. 

Než si stačím všimnout, že stojí vedle mě, už mě chytá za ruku a táhne někam pryč. Snažím se mu vytrhnout, ale nejde to. 

„Kam jdeme?" vypadne ze mě a divím se, jak moc klidně to zní. 

„Uvidíš."