A pak ležím na gauči. Máma si šla lehnout už před několika hodinami. 

Teď je kolem půl jedné a já nespím. 

Nechci spát. 

Stejně bych neusnula. 

Do balkónových dveří přilétne kamínek. Dost velký na to, abych ho slyšela, zároveň dost malý na to, aby sklo nerozbil. 

Vykloním se ven a spatřím dvě ruce, jak vyčuhují skrz plot a mávají na mě.