Chapter forty-two
On se mi omlouvá?
„Ty víš za co. Nechtěl jsem. Nevěděl jsem, že ses..."
„Koukala?!" doplním ho hořce. „Jo, no víš, nejsem slepá!" odfrknu si rozhořčeně a stočím pohled na hrnek.
„Já jsem nechtěl... Tehdy jsem byl... Nevím, proč jsem to udělal. Luss, jsem ten největší blbec na světě, jo? Tak mi to, prosím, odpusť." Než stihnu zareagovat, Owen se ke mně natáhne a políbí mě.
První den školy za námi. A dalších deset měsíců nás ještě čeká. Teda, aspoň mě jo. :/
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top