Jsem v šoku. Owen Weston se mi právě omluvil. A pak mě... 

Nevím, co na to říct a tak mlčím. Owen sleduje každý můj pohled, a když pořád nic neříkám, zvedne se. 

„Promiň," řekne nakonec. „Asi bych měl jít." Mlčky na něj zírám s vytřeštěnýma očima. V předsíni si obleče bundu, pak se po něm slehne zem. 

Nechala jsem ho odejít... Nic jsem neřekla...

Měla jsem?