„Takže, jo... To je vlastně všechno, co jsem chtěla. Myslím... Teď bych měla jít." 

Otočím se a rychlým krokem mířím ke dveřím. Vyjdu ven a zavřu za sebou dveře. Vyběhnu z jejich pozemku a v parku se opřu o strom. 

„Utekla jsem jako malá," zamumlám do prázdna a rozbrečím se. 

A teď brečím jako malá. 

A vůbec to není vše, co jsem mu chtěla říct...

A je pátek. :3 Konečně, byl to ale náročný týden.