„Owene, promiň, že jsem se chovala takhle hrozně. Ty ses mi omluvil už tolikrát a já jsem nebyla schopná ti odpovědět. Nebyla jsem schopná ti odpustit. Přitom jsem už dávno neměla co," vypadne ze mě.

Sevřu ruce, pevně se mu zadívám do očí a snažím se neuhnout. Jenže to není tak snadné, protože se mi do očí nahrnou slzy. 

Owen nehnutě stojí s pusou mírně pootevřenou.