„Dělej, čeká se jenom na tebe!" zavolá na mě Wendy z chodby, když se snažím co nejrychleji domalovat. Dnes je ten den, kdy jdeme na koncert Dvojníků a já se nemůžu dočkat. Nebýt Nagisy, ani bychom se tam nedostaly.

„Už můžeme jít!" vyběhnu co nejrychleji z koupelny a běžím si obout boty. Máma se s námi z kuchyně loučí a stejně tak bráchové z obývacího pokoje. My s Wendy vyjdeme z bytu a jdeme za Nagisou a jejím tátou, který nás odveze, dolů.

„To vám to trvalo," ušklíbne se a předstírá, že se dívá na své vymyšlené hodinky. Jenom nad ní protočím pobaveně očima a jdu ji obejmout.

„Moc se omlouvám, je to moje chyba," Nagisa nadzvedne tázavě obočí.

„Tvoje? To je divný, odkdy chodíš pozdě?" zasměje se krátce a má pravdu. Jsem člověk, který chodí vždycky na čas anebo o půl hodiny předem. Přijít pozdě je pro mě zázrak.

„Není čas ztrácet čas! Jdeme," zavelí moje mladší sestra a nastoupí do auta, ve kterém sedí táta od Nagi. To samé uděláme i my s mou nejlepší kamarádkou a začneme ve sluchátkách vyhrávat naše oblíbené písničky.

„Nemůžu uvěřit tomu, že je opravdu uvidíme," rozzáří se Wendy a kouká z okna ven. Musím se usmát. Mám obrovskou radost i za ni, protože jeden z jejich nejlepších přátel je právě jeden ze zpěváků skupiny Dvojníci. Ti dva se však v životě neviděli, protože mají hodně práce. Hlavně Felix, ano jeho jméno. On a Wendy jsou nerozlučná dvojice takže je zázrak ji vůbec někdy odtrhnout od telefonu když má Felix čas.

Wendy jsem ještě dneska přemlouvala, jestli by nemohla napsat Felixovi o návštěvu do zákulisí. Tři hodiny jsme čekaly na odpověď než nám přišlo 'ano' nad kterým jsme radostně proskákály snad celý byt.

„Budu upřímná, já taky ne," zasměje se krátce Nagi společně s mojí sestrou, mezitím co já hledím z okna ven a sleduji míjící se krajinu s auty a lidmi. Jenom odpočítávám minuty kdy samotný koncert začne a kdy se dostaneme na místo konání. Už se nemohu dočkat. Bude to nezapomenutelný zážitek.

***

„Tak tohle je šílený," prohlásím, když zastavíme na parkovišti nedaleko místa konání koncertu a před námi se tak objeví osvícený stadión s nespočet lidmi- fanoušky, kteří taktéž přijeli na Dvojníky stejně jako my. Napadlo mě, jestli mezi nimi neuvidím nějakou povědomou tvář, ale je tu spousta lidí, takže si nedokážu všechny dostatečně prohlédnout a tak si je k někomu přiřadit.

„Jsem nervní," nasucho polkne má kamarádka a já ji pohladím po zádech, aby věděla, že tu jsem s ní a může být klidná. Nedovolím, aby byla na něco sama. Vždycky tu budu s ní a nehodlám tohle rozhodnutí měnit.

„Honem ať jsme tam čl nejdřív!" jásá Wendy a kde rychlým krokem ke vchodu. My ji s Nagi následujeme, aby se nám mezi těmi lidmi neztratila.

Jakmile všechny tři vejdeme dovnitř, nestačíme se divit. Nejen, že je všude kolem nespočet lidí a je tu hlasitá hudba, ale také celé pódium, i fanoušky, osvětlují záře ze stropních světel všech barev a dokonce i z horních pater, kde se nachází další milovníci Dvojníků visí světýlka, která blikají různými barvami. Momentálně svítí do rytmu hudby, která se nese z reproduktorů a střídají se tam červená s černou a bílou.

„Vážně jsme tady," rozhlíží se dokola moje mladší sestra se zářivým úsměvem na rtech. I já sama tomu nemůžu uvěřit. Jsme jejich fanynky už pár let, ale v životě nás nenapadlo, že se tohoto dne vůbec dožijeme a teď tu stojíme všechny tři kousek od pódia, kam by stačilo se jen natáhnout, abychom na něj dosáhly, a nemůžeme uvěřit, že se to opravdu děje a není to jenom nádherný sen. Protože pokud se mi to jen zdá, nechci se nikdy probudit. Prosím.

„Hele, támhle je Wooyoung!" ukážu nalevo od nás, kde stojí hlouček lidí s jedním z oblíbených modelů v tomhle státě. Wooyoung je asijského původu, přesněji je to Korejec, který se sem nedávno přestěhoval, aby se stal slavným modelem, což se mu splnilo. Je to dobrý přítel s jedním ze členů Dvojníků a pokud si pamatuju dobře, Nagisa je jeho velká fanynka. „Běž se s ním vyfotit," navrhnu jí a ona překvapeně zamrká.

„Ale," rozhlíží se nervózně kolem sebe, když slyší dívky za námi i před námi křičet jeho jméno.

„Žádné ale, nejsi já, takže se tu neztratíš. Navíc není tak daleko od nás, takže tě uvidíme a ty budeš mít další skvělou vzpomínku," mrknu na ni, „ber to jako menší vděk za lístky," uchechtnu se a Nagisa zbledne.

„To je tvá práce?" překvapeně zamrká a já přikývnu nesouhlasně. Tentokrát jsem neudělala nic, možná můj táta něco poslal jako dárek za to jak hezky se k nám chová, ale teď jsem jenom člověk, který věří, že je to náhoda.

„Ale přece vás tu nemůžu nechat takhle," nervózně se usměje a já protočím očima.

„Nagi jen běž. Rychle dokud tam nikdo není!" doslova ji vyhodím z naší mini skupinky a ona se na nás ještě jednou otočí než nám zmizí za Wooyoungem.

„Těším se, až se ti dva dají dohromady," zazubí se moje mladší sestra a já se tiše uchechtnu.

„Bylo by to skvělé s tím souhlasím," sleduju Wooyounga a svou kamarádku jak se spolu smějí a o něčem se baví. Najednou mi přijde, že to není zase tak špatný nápad. Že bych své kamarádce pomohla?

„Hlavně ale nic nedělej. Nezapomeň, že těch tvých vyčarovaných lidí se nedá zbavit," protočí nade mnou Wendy očima a já pomalu přikývnu. Má pravdu. Neměla bych se do toho míchat a měla bych to nechat spíše na osudu. Kdo ví, možná se opravdu ti dva někdy stanou pár a my se budeme s Wendy za břicho popadat jak moc vtipné to je. Protože tohle se stává přeci jenom v pohádkách a filmech.

„Jsem zpátky," vrátí se k nám vysmátá Nagisa a ukazuje nám fotky s modelem. Wendy začne mé kamarádce vyprávět jak moc chce, aby ti dva byli spolu a já začnu opět přemýšlet nad tím, že bych jim možná mohla nějak pomoct.

„Za chvíli to začne," oznámí nám Nagi, aby změnila téma a my s Wendy se na sebe natěšeně usmějeme. Jenom pár minut a celé to začne. Uvidíme je stát a zpívat před sebou. Wendy uvidí svého nejlepší kamaráda a kdo ví, možná zazpívá i nějakou písničku pro ní nebo za ní přijde dolů.

Najednou se světýlka kolem nás zhasnou a svítí jenom ty na pódiu. V tu chvíli už celý sál ví, že vystoupení začíná a my tři začneme hlasitě zpívat úvodní písničku na příchod Dvojníků. Netrvá dlouho a všech osm členů se objeví na pódiu. V tu chvíli začnou lidé křičet hlasitěji než předtím a Dvojníci se připraví na první choreografii své nejnovější písničky. V tu chvíli se mé oči zastaví na Ianovi, hlavnímu vokalistovi s nádherným hlasem, který mi věnuje stejný pohled. Rychle odvrátím zrak, abych se vyhnula nervozitě nebo při nejhorším na místě neomdlela. Jenže když se podívám zpět, tentokrát je to vedoucí týmu, kdo ode mě nedokáže odtrhnout zrak a já mám pocit, že jsem už někde tenhle pohled viděla. Chris ode mě odvrátí zrak a běží něco říct dalšímu členovi, mezitím co mě šíleně rozbolí hlava. Nagisa si toho všimne a natáhne se po mně, jenže to nestihne protože dřív než ucítím její ruku na sobě, tak se mi zatmí před očima. A to jsem se tomu snažila vyhnout.

Všude kolem je jenom tma. Mám pocit, že bloudím v kruhu, dokud za sebou neuslyším vrzavý zvuk a další hlasy, mně už moc dobře známé. Jdu pomalým krokem tím směrem a slyším o čem se ti lidé baví. Slyším své jméno.

„Tohle se nám v životě nestalo," slyším hlas své kamarádky a hned na to Wendy.

„Kdo by z nich neomdlel," uchechtne se a mně je jasné, že jí na rtech hraje i úšklebek. Jsem jen kousek od světla, ale po další větě, kterou říká někdo jiný se zastavím.

„Bude v pohodě, postaráme se o ni a koncert počká. Mezitím je tam Ian s ostatními zdržuje," chvíli váhám, ale hned na to do světla skočím. Zajímá mě, co se se mnou stalo dál a čí hlas tohle vlastně je. Mám pocit jako bych ho už někdy znala jenom si ho nedokážu s nikým spojit.

Pootevřu oči a uvidím před sebou stát Nagi, Wendy a Chrise. To si snad děláte legraci.

„Díky bohu!" oddechne si má kamarádka a Wendy jenom protočí očima se zkříženými rukami na prsou. Hele, já za to nemůžu, aspoň si můžeš s jedním členem povídat a být mi za to vděčná.

„Jsem v pohodě," pomalu se posadím a podívám se na Chrise, který se drží za hlavu. Že by i on pocítil tu stejnou bolest?

„Jsi v pohodě?" zeptá se ho Felix, kterého jsem si předtím ani nevšimla. Zase tak malý není, abych ho přehlédla. Chris pomalu přikývne a posadí se vedle mě, jenže hned jakmile to udělá ihned zase vstane a to samé udělám já. Díváme se na sebe stejně tázavým pohledem. Co má tohle krucinál znamenat? Zvednu zrak k nebi a doufám v odpověď, jenže mi žádná nepřijde. Místo toho se podívám zpět na Chrise a v tu chvíli zhasnou všechna světla.

„Vypadl proud," šeptne Felix a zapne baterku na svém telefonu. Wendy stojí tiše vedle něj a nervózně se rozhlíží kolem.

„May, tohle není tvá práce, že ne?" zeptá se mě skoro neslyšně má kamarádka a já nasucho polknu.

„Já nevím, ale věděla bych o tom snad...Nebo ne? Měla bych to cítit ne?" Nagisa se na mě zoufale podívá a já mám pocit, jako by mi snad nevěřila. Stejný pohled mi háže i Wendy a Felix zase podezřelý. Jenom Chris se na mě soucitně dívá. Co má tohle znamenat? Jiní lidé by v téhle situaci jásali, že můžou být v zákulisí se známými zpěváky, já si však přeji co nejrychleji zmizet a už se nevrátit. A to mám taky v plánu udělat. Jdu pomalým krokem ke dveřím, ale ani s nimi nepohnu. Ztuhnu.

„To jen tak neotevřeš. Jsou na elektřinu a ta vypadla," prohlásí Felix a zoufale si prohrábne své blond vlasy.

„Takže jsme tu uvízli?" zmateně zamrká má mladší sestra a její kamarád přikývne na souhlas. To je skvělé. Nejen, že jsem omdlela před několika lidmi, ale dokonce jsem se slavnými zpěváky uvězněna v jedné místnosti. Tohle je opravdu nezapomenutelný den.