KAPITOLA 4.-VÁNOČNÍ SPECIÁL
Dny ubíhaly až neuvěřitelnou rychlostí. Nejhorší na tom je, že Martin v úterý nepřišel do školy. Nebyl tam celý zbytek týdne, takže mě mohla ta banda klidně mlátit dál. Párkrát jsem mu volal, ale nezvedl to. Mám o něj celkem strach. Neodpovídá na zprávy, a když jsem byl u něj, tak ani neotevřel. Ve škole jsem se seznámil s Kriss. Je to moc fajn holka. Je skoro stejně vysoká. Má krátké hnědé vlasy a moc fajn úsměv. Je snad jediná ve škole, co je na mě milá. Během toho týdne jsme se stali BFF, ale na Martina jsem nezapomněl.
O týden později...
Martin pořád nikde. Pořád nechodí do školy, pořád nezvedá telefony a pořád neodpovídá na zprávy, kterých je za tu dobu jenom ode mě nespočet. Mám o něj fakt strach. I ostatním ve škole to přijde divné. Prý ještě na tak dlouho nezmizel, aniž by o sobě nenechal žádnou správu. Momentálně jdu k němu a zkusím, jestli tam není....
Když jsem došel před jeho dům tak jsem málem dostal infarkt. Sálo tam policejní auto. Jeden policista byl u dveří a druhý stál u auta. Přišel jsem k nim a zeptal se, proč tu jsou. „Znáte Martina Careva?" Zeptal se mě policista stojící u auta. V tu chvíli jsem myslel, že omdlím. „Ano, je to můj nejlepší kamarád" Řekl jsem a měl co dělat, abych se na místě nerozbrečel. „Zavolala nás jeho sousedka. Prý je nezvěstný." Dobře, právě jsem prodělal infarkt, protože to snad nemůže být pravda. Dal jsem jim telefonní číslo, aby mi zavolaly, kdyby něco a vydal se domů. Když jsem zavřel vchodové dveře, dal jsem volný průchod slzám. Nakonec jsem se sesbíral ze země a šel si odpočinout do postele, protože mě od breku bolela hlava.
O dva týdny později
Seznámil jsem se mamkou Martina. Otce bohužel nemněl, zemřel při autonehodě před pár lety. Já a Martinova mamka Sára jsme už nedoufaly. Už se smířila s tím, že její jediné dítě je mrtvé. Policisté už mu nedávaly moc nadějí. A já s Kriss jsme každý den chodili za jeho mamkou a pomáhaly jí s domácností.
Další den
Vzbudil mě zvuk zvonícího telefonu. Posadil jsem se a vzal si brýle. Volala mi Martinova mamka. Hlavou mi probleskla otázka, co se stalo, že mi volá takhle brzy? Vždyť je 3:15 ráno. Vzal jsem to a dozvěděl se něco, co jsem nečekal...
A to by bylo pro dnešek vše. Co myslíte, co se Kovy dozvěděl?Lucy
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top