Múza

Tak sladká tak opojná a přesto zdá se mi, že době štěstí se vyhýbá.
Za cenu duše dá pár blyštivých slov a bolestný chlad k tomu.
Slunečné dny zahalí tmou a z upršené mysli vytáhne myšlenky, jak když v bouři zazáří blesky.
Jenže já budu smlouvat.
Nevzdám se paprsků slunce tančících my na kůži, jež ohřívají můj svět.
Nevzdám se hlasitého smíchu, z kterého řinou se slzy a nestačí na něj dech.
Nevzdám se lásky k životu a radostí v něm.
Nemám co bych ti dala múzo prašivá za těch tvých pár propletených vět.

Dee