Pokračování: Klíče

Prší. Vážně dost.
Nevěděl jsem co mám dělat. Šel kousek přede mnou, promoklý, asi ze školy. Musel jsem něco říct.

,,A..Ahoj." nervozitou jsem se zakoktal. On se otočil a usmál se na mě a pozdravil mě zpátky.

Natáhl jsem k němu ruku s deštníkem. Úsměv se mu roztáhl ještě víc. Vypadal tak roztomile, když mu z vlasů kapala voda. Byli jsme tak blízko.

On se ale z nějakého důvodu rozhodl tu vzdálenost ještě zmenšit. Objal mne jednou rukou kolem pasu a přitiskl se ke mě.

,,Co to děláš?" Skoro jsem nemohl mluvit jak jsem měl zaškrcený hlas.

,,Je mi zima."
Znovu se na mě podíval s  tím překrásný úsměvem a já si uvědomil že pro něj udělám cokoli. I když to znamená že budu celý mokrý.