,,Myslím že vám spadly klíče."

Nervózní mladý hlas mě zastavil v pohybu. Brunet držící zmíněné klíče v ruce si mě až stydlivě prohlížel, že jsem měl co dělat abych se neusmál jeho roztomilosti.

,, Díky." Odpověděl jsem stroze a natáhl ruku.

Chlapec se mi dál díval do očí a malinko pootevřel rty. Jeho pohled mě rozhodil. Bydleli jsme blízko sebe a já ho dost sledoval, ale nikdy mě nenapadlo že by to mohlo být oboustranné.
Odkašlal jsem si dřív než to mohlo začít být divné.
Začervenal se a rychle mi klíče podal. Když se jeho prsty dotkly mé dlaně, celý jsem ztuhl a taky zrudl.
Cítil jsem se jako nějaká zamilovaná puberťačka, co potkala lásku svého života. I když tak to vlastně bylo.
Chtěl jsem něco říct, ale nemohl jsem ze sebe nic dostat.

,,Tak čau. Snad se ještě někdy potkáme."

Naposledy se na mě usmál a odskákal pryč. A já tam stál jako idiot s nataženou rukou s klíčema.

Tess