Martha shlížela dolů ze útesu do zuřícího moře. Srst jí čechral její růžovou srst. Tajemné šeptání už pominulo.
   ,,Bála jsem se, že nepřijdeš," zasmál se náhle někdo za jejími zády a Martha málem leknutím nadskočila.
   Rychle se otočila a její srdce se náhle zastavilo. Před ní stálá vysoká posava. Zasunula si křídla podél těla a propalovala jí pohledem.
   Měla zářivě jasné zelené oči a její černá srst byla tak tmavá, že jí nebylo vidět ani do obličeje. Nebylo pochyb o tom, kdo před ní právě stojí. Byla to Cassandra.
   Martha polkla a Cassandra se zasmála. Pak se na na ní prudce rozběhla.
   Martha rychle uvouvla na stranu a pak zaujmula místo, na kterém před tím stála za ohavná vůdkyně.
   Cassandra prudce zastavila u kraje útesu. Pár kamínků se uvolnilo. Měla natržené ucho.... stejně jako Martha a stejně jako měla ve snu. Martha polkla. Takže ten sen nelhal....byla to budoucnost....
   Cassandra zvedla hlavu nahoru k tmavé obloze a zvolala. ,,Occiditis!" Nebe se náhle zatmělo a ozval se hlasitý hrom.
   Po nebi sjel blesk a udeřil do Marthy. Strazil jí k zemi a ona se svíjela v bolestech. Tak to je můj konec....
   ,,Vy slabí na světě nemáte, co dělat." začala Cassandra a olízla si dráp. Pak začala pomalu mířit k Marthě.
   Najednou se ale na nebi objevilo světlo. Mezi mraky se objevila hlava kočky, která vypadala stejně jako ona....byla to její matka.
   Martha nevěřila svým očím. Její matka - Orchidej - náhle přikývla hlavou a do jejího těla se náhle vrátila energie. Pak obraz zmizel a něco zašeptalo Marthě do ucha.
   ,,Udělám s tebou to, co jsem kdysi udělala s tvými rodiči!" zavrčela na ní Cassandra a Martha nastražila uši a srdce jako by se jí v těle náhle zastavila.
   ,,Co?!" rychle vyskočila na nohy a změřila si Cassandru chladným pohledem. ,,To se ti nikdy nepovede!"  
   Cassandra se jen rozesmála.
   Martha přivřela očí a pak vzhlédla Cassandrě do očí. ,,Pro mé rodiče." zašeptala. ,,Amorvincit!" zakřičela a nebe se náhle rozestoupilo a oheň vypálil do Cassandřina těla.
   Cassandra hlasitě zaúpěla a její tělo celé hořelo. Martha na ní vyděšeně zírala. Jak jsem to jen mohla dokázat?
   Pak se nakednou ozvalo prasknutí. Skála praskala. Martha se zděsěně podívala pod sebe.
   Najednou se nad ní někdo ale objevil a chytil Marthu za zátylek. Byla to Diamonds.
   Skála se zřítila dolů a spláchla i Cassandru a její zlé činy.
   Diamond pustila Marthu a ta roztáhla křídla a vznesla se dolů do krvavého bojiště. Tam na ní čekala Marcella.
   Martha se ještě otočila na Diamond a ta přikývla. ,,Já říkala, že věštby nelžou." Pak odletěla k ostatním učitelům.
   ,,Ach jo, to se nemělo stát," povzdechla si Martha a podívala se smutně na Marcellu.
   Té se v oku zaleskla slza, kterou pak rychle setřela tlapkou. ,,Ale alespoň si konečně zjistila, co je tvá schopnost." podotkla a pokusila se usmát. Dotkla se ocáskem jejího ucha.
   Martha zamrkala. Ano, má schopnost je věštit budoucnosti...., pomyslela si a oplatila Marcelle úsměv.
   Teď už bylo ale načase vrátit se zpět domů. Už je snad nic horšího čekat nemůže.

______________________________________

506 slov😽.