«Kapitola 7»
Bylo už ráno. Martha zatřásla hlavou. Normálně se jí takové sny nezdávaly. Nebo vlastně i ano, sny, které věští.
Ale tohle nemohlo být nic z toho, pomyslela si a švihla ocasem. Tohle ukazovalo minulost, Moon vypadala mladší stejně jako její obydlí....musela to tedy být pouze minulost.
Nakonec vstala a protáhla se. Celou noc spala s hlavou na té knize. Možná je to kvůli tomu, pomyslela si, ale pak zavrtěla hlavou. Byla to hloupost.
Posunula knížku ke kraji doupěte. Vše to začínalo být nějaké divné. Rychle jí věnovala krátký pohled a vylezla ze svého doupěte.
Slunce pevně zářilo. Vypadalo to na hezký a teplý den. Z doupat opodál vylezly dvě postavy. Byli to Night a Fire. Martha k nim ale tentokrát nedoběhla. Jen zůstala stát na místě a přemýšlela o jejím snu.
,,Martho, jdeš?" zeptala se jí rázem Fire a Marthu tak vyrušila z jejích tajemných myšlenek.
Martha se rychle zatřepala. ,,Ne, já jen....teda jo, jdu....já jen.... přemýšlela." řekla rychle a koktavě.
,,To vidím." zasmála se Fire a popoběhla dopředu. Night se zařadila vedle ní a přátelsky na ní mrkla.
Martha se jí pokusila mrknutí oplatit úsměvem, ale hlavu měla v oblacích. Neměla bych o tom říct Marcelle? Radši ale o samotě...., pomyslela si a popoběhla.
Dorazili do cvičiště Forest la Magic a Martha zamířila dál od Fire a Night. Potřebovala najít Marcellu.
Neustále se rozhlížela kolem. Marcella stála vedle Francise. Martha pokrčila rameny a rychle k nim doběhla.
,,Marcello?" zeptala se černé kočičky otočené na Francise. Nastala chvíle ticha, než na ní Marcella otočila svoje zelené oči.
,,No co je?" zeptala se. Pak švihla ocasem a usmála se. Kývla hlavou na pozdrav.
,,Jen já bych-" začala, ale najednou je přerušila rána. Martha se rychle otočila a na zem seskočila ze stromu Mellisa. ,,Tak šup šup! Máme tady hodinu bojování!" zvolala radostně a pyšně, pak vzepjala hruď a švihla ocasem.
Marcella se na ní v tu ránu otočila a Martha si povzdychla. Na hodinu boje se sice velmi těšila, ale....jak teď má Marcelle říct, co se jí zdálo? Zrovna měla takovou odvahu.
Ale času je ještě dost. Po vyučování jí to ještě může povědět.
______________________________________
357 slov😂. Jediné, co k tomu mužů říct je - to naštve!
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top