Večer jsem nemohla usnout. Pouštěla jsem si ty nové kazety, ale nešlo to moc dobře, protože se neustále zasekávaly.

Ve dvě ráno jsem uslyšela z vedlejšího pokoje hlasitý suchý kašel. Když nepřestával ani po pěti minutách, vylezla jsem z teplé peřiny a stoupla jsem na chladnou podlahu z parket. Několika kroky jsem došla ke dveřím od dědova pokoje a zaklepala jsem.

Bez dalšího oznámení jsem vstoupila dovnitř a rozsvítila jsem. Děda si zakryl pusu rukou a zakašlal. Zachvěla jsem se a podívala jsem se na deku, která ležela na zemi. Na bílém prostěradle byla rozlehlá tmavá skvrna. Stalo se to zase. Třetí den za sebou.

Zvedla jsem ho z postele a vzala jsem ho za ruku. Sednul si na houpací křeslo a omluvně se na mě podíval. Uklidnila jsem ho a dala jsem mu prášky. Sundala jsem z postele mokré prostěradlo a ze skříně jsem vzala nové. Převlékla jsem i deku a polštář. Pomohla jsem mu zpět do postele a přikryla jsem ho dekou.

„Stydím se, Hay. Moc se stydím." Řekl mi do očí. Z koutka oka se začala linout slza, kterou si okamžitě utřel rukou.

„Nemáš se za co stydět." Odpověděla jsem popravdě a políbila jsem ho na čelo. „Dobrou noc."

„Dobrou." Zašeptal nazpět.

Zhasnula jsem světlo a vrátila jsem se do pokoje. Dopadla jsem s žuchnutím na postel a upírala jsem pohled na strop. Zhluboka jsem nadechovala a vydechovala. Prsty se mi chvěly strachy a zuby se mi hryzaly do rtu.

A pak jsem vyskočila z postele, oblékla jsem si teplou mikinu a zastavila jsem se v kuchyni pro dózu. Hodila jsem si do pusy jeden marshmallow a běžela jsem ven. Šla jsem rychlým krokem do lesa a dala jsem si kapuci přes hlavu, aby mi nebyla zima.

Byly tady a bylo jich spoustu.

Otevřela jsem dózu, pustila jsem si skladbu z walkmana a nadechla jsem se. Roztáhla jsem obě dvě ruce jako kdybych měla křídla a zavřela jsem oči. Nekoukej se a nespadneš. Veď se podle sluchu, ne zraku. Opakovala jsem si slova babičky.

Pomalu jsem cupitala doleva, otočila jsem se o 360 stupňů, vykopla jsem a odběhla jsem dopředu. Představila jsem si kluka. Držel mě jednou rukou za pas a druhou za ruku. Díval se mi do očí a usmál se. Do rytmu hudby jsme se posouvali doprava, kolem do kolečka a vyměnili jsme směr. Zopakovali jsme to a po jednom kole natáhnul ruku a já udělala to samé. Prsty mi naznačil, abych se roztočila k němu, jako to bývá ve filmech. Udělala jsem to samé a bylo to skvělé. Fantastické.

Otevřela jsem oči a okamžitě mě ozářilo jejich světlo. Světlušky. Zavřela jsem dózu a podívala jsem se na to, kolik jsem jich tam měla. Pousmála jsem se. Zamávala jsem světluškám na rozloučenou, jako kdyby to byli opravdoví lidé a odešla jsem z lesa s dobrých pocitem. Na louce jsem otevřela dózu a nechala jsem všechny světlušky odletět z dózy zpět k ostatním.

Celou dobu jsem myslela pouze na dědu. Chytala jsem je pro radost a pouštěla jsem je pro radost. Dělávala jsem to s maminkou. Snažila jsem se zavřít, co nejvíce světlušek a celou dózu přinést domů. Druhý den ale nebyly světlušky k nalezení a maminka říkala, že se teleportovaly pryč, aby mi mohl splnit všechny krásné sny. Jednou jsem ji však viděla na vlastní oči vypouštět venku mou dózu. Tancovala, smála se a točila se kolem vlastní osy, jako kdyby byla stále mladá a volná.

Přála jsem si, aby se splnily sny dědovi.