Z gramofonu hrála skladba High Hopes od Kodaline. Gramofonová deska se otáčela pořád dokolečka a já se opírala lokty o svá stehna a mlčky jsem pozorovala, jak se pohybuje. Naposledy jsem si skousla ret, než jsem se postavila před zrcadlo a podívala jsem se na sebe. 

V odraze jsem spatřila dívku, která vypadala jinak, než obvykle. Pravděpodobně za to mohly šaty, které jsem již dlouho neměla na sobě, a vlasy rozpuštěné. Většinou jsem je měla svázané ve dvou copech a byla jsem tím dokonce i jaksi známá. Na poslední chvíli jsem se rozhodla, sepnout pramen vlasů sponkou, aby mi vlas nepadaly do očí. 

Pozorovala jsem se a po několika okamžicích jsem se narovnala. Cítila jsem se sebevědomě a věřila jsem, že na sebe můžu být pyšná. Nad úpravou modrých šatů jsem strávila celý včerejší večer a jakmile jsem si je oblékla na sebe, věděla jsem, že to za to stálo. 

Johnathan si mě prohlížel ze dveří a na tváři mu pohrával zářivý úsměv. Z dálky jsem uslyšela klakson a pousmála jsem se, protože tím nám dával Zack najevo, že již přijeli. Přes ramena jsem si přehodila béžové sako a do malé kabelky jsem strčila pytlík s marshmallowny, které mi Johnathan přinesl. 

Šli jsme ruku v ruce ven, kde na nás čekala Clare a Zack s veselým výrazem. Zack měl ruku omotanou kolem jejího pasu a oba se k sobě tiskli a na jejich pohledu bylo jasně vidět, že si tento moment užívají. 

Clare na sobě měla nádherné růžové šaty, které ji byly až pod kolena, sotva byly vidět nízké podpatky. na krku se jí blýskal náhrdelník, který dostala jistě nově. Koutky úst se mi automaticky zvedly a zamávala jsem jim. Několika kroky jsem se dostala až ke Clare a pevně jsem ji objala. 

,,Jsi nádherná!" 

,,Tobě to sekne víc, Hay!" odvětila a projela si mě od hlavy až k patě. 

Zacka jsem poplácala po rameni. ,,Dávej na ni pozor." špitla jsem, než jsem se otočila a vydala se ke svému Mini Cooperovi, o který se opíral Johnathan a pobaveně nás pozoroval. Otevřel mi gentlemansky dveře a sám poté nastoupil na místo řidiče. Vydali jsme se na cestu ke škole a drželi jsme se Zackova volkwagenu. 

,,Marshmallow?" 

,,Mhm?" 

,,Změní dnešek něco? Myslím tím, nechci, abych si z tohodle dělal plané naděje, a pak byl zklamaný tím, že jsem nevěděl, co má dnešek přesně znamenat. Před chvílí jsi ještě byla s Treyem, a nevím, jestli mě stále bereš jako kamaráda.. zkrátka bych si chtěl urovnat myšlenky." řekl potichu, jako kdyby se bál mé reakce. Jako kdyby ho mohla moje reakce tak  ovlivnit.

,,Já sama nevím, co cítím. Vím, že je to něco víc, než abych tě brala pouze za kamaráda, ale zase nevím, co to je. Nevím, jestli je to láska. Řekla bych, že s láskou nemám žádnou zkušenost, abych se tě snažila o tom přesvědčit. Sama jsem v tom zmatená, v dobrém smyslu ale." 

,,Jestli to ovlivní naše dosavadní přátelství moc, tak toho můžeme nechat... Nechci o tebe přijít." 

,,Nepřijdeš. Jak jsi řekl, že pro mě tady vždy budeš, tak to samé platí z mé strany." 

Byla jsem si v té chvíli dokonce stoprocentně jistá.

***

,,Dobrý večer, milí studenti a studentky. Vítám vás u 36. maturitního plesu naší střední školy. Dnes je důležitý den všech maturantů a maturantek, ale přesto doufám, že to s alkoholem - což se na tomto plese doufám nevyskytuje - dnes nepřeženete. Chtěl bych vám popřát hodně štěstí u blížících se maturitních zkoušek a gratuluji vám k tomu, že jste se dostali až sem. Dnešní večer si užijte a buďte opatrní..." mluvil z reproduktorů pan ředitel a zněl vcelku otráveně, protože to samé snad opakoval každý maturitní ples. 

Stála jsem přímo kousek od pódia s červeným kelímkem v rukou, aniž by se mé rty vůbec dotkly červeného kelímku. Nechtěla jsem ochutnat něco, do čeho mohli moji vrstevníci přilít absolutně cokoliv. Clare stála v rohu pódia a připravovala se moderovat a tvářila se naprosto znuděně, protože nerada prezentovala a celkově mluvila před školou. Nervozita se na ní projevovala nudou, kterou to celé snažila zakrýt. 

Po ředitelově proslovu se rozezněla hudba, přesněji 'We Are The Champions' a Johnathanova ruka mě okamžitě zatáhla na parket. Zmateně a nervózně jsem se rozhlížela kolem sebe, protože jsem nevěděla, jak se při takové písni tancuje. Tanec, který mě přitom učil děda, se při tomto rytmu hudby nehodil. 

Johnathanovy ruce uchopily ty mé zezadu a zvedl je nahoru nad mou hlavu a mával s nimi ze strany na stranu. Několik lidí se k nám připojilo a dokonce i Clare na pódiu zvedla své ruce. Pusou nadšeně křičela text refrénu a zazubila se na mě. 

,,Veď se podle toho, co chce tvoje tělo. Vykašli se na myšlenky." zašeptal mi do ucha a pustil mé ruce, které stále zůstaly ve vzduchu a mávaly sem a tam. Občas jsem přidala i hlavu, ale po zbytek písně jsem dělala stále to samé a zkoumala jsem Johnathanovy oči. 

Byly jednoduše fascinující. 

,,Mluvil jsem s Treyem." vyrušil mě. ,,Říkal, že se možná zastaví, ale spíš ne, protože si stěhuje věci do toho novýho apartmánu. Ze začátku byla naše konverzace dost nevrlá, protože jsem na něj měl furt vztek, ale postupně se to zlepšovalo. Omluvil se mi za to, že mi vzal nápad s tím, jak tě pozvat na ples a taky se omluvil za to, že se choval jako blbec. A snažil se sám sobě dokázat, že může mít holku, do které se poprvé bezhlavě zamiluju. A v poslední řadě se chtěl omluvit tobě. Za všechno." dokončil svou větu a čekal na mojí reakci, ale než jsem stihla cokoliv říct, ozvala se z pódia Clare. 

,,Hej, hej, ticho! Chci, abyste se teď všichni, kromě několika lidí, odebrali na parket a užili si úžasnou podívanou a hlavně se soustředili na hudbu, kterou vám s radostí zahraje školní orchestr a vámi milovaná kapela White Bulls! Tak a teď všichni hezky na parket. ANO I TY, CHELSEA FOXOVÁ! NEJSI NEVIDITELNÁ! MY VŠICHNI CHCEME, ABYS ZVEDLA TEN ZADEK A ODEBRALA SE DOPROSTŘED NAŠÍ MALÉ TĚLOCVIČNY, DO KTERÝ SE NEVEJDE ANI CELÁ MOJE RODINA!" 

Všichni jsme se rozesmáli a podívali jsme se na Chelsea, která seděla na lavičkách v překrásných černých šatech. Působila vždycky smutným dojmem a nikdo se nezdál, že by se zajímal. Občas jsme s ní s Clare prohodili pár slov a už z těch několika slov nám dokázal říct, že se cítila osamocená. 

Ředitel udělal rozhodně dobře, že vybral Clare jako moderátorku, protože si vedla bezvadně a ještě lépe zakrývala nervozitu. 

Johnathan mě tahal k pódiu a dovedl mě až ke klavíru. Byl to ten samý, na který jsem hrála na pohřbu. Před mýma očima jsem viděla noty nějaké písně od Micheala Jacksona.

U bubnů seděl Johnathan a mávnul mi  s úsměvem. Dneska byl obzvláště usměvavý. Rozhlédla jsem se kolem, ale než jsem si mohla prohlédnout 'publikum', uviděla jsem Treye stát se svou kytarou u mikrofonu, spolu s třemi členkami orchestru. Upravoval si struny a neviděl mě, a to bylo dobře. Myslím. 

Začali jsme hrát a já upírala svůj pohled na noty, které mi před očima na tom papíru tancovaly, stejně jako mé prsty na černobílých klávesách. V našem podání to znělo jinak, než originál, ale tancujícím se to pravděpodobně stále líbilo, protože jsem viděla, jak se tento dav neustále pohyboval v rytmu a pouze, když jsme skončili, tak si dali pauzu. 

A zrovna v té chvíli se uvolnilo místo v přední části pódia, aby tam mohla jít Clare. Po jejím boku byl i Zack, který jí měl s moderátorstvím pomáhat. A na poprvé se zdálo, že tam byl právě za tím účelem a Clare si myslela nejspíš naprosto to samé, ale v momentě, kdy si před ní Zack klekl na jedno koleno, tak se na něj udiveně podívala. Neskrývala překvapení a pohled ji skákal ze Zacka na všechny ostatní. 

Zack držel v ruce mikrofon a druhou rukou si prohledával pravou kapsu u saka a my všichni jsme lapali po dechu, já jsem kupříkladu nedýchala a čekala jsem na to, co se stane. Jestli to byl vtip, nebo šlo vážně o to, o co jsem si myslela, že šlo... 

V momentě, kdy Zack z kapsy vytáhl modrou čtverečkovanou krabičku, každý přestal mluvit. Najednou byli středem pozornosti a každý byl překvapený, dokonce i já jsem nevěděla, že se to stane. Ani Clare neměla jediné tušení, ale podle úsměvu na její tváři a slzách v očích mohl každý očekávat její odpověď, když se jí Zack zeptal: 

,,Clare, vezmeš si mě za muže? Vím, že čtyři roky není moc, ale nejde o jakou dobu spolu jsme, ale o to, jak se cítíme. Vždycky jsem měl pocit, že jsi pro mě ta pravá. A teď si tím jsem jistý. A nikdy, nikdy svůj názor nezměním." zeptal se do mikrofonu a na čele mu stékal pot. 

,,ANO!" zaječela jako divá a vrhla se mu kolem krku. ,,Miluju tě." zašeptala mu, ale to jsme dokázali vyčíst pouze my, na pódiu. 

Tělocvičnou se ozval hlasitý potlesk, výskání, luskání, hvízdání, když ji Zack dal překrásný prstýnek na prst. 

Okamžitě jsem vyskočila ze židle a běžela jsem k nim a skočila jsem po nich. ,,Vy jste takoví zamilovaní blázni! Pane jo, nemůžu tomu uvěřit! Mám vás ráda!" říkala jsem jim první, co mi přišlo na mysl. 

A ten den, opravdu stál za to. Ani jednou jsem nelitovala toho, že jsem na ten ples odvážila jít. Vyslechla jsem si Treyovu omluvu a odpustila jsem mu. Byla jsem v té chvíli díky Zackovi a Clare tak šťastná, že mi bylo všechno téměř ukradený. V návalu adrenalinu a radosti jsem dokonce políbila Johnathana. A bylo to jiné. 

Kouzelné. 

Jako jeho oči. 

A úsměv. 

A jako marshmallowny. 

***

,,Budu ti nadosmrti vděčná za to, že jsi tady pro mě byl a za všechno, co jsi pro mě udělal." zamumlala jsem mu do ucha, když jsme se pohybovali do rytmu skladby, která zrovna hrála.

Protančili jsme celou noc vedle Clare a Zacka, kteří si tento den užívali asi ze všech nejvíce. Byli obklopeni gratulacemi a já jsem se nemohla přestat usmívat. I přes všechno, co se za tento školní rok stalo, byl tenhle den absolutně perfektní.

Už nás čeká pouze Epilog. -K