Měla jsem husí kůži po celém těle a srdce mi bušilo jako nikdy předtím. Seděla jsem nehybně vedle Claire a upírala jsem svůj zrak na popsaný papír. Viděla jsem rozmazaně a neúspěšně jsem se snažila zamrkat další slzy deroucí se na povrh. Každým marným mrknutím dopadaly kapky na mé kalhoty. Papír jsem odložila na stůl a třesoucí se ruce jsem si položila do klína.

Zavřela jsem oči a zhluboka jsem se nadechla. V myšlenkách jsem viděla pouze svou rodinu. Mohla jsem slyšet, jak mi to dědeček i říká, slovo po slově. Větu po větě. Připoměl mi všechno. Všechny ty nádherné vzpomínky se vracely a zanechávalo to bolest. Šílenou bolest v hrudi. Zaklonila jsem hlavu a vydechla jsem.

Slyšela jsem kroky.

A pak začala hrát hudba. Hlasitá. A já jsem si vzpomněl na dědova slova. Otevřela jsem oči a spatřila jsem Jonathana stojícího u přehrávače. Zvyšoval hlasitost a melodie skladby se roznesla po celém domě. Malý stolek, na kterým byla obálka se začal třást a já jsem přestala cítit své srdcebití, místo toho jsem slyšela, jak bije rytmus hudby.

Chvěla jsem se a zaklonila jsem hlavu, která dopadla na kraj pohovky. Přitiskla jsem víčka k sobě a dýchala jsem. Soustředila jsem se na hudbu. Nic jiného jsem nevnímala. V mé mysli existovala pouze hudba a rodina. Zpěv, marshmallowny, klavír, světlušky... Ať jsem nechtěla i chtěla sebevíc, vzpomínky se nepřestávaly vracet.

Flashback

„Dívej se, beruško." Otevřel děda víko od dřevěného piána a poskytnul mi pohled na dřívka kláves. Sednul si na dřevěnou židli u piána a zahrál pár akordů. Neviděla jsem jeho prsty pohybující se na černobílích klávesách, ale viděla jsem, jak se samostatně pohybují uvnitř piána. Jako kdyby to piáno mělo vlastní život a dělalo si, co chtělo.

Byla jsem ohromená.

A smála jsem se.

End flashback

Někdo se vedle mě usadil a chytil mi ruku, do které mi přiložil něco měkkého. Něco báječně sladkého. Něco růžového. Marshmallow.

Johnathan.

Dědovy marshmallowny mi chyběly.

Přehodil přes mě tenkou deku, do které jsem se zachumlala. Všechno jsem vnímala i se zavřenýma očima. Na rameni jsem stále cítila ruku, které patřila Claire. Věděla jsem, že kdybych si vybrala jakýkoliv jiný okamžik, nebyla bych vůbec tak klidná jako teď a na tváři bych měla několik slz. Přítomnost všech mi dodávala odvahu a klid. Nemohla jsem si vybrat lépe.

„Hayley?" ozvala se Claire a já otevřela své oči. „Asi by sis měla lehnout. A třeba se pokusit usnout. Budu tady celou dobu a ani se nehnu. Vím, že si o tom budeš zítra už moct mluvit. Spánek tě uklidní. I s hudbou."

Pokrčila jsem rameny a uvelebila jsem se na pohovce. Zavřela jsem oči a snažila jsem se myslet nad lepšími věcmi, nad lepšími vzpomínkami, nad sladšími věcmi jako byly marshmallowny.

V noci jsem se několikrát vzbudila. A občas to bylo na Johnathanově rameni, občas na zemi, občas u Claire v náruči. Claire splnila svůj slib. Usnula přímo vedle mě na pohovce i s Johnathanem. Na zemi ležel Josh, Zack a Connor. Všichni spali neskutečně tvrdě a já se k nim po chvíli přidala. A po dvou hodinách jsem se opět probudila, na Johnathanově hrudi.

Napřímila jsem se do sedu a podívala jsem se kolem sebe a moje oči se setkaly s Treyovým pohledem. V rukou držel dědův dopis.

„Co se tady dělo?" začal klidně „Měli jste párty beze mě?" zvýšil s pobavením hlas „Jako, chápu, že jsi smutná ze své ztráty, ale to neznamená, že ze sebe musíš dělat chudinku." Zavrčel „a dělat s Johnathanem bůhvíco."

Frustroval mě. O čem to mluvil? Všichni jsme tady byli v oblečení.

„Kdybys mi to řekla, vyspal bych se s tebou dřív a nečekal, než se konečně k tomu dokopeš."

Nic jsem neříkala, tak pokračoval.

„Myslel jsem si, že jsi nevinná panna."

Byla jsem zmatená. Byla jsem mimo. Nic mi nedávalo pořádně smysl. O čem to ksakru mluvil? Chtěl tím snad říct...že se se mnou chtěl pouze vyspat?

A pak mě odkopnout?

„Tak s tímhle jdi kurva do prdele, Treyi." Řekl Johnathan rozespalým hlasem a zvednul se.

Když došel až k Treyovi, všimla jsem si, jak moc byl Johnathan nahněvaný. A právě proto udeřil Treye pěstí přímo doprostřed obličeje.

badumtsts! Asi jsem Vám dost pokazila #Treyley:D....ups:D 

Blížíme se pomalu, ale jistě ke konci.... ♥-K