Když jsem vyšla z Treyového pokoje, zamířila jsem tentokrát opravdu do koupelny. Opláchla jsem si obličej a zůstala jsem opřená před umyvadlo dalších pět minut. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Před očima se mi přehrával ten polibek, který proběhl před chvílí.

Měl tak hebké rty.

A uměl dobře líbat.

Před Treyem jsem políbila pouze jednoho kluka a bylo to neskutečně rozdílné. Bylo mi tehdy patnáct, když jsem měla svého prvního kluka. Ten věk už je docela rozdílný, pátnáct – devatenáct. Každopádně, další rozdílná skutečnost bylo to, co jsem cítila.

V patnácti jsem nic necítila, ne, když mi dal pusu.

S Treyem jsem cítila nějaké emoce, sice nerozpoznatelné, ale cítila jsem je. Věděla jsem, že tam jsou. Možná to bylo jenom tím, že ti před několika hodinami zemřel děda. Říkala jsem si a nevěděla jsem, jak si odpovědět.

Flashback

„Dědo, a co když nepřijde vůbec?" zeptala jsem se.

Stála jsem v předsíni ve svých nejoblíbenějších šatech a na podpatkách, které dříve nosila maminka. Upletla jsem si rybí cop, než jsem šla do předsíně. Což bylo před hodinou.

Měl zpoždění.

Konala se svatba jeho bratra a domluvili jsme se, že mě vyzvedne u nás. Snažila jsem se ho přesvědčit o tom, že bych dojela na kole, ale on se nenechal. A teď šel pozdě. Kráčela jsem po předsíni sem a tam. Kousala jsem si spodní ret celou dobu, co jsem tam stála.

„Neměla bych se jít zpátky převléct? Asi se na mě vykašlal." Pozvdechla jsem si a zadívala jsem se dědovi do očí. Díval se na mě svým pyšným pohledem.

„Dej tomu chlapci ještě jednu šanci, Hay!" zachraptěl a poplácal mě po rameni.

V tom se rozezvonil zvonek a mě spadnul kámen ze srdce. Usmála jsem se na dědu a zamávala jsem mu na rozloučenou. Otevřela jsem dveře a pohlédla jsem na Tima. Bylo to poprvé, kdy jsem ho viděla ve SMOKINGU. Překvapilo mě to. Zírala jsem na něj, dokud jsem neuslyšela jeho smích.

„Je to hrozný?"

„Ne, ne, to vůbec." Zakoktala jsem a odstoupila jsem od dveřního prostoru, abych mohla v klidu zavřít.

Nevyptávala jsem se ho na jeho zpoždění a on to ani nezmínil. Otevřel mi dveře od auta a sám nastoupil vedle mě. Seděli jsme u sebe namačkaní na zadních sedadlech i s ženichem. Na předních sedadlech se usadili jeho rodiče.

Tim chytil mou ruku a stisknul ji. Měl spocenou ruku a po celou jízdu mě nepustil. Panovalo nepříjemné ticho a já jsem si ze všech sil přála, aby se samo od sebe zapnulo rádio. Upřeně jsem se dívala z okýnka a doufala jsem, že dorazíme, co nejdříve.

Atmosféra začínala být doslova dusná, nedal se najít normální kyslík.

***

Držel mě za pas a já omotala své ruce kolem jeho krku. Nedívala jsem se mu do očí, dívala jsem se za něj a tancovala jsem s ním na pomalé písničky. Po tom, co si řekli ženich a nevěsta své ‚ano' odstartovala zábavnější, taneční část svatby.

Prakticky jsem absolutně necítila jeho ruce na mých bocích. Byl neskutečně hubený a samozřejmě slabý. Podle postavy mohl každý usoudit, že je nejistý. Jeho stisk byl chabý.

‚vzmuž se!' řekla by babička.

V momentě, kdy jsem mu pohlédla do zelených očí, naklonil se ke mně a já v duchu zpanikařila. Nevěděla jsem, jak se co dělá, byť to měl být pouze polibek. Postavila jsem se na špičky a naklonila jsem svou hlavu. Ucítila jsem jeho rty na těch svých. Odtáhla jsem se a usmála jsem se, i přesto, že jsem věděla, že čekal více.

End flashback