„Marshmallow." Uslyšela jsem a to mě donutilo se probudit. Trey lehce otíral svůj prst o mou tvář, abych se probudila. Usmála jsem se na něj a rozhlédla jsem se kolem. Byli jsme před jeho domem, respektive domem, kde bydlel Trey s dalšíma dvěma členy White Bulls. Třetí člen – Josh, myslím, bydlel stále s rodiči a nemohl se ke zbytku White Bulls přistěhovat, dokud mu nebylo dvacet.

Promnula jsem si oči a vystoupila jsem z auta. Počkala jsem na Treye, než jsem se vydala ke dveřím jejich domu. Slyšela jsem hrát hlasitou hudbu, což mě přesvědčilo, že jsem udělala dobře, když jsem souhlasila s návrhem jet sem. Hudba byla můj nejúčinnější lék na veškerou bolest.

Vstoupila jsem dovnitř a zula jsem si své tenisky. Nešla jsem dál, dokud mě Trey nepobídl. V obývacím pokoji jsem spatřila Connora u herní konzole a Jonathan ležel na celé pohovce s rukou přes obličej. Nemohla jsem odhadnout, jestli spal nebo jenom hluboce přemýšlel. Jeho oči byly stoprocentně zavřené. Connor měl nasazené sluchátka a byl tak ponořený ve hře, že si nevšimnul, že jsem vešla. Hudba vycházela z velkých reproduktorů vedle televize s napojenou mp4.

Poznala jsem, že šlo o popovou hudbu. Byla to veselá melodie a mě najednou popadl nápad se lehnout na pohovku jako Jonathan a prostě se jenom soustředit na nic. Nechat hudbu mi naprosto vymýt mozek. Tou hlasitostí vytlačit všechny starosti stranou a jednoduše mi poskytnout svobodu v mozku. Žila bych svůj vlastní jiný život, absolutně rozdílný od reality.

A pak Trey ztlumil hudbu. Jonathan otevřel oči a Connor si sundal sluchátka. Mávnul mi na pozdrav a zase nasadil svoje sluchátka. Jonathan pozvednul jeden koutek úst a pozdravil mě. Udělal mi místo na pohovce a pak se zvednul a někam odešel. Slyšela jsem otevíraní skříňky a zavírání a šoupání pantoflí. Trey si sednul vedle mě a dal svou ruku na moje rameno. Upřímně jsem se cítila docela nepříjemně, ale nic jsem s tím neudělala.

Když se vrátil Jonathan, držel v ruce misku plnou marshmallownů. Sakra, těch pár dnů, které jsem neochutnala marshmallowny se zdály jako roky! Široce jsem se na Jonathana usmála, byl to upřímný šťastný úsměv, za který jsem byla Jonathanovi vděčná.

Connor odložil konzoli, jakmile dokončil poslední úroveň a sundal si sluchátka. Šel napříč ke mně a natáhl svou ruku.

„Omlouvám se, že jsem se předtím nepředstavil, ani gentlemensky nepozdravil. Jenže od té hry se vážně nejde odtrhnout. Je to jako moje druhá holka." Zasmála jsem se a přijala jsem jeho ruku. „Jsem Connor." Řekl, i když ani nemusel, protože jsem si ho už pamatovala ze včerejška.

„Hayley." Usmála jsem se a předklonila jsem se, abych si vzala z misky na stole marshmallow. Jonathan se uvelebil na místo vedle mě a díval se přímo před sebe. Odhadovala jsem, že často sní, což bylo hezké.

Connor si vzal z misky také jeden marshmalow, který vyhodil do vzduchu a nastavil svá ústa, aby ten kousek bonbonu dopadnul přímo do jeho pusy. Tenhle ‚trik' mi nikdy nešel, roky jsem se koukala na to, jak si to takhle házejí spolužáci ve škole a já si to nikdy nenaučila.

Trey se zvednul a navzájem si s Connorem začali házet marshmallowny do úst. Málokdy jim to upadlo na zem, což bylo fascinující a já jsem v duchu záviděla, takže jsem po kouskách ukusovala svůj marshmallow. Jonathan zvýšil hlasitost reproduktorů a sám si při cestě hodil jeden marshmallow do pusy. V domnění, že mě nikdo nevidí jsem se pokusila taky jeden marshmallow hodit do pusy, neúspěšně.

„Musíš víc otevřít pusu." Poučil mě Jonathan a Trey se přidal „A víc zaklonit hlavu, a taky hodit více do výšky."

A to bylo, jak jsem se naučila házet si marshmallowny do pusy.