Svět se zatočil a Izy měla co dělat, aby nevyzvracela veškerý obsah svého žaludku. Lehce zavrávorala když dopadla na měkkou trávu před Bradavickým hradem. Přemisťování jí nikdy nevyhovovalo. Až se dostane do svého pokoje, ihned si lehne a zaspí tu hroznou bolest hlavy a nevolnost. „Připravena?" zeptal se Severus. „Připravena." věnovala mu úsměv. Dneska se zařadí do jedné ze čtyř kolejí. Nepochybovala o tom, že to bude Zmijozel. Má na levém předloktí znamení zla a je dcerou samotného lorda Voldemorta. Kam jinam než do Zmijozelu by měla jít.

„Musím být s ostatními profesory ve velké síni a ty počkej zde. Za chvilku by měl dorazit zbytek prvního ročníku. Pak se k nim jen připojíš a zbytek už znáš Princezno." pohladil jí po vlasech. „Hodně štěstí Izabell." políbil jí na čelo a vydal se do hradu. Izy se zhluboka nadechla. Položila na zem svůj kufr a posadila se vedle něj. Musí vyčkávat. Byla čím dál více nervózní. Za malý okamžik se setká se zbytkem svých spolužáků. Včetně Harryho Pottera. Chlapce kterého bude muset zabít. Tak zněl její úkol. Dokončit to, co její otec začal...

V dálce se ozvaly hlasy. Postavila se a všimla si postavy mnohem vyšší než mnoho dalších, které kráčely za ní. To musí být zcela jistě Hagrid. Její myšlenka se potvrdila jakmile se jí obr představil. „Nazdárek. Já sem Hagrid. Čí ty si?" zeptal se „Jmenuji se Izabell Snapeová. Mám se k vám připojit." představila se a zapátrala očima v houfu dětí za Hagridem. „ No jasný, jen se přidej a někam se sem zařaď. Kufry ti za moment někdo vodnese." usmál se a Izy se připojila k davu studentů.

„Izy! Hej Izy tady jsem!" ozval se odněkud z houfu chlapecký hlas. Izy ho poznala okamžitě. „Draco!" zaradovala se a objala bělovlasého chlapce. Nemohla se dočkat až ho uvidí. „ Ráda tě vidím." usmála se a dala mu pusu na tvář. Draco se lehce začervenal. „Taky tě rád vidím." Izy však náhle zvážněla „Viděl jsi ho? Je tady?" Draco hned pochopil koho tím myslela. „Jo, je tady. Všichni na něj koukají jak na boha." protočil očima. „Jo a představ si, jak budou zírat na mě až uvidí moje znamení." uchechtla se. „Neboj princezno. Schováme ho pod vrstvami oblečení a nikdo nic nepozná. A až se oteplí vymyslíme něco jiného." kývl Draco. Než stačila Izy odpovědět, vynořila se odněkud profesorka McGonagallová. Izy jí znala, stejně jako většinu profesorů. Občas když Severus nesehnal hlídání, míval jí během roku sebou v Bradavicích.

Profesorka se všem představila a poté je zavedla před dveře do velké síně. „Tak co? Jsi připravená začít princezno?" zeptal se mladý Malfoy a uchopil Izy za ruku. Ona jeho stisk opětovala a sebevědomě kývla hlavou. „ Jde se na věc."