,,Píp,píp,píp,píp,píp..."
To jediné mi znělo v uších ,když jsem seděl u Marinette,která se ne a ne probudit.
,,Mladíku budu vás muset poprosit,aby jste odešel,protože nejste příbuznými."
Vešla sestřička,kterou jsem poprosil o 5 minut,abych viděl holku jenž miluji a ona mi to teda schválila,ale fakt jen na 5 minut.
Zvedl jsem se,políbil Marinette na čelo a odešel.
Cestou z nemocnice jsem uviděl ženu s dcerou,které běželi jak šílené někam dozadu.

Zavolal jsem si taxíka a nechal se odvést do své vily.
Jen co jsem vešel jsem si radši šel lehnout,protože bych byl schopný o Marinette myslet celou noc.

Mezi tím v nemocnici,kancelář doktora Halušky.

,,Je mi to lí..."
,,Ne!To nemůže být pravda!Neskončí jako on!Zaplatím kolik jen půjde,ale zachraň tě to!"
,,Madam já s tím nic neudělám!Byla jste před 5-ti lety s tím seznámena a víte,že teď je to jen a jen její boj"

Žena s brekem vyběhla a i přez dceru,která se jí snažila zastavit,utekla za svoji druhou dcerou.

,,Marinettinko moje malá...
Je mi to tak líto!
Jen jsem pomalu koukala jak tě to níčí,stejně jako jeho!
A nic jsem s tím nedělala a jen byla v práci.Měla jsem se víc snažit a být ti oporou."

,,Píp,píp,píp,píp,píp,píp_________________________________________
,,Marinettinko bojuj!"
_____________________________píp,píp,píp,píp,píp,píp,píp"