Bolí to.
Tak moc to bolí.
Ale co mě bolí?
Proč mě to bolí a kde jsem?

Potím se a cítím jak mě něco drží za ruku.
Kde jsem?
Snažím se otevřít oči, ale nejde to.
Jsem uzavřena ve tmě.

Já tu ale nechci být!
Náhle jako by mi něco problesklo před očima.
Intenzivní fialové světlo.

Co to je?
Mám tolik otázek a jediné co mám je nepříjemná bolest hlavy.

Světlo upadá a já se náhle ocitnu někde na úplně cizím místě.
Vypadá to jako místnost plná zrcadel.
Je to strašidelné.
Všechny mé odrazy se na mě koukají.
Otáčím se stále dokola a hledám cestu pryč.

Všimnu si však že já se sice otáčím, ale mě odrazy nikoliv.
Prudce zastavím a udělám krok dozadu, ale tam jsou ty obrazy taky.
Jsou všude.
Náhle se můj odraz rozplyne a v zrcadle H se objevý postavy.
Jsou to lidé zahalení v kápy.

,, kde jsem! "křiknu
Ale odpovědí se mi dostane hrdelní smích.

,, Oběť malá, cena velká"
Začnou svolávat a mě se začnou třást kolena.
To není dobré.

,, Kdo jste? "
Zkusím to znovu.

Jejich svolání se utiší a přímo ze zrcadla přede mnou vyleze jeden z těch v kápy oděných týpků.

,, Ah, jaký otec, taková dcera "
Řekne a začne kolem mě kroužit.

,, Ale ty vypadáš silně. Tvé kwami bude jistě chutné. "
Řekne a já vidím jak si olízne rty.

,, Magore co tu chcete? Kde jsem a kdo  jste? "

,, Móóóc otázek drahá... Ukaž mi jaké kwami skrýváš!

Řekl a vrazil mi ruku někam mezi plíce a bránici.
Bolest.
Byla to nepředstavitelná bolest.
Náhle ho cosi ode mě odrazilo.

Všechna zrcadla praskla a zůstal zde jen on.

Vytřeštěně na mě koukal.
Z rány, kterou mi udělal začala vycházet červená záře.
Výhodky světla mi začali olepovat tělo a já začala panikařit.

,, Co jsi mi to udělal? "

On kouká pohledem naprostého úchvatu.

,, Kwami zrození"
Hekl a padl na kolena.

Záře mi udělala ornamenty od ramen až po konečky prstů.
Potom zanikla.

,, Kwami zrození!"
Začal řvát ten šílenec.
,, Chci ho! Musím ho mít! Den mi ho! Chci ho!"

Rozběhl se proti mě.
Záře na mě právě ruce opět zářila a odrazila jeho útok.

,, Dostanu tě!Zabiju a vezmu si tvé kwami! Tak jako tvému otci!
Jako že se Lišaj jmenuji, TY vykrvácíš pod mýma nohama."

Rozplnul se a já se propadla do tmy.

Náhle jsem se probudila.

Uviděla jsem svoji mamku jak mě drží za ruku a řekla si, že to je jen sen.

Ale když jsem se podívala kolem sebe něco bylo jinak.
Nevím jak to popsat, ale něco tady je jinak.
Náhle ze stínu v rohu pokoje cosi vyskočilo po mě.

Zakryla jsem si rukou tvář.
Náhle mi z ní vyšlehlo světlo a ten stín rozdělilo na půl.

Co se to sakra děje?
Pak jsem si vzpomněla na sen.

,, Už si pro mě jdou! "
Šeptla jsem a kontrolovala každý roh pokoje.