,,Tak promiň,že jsem ti pomohl od jasné rády co by tě asi zabila a nenechal ležet na zemi.Příště si do tebe ještě na povzbuzení kopnu."
Utrousil Adrien zatím co mi pomohl na nohy.
,,Ale poděkovat by tě nijak nezabilo"
Prohodí a schytá ode mě pěstí do ramene.
,,Omlouvám se za mé neetické chování a budu převelice poctěna pokavaď přijměte mé díky za záchranu,kterou jsem vlastně ani nepotřebovala."Udělám purkle a navrh hodím prostředníček.
On se usměje a ukáže ho na mě taky.
,,Jako malej"Prohodím potichu,ale on to zareagoval.
,,A kdo s tím začal?" Řekne,pozvedne obočí a kouká na mě.
,,Na mě nečum já jsem tu ta hodná a inteligentní já bych si to nedovolila."
Hraju pohoršení a on mi radši rukou zavře pusu a přitáhne si mě k sobě.
Drží mě pevně.
Je tak o hlavu vyšší a tak mě drží v medvědím obětí a vsatím pade,že mi očichává vlasy.

Pohled Adriena--
Jí ale voní vlasy...Pevně ji držím a nehodlám ji pustit dokavaď mi
1.nedá pusu
Nebo
2.nekopne.........

Pohled Marinette-

Byl moc blízko a mě se to nelíbilo tak jsem ho kopla.
On se tvářil jako by nad tím právě přemýšlel.
No nic.
Nechala jsem ho ptajíce se svýho kámoše zda ještě někdy vstane za sebou a utíkala domů aby sestra neměla strach.