Z nekonečného oceánu
vrátí se jistě v chudobě,
a V Londýně, v tom velkém městě,
čekat jej budou dítka dvě.

Magda tu noc porodila.

Porod byl kompilovaný, dlouhý, a pán hospody jí chodil nadávat tak dlouho, dokud jsem mu neslíbila, že budu obsluhovat místo ní.

„Mám toho tak akorát dost!" zařval, než si odešel po svých. Nejspíše nasávat jinam, než do svého podniku. „Zítra večer budeš na nohou. Pokud ne, hledej si jinej kšeft i postel. Buď ráda, že tě po takovém zazdění šichty nevyrazím rovnou, ať si rodíš třeba na molu v doku. Příště si líp rozmysli, jestli roztahovat nohy nebo ne!" Dveře za ním hlasitě třískly.

Magda ho sotva vnímala. Všude byla krev a já nevěděla, zda jsem udělala dobře, že jsem práci vzala za ní. Kromě několika minut, které jsem si během noci ukradla na její zkontrolovaní, na to byla celou dobu sama.

„Nemám někoho poslat pro tvého manžela?" zeptala jsem se ji, když jedna z kontrakcí povolila a ona byla na okamžik příčetná.

„Žádného nemám!" zaskučela a sáhla si pod sukni mezi nohy. „Za chvíli vyleze. Cítím hlavičku." Zhluboka se nadechla a zatlačila.

„Když nemáš manžela, jak to, že čekáš dítě?"

„Na to manžela opravdu nepotřebuješ," odsekla a znovu se dala do bolestného kvílení.

Ne?

Její slova mě překvapila. Vždycky mi všichni říkali, že děti přijdou až se vdám. Někdy dříve, někdy později, ale vždy až po svatbě. Vše jsem si vysvětlila tím, že bude nejspíš vdova. To by asi vše vysvětlovalo. Ale raději jsem nechtěla ani pomyslet na to, jak s malým děťátkem takovou práci bude moci nadále dělat. Jak se o něj postará?

Podala jsem jí čisté - v rámci možností - hadry, nalila vodu do mísy vedle postele, aby ji v případě potřeby měla co nejblíže, a vrátila se do hospody, kde už mě sháněla děvečka, s níž měla dnes pracovat.

„Jak je na tom?" ptala se hned, jak se za mnou zavřely dveře, ale na odpověď nečekala a vtiskla mi do rukou nějaké oblečení. Hodně... chudé oblečení. Ukázat se v tomto naše služka, otec by zařídil, že už ji nikdo nikdy neuvidí. „Vemte si to. Takhle na vás nebudou všichni tak dorážet. Ve více nápadném jste už přijít nemohla. Snad s královskou korunou," vyhubovala mi a pomohla mi se rychle převléct.

Oblečení smrdělo, rozhodně mi nesedělo a po několika minutách v něm jsem byla přesvědčena, že ho musela sebrat rozkládající se mrtvole, ale osvědčilo se. Ještě mě rozcuchala a byla jsem k nepoznání. Když jsem se vrátila mezi hosty, nikdo mě nepoznal. Nevím, zda byli tak opilí, nebo hloupí, ale prošlo nám to. Rozhodně nemohu tvrdit a prohlašovat, že se mě nikdo ani nedotkl, neměl pobuřující poznámku a tak dále, ale nevšímali si mě víc ani jinak, než druhé děvečky.

K mému překvapení mi netrvalo dlouho se zorientovat co a jak se po mně chce. Dokonce jsem na několik okamžiků pustila chudáka Magdu z hlavy (když jsem ji zrovna nekontrolovala) a později jsem už nemyslela ani na Williama. Až se svítáním, vyhozením posledního opilce a začátkem úklidu, kdy do hospody otevřenými dveřmi vítr zavál čerstvý slaný vzduch, jsem si uvědomila, že zde nejsem k obsluze a úklidu, ale pro informace.

Rozhodla jsem se nechat návštěvu Magdy na příští půlhodinku, zvlášť, když už byl chlapec na světě a zdálo se, že jsou oba v pořádku, a pokusit se vytáhnout něco z šenkýřky, s níž jsem strávila celou noc. Představila se mi jako Mary.

„Maria a Mary," zasmála se chraplavým smíchem, když jsem jí prozradila své jméno. „Ale povězte mi, slečno, co vás to napadlo sem chodit? Je od vás chvályhodné, že jste za Magdu práci zastala, ale co jste tu vůbec dělala?"

A tak jsem jí to řekla. Nakonec vyzvídala ona ode mě. Pověděla jsem jí o svém Williamovi a jak se máme rádi. Jak jsme se měli včera brát, aby nás už nikdo - ani můj otec - nemohl rozdělit, ale on nedorazil, takže se jistě stalo něco hrozného. Pověděla jsem jí o tom, jak jsem připravena žít chudě jako on, ale že mi za to stojí, protože je má pravá láska. Vyprávěla jsem jí, jak jsem se vyplížila z domu a že budu strašlivě potrestaná, jestli se nestihnu vrátit, než se probudí otec a služebnictvo ho o mém útěku spraví. Přemýšlela jsem nahlas, zda se vůbec vracet.

„Proč bych se vracela?" ptala jsem se spíš sama sebe než Mary. „Willa jsem sice nenašla, ale to není důvod se vracet. Spíše důvod to nedělat. Musím ho najít a až ho najdu, zůstaneme spolu."

Mary vyždímala hadr na podlahu a sedla si na stůl. „Vraťte se slečno. Bude vám líp." Věnovala mi soucitný pohled. I když byla hodně zbídačená, chybělo jí jedno oko a snad polovina spodního rtu, věděla jsem, že dřív byla moc krásná.

„Jak mi může být bez něj lépe?" utrhla jsem se na ni, až mě to zamrzelo.

Povzdechla si. „Nechci být ta, kdo vám ničí vaše sny a nevinnost, ale Will není dobrá partie. Je to proutník, lhář a sobec. Nemá rád nikoho než sebe."

„Hloupost. Neznáš ho."

„Znám," přela se. „Každá sestra zná svého bratra."

Překvapeně jsem se na ni podívala, ale můj šok se ihned změnil v úlevu. „Mluvíš o někom jiném. Můj William nemá sestru."

„Nemá nebo vám o ní neřekl? Protože můj bratr mi o vás povídal dost často. Víc než o vás, o tom, jak jste bohatá. Víte, co udělal s penězi, co jste mu včera poslala?"

Hrklo ve mně.

„Vyrovnal dluhy a zbytek před odplutím propil."

„Odplutím?"

„Ano. Dostal nabídku na Alžbě-"

Už jsem ji neposlouchala. Loď, na které Will dělal kapitána, měla vyplouvat dnes ráno. Buďto mi lhala Mary, nebo Will a sprostě utekl s penězi a nechal mě jít do kostela, kde na mě nikdy neplánoval čekat. Chtěl si mě vůbec vzít? Určitě ano, nejspíše se jen vyděsil. Námořníci si zakládají na svobodě. Nejspíš jej pouze postihla tréma ze závazku. Tím to bude.

Uklidnila jsem se a rozhodla se změnit téma. Bůhví co si to o Williamovi navymýšlela. Já věřím muži, kterého miluji. „Jak se ti to vůbec přihodilo?" ukázala jsem na její obličej.

Mary se pousmála. S nekompletními ústy to nebyl příjemný úsměv. „Nikdy neodmítejte bohatého muže. Pojďte, jdeme se podívat na Magdu a pak vás vyprovodím. Měla byste se vrátit."

Jistě, Magda... Úplně jsem na ni zapomněla.

Naposledy jsem se na ni byla podívat uprostřed noci. Pro její dobro jsem doufala, že spí a dohání vyčerpání. Její porod se zdál velmi náročným.

Mary zlehka klepla do dveří a aniž by čekala na odpověď, otevřela je. Naskytl se nám pohled na vyčerpanou ženu s dvěma dětmi vedle sebe. Dvěma. Ležela k nim zády a plakala. Ani si nás nevšimla a pokud ano, nereagovala. Mary dveře zase zavřela a zhluboka si povzdechla.

„Proč pláče?" nerozuměla jsem.

„Svobodná žena s ne jedním dítětem ale se dvěmi? Neuživí je. Nepostará se. Nemá nic."

„A co s nimi bude?"

„To nevím. Jestli je nedá do sirotčince, bude to mít hodně těžké." Zhluboka se nadechla. „Magda mě neposlouchala, když jsem ji před bratrem varovala, snad vy budete."

Maria se vydala hledat Willa a místo něj našla několik zajímavých informací. Jak se k nim asi postaví?
Vrátí se domu nebo se ho rozhodne hledat?
Je tak strašně naivní nebo se vyplatí Willovi věřit a vše se vysvětlí?
Co myslíte?

.