"Ehm no, tak jdeme?" Navrhla po chvíli trapného ticha Tessa a všechny tři jsme už za jakž takž normální konverzace vstoupily do síně.

Z pohledu Magic:

Dneska v noci se mi vrátila další vzpomínka. Takže skvělý, jako bych to snad potřebovala mít ještě komplikovanější. Takže živote - jen směle do mě!

S povzdechem jsem nakopla kufr, kterej s vrznutím zajel pod postel a trochu nešetrně jsem odstrčila Winter, která se mi škrábala na klín.

Podívala jsem se z okna a výhled na blížící se bouřku mojí náladu zrovna dvakrát nezlepšil. S frustrovaným zafuněním jsem naštvaně sedla ke stolu a s hlasitým bouchnutím jsem z brašny vytáhla učebnici astronomie a pustila se do kreslení debilní hvězdný mapy.

Září včera úspěšně skončilo a to znamenalo, že jako pokaždý na začátku měsíce, začíná sezóna testů ze všeho, co jsme se předchozí měsíc naučili.

Když bych měla být upřímná - netuším, k čemu mi takový kraviny jako hvězdná mapa kdy v životě budou, ale tak co už. Vlastně nechápu, proč jsem se na tu astronomii vůbec přihlašovala.

Lily s Moon jsou nejspíš zalezlý v knihovně a taky se učí, o Claire nevím a Bonn je někde zašitá s nějakým dalším mrzimorem. Její spotřeba kluků docela stoupá, doufám, že nikdy nedojde na takovou úroveň, jako Black.

Za půl hodiny už jsem těch hvězdných čmáranic měla dost a tak jsem toho nechala a zamířila dolů do společenky, kde jsem sebou plácla do křesla u krbu a znuděně se rozhlídla kolem, jestli tu není někdo, s kým bych se mohla dát do řeči.

Všimla jsem si Aliciných světle hnědých vlasů, ale byla ve společnosti Franka a nehodlám je rušit. Marlene ani Dora tu nejspíš nebyly, kousek ode mě seděly Emmeline s Vivienne a něco si mezi sebou špitaly, takže ty o mojí pozornost asi taky zrovna dvakrát nestály.

Dost mě štvalo, že tu nebyl ani Matt, ale předpokládám, že on byl taky v knihovně, protože OVCE jsou OVCE.

Zrovna ve chvíli, kdy jsem si myslela, že už se na to fakt vykašlu a nejspíš je mi to vztekání se nad hvězdnou mapou souzený, mi někdo ze zadu zakryl oči a na krku mě polechtaly něčí vlasy.

"Um Lils, nech toho!" Chtěla jsem si ruce z obličeje sundat, ale marně. "Ještě máš dva pokusy," zamumlal ten někdo a já se zamyslela.

Tohle nebyl Moonin styl, takže tu jsem mohla rovnou vyškrtnout. Další na mým imaginárním seznamu byla Marlene, i když je pro mě záhada, jak by se tu tak rychle, bez toho, aniž bych si toho všimla, objevila. "Marlene?" Zkusila jsem to teda, ale marně.

No fajn, potom by to taky mohl být někdo z kluků. Jamie nebo Peter, ale myslím, že Péťa by nic takovýho nedělal a Jamie nemá dlouhý vlasy. Hm, tak fakt nevím.

"Uhm Loriel?" Plácla jsem první jméno co mě napadlo a ruce z mýho obličeje zmizely. "Špatně, Lloydová." Ozvalo se za mnou. Aha.

"Blacku?" Nevěřícně jsem povytáhla obočí a casanova sebou plácnul na pohovku vedle mě.

"Ano?" Ušklíbnul se a já se na něj zamračila. "Neodpovídej mi na otázku otázkou," on se ale jenom uchechtnul. "V tomhle případě to ale byla slušnost, Lloydová."

"Co chceš?" Pozvedla jsem obočí a Black pokrčil rameny. "Nudil jsem se a navíc - přijde mi, že s tou pomstou jsi nějak pozadu."

Zakroutila jsem očima, tohle bylo typický. Naposledy mě před týdnem a půl polil nějakým slizem - myslela jsem, že ho zabiju. Hm ale teď můj vztek tak trochu vyprchal a zas až takovou chuť ho zabít nemám, i když pořád to zní lákavě.

Ale věc se má tak, že už mě to moc nebaví. Pořád s ním válčit. Je to dost na nic, myslím, že by bylo tak tisíckrát lepší, kdyby jsme zakopali tu naší válečnou sekeru, jako na konci minulýho roku.

Nejspíš je se mnou fakt něco v nepořádku, ale abych byla upřímná, docela mi vyhovovalo, když jsme se na konci roku v jednu chvíli tak moc nehádali. A když se to vezme kolem a kolem, on mi ten mír vlastně taky nabídnul, ale došlo k nedorozumění...

Chvíli jsem se rozmýšlela a pak jsem došla k názoru, že za zkoušku přece jenom nic nedám, protože koneckonců nemám co podělat.

"Možná jsem pozadu, ale co když ti teď řeknu, že už žádná pomsta nebude?" Nadhodila jsem a Black překvapeně zamrkal. "Jak jako nebude...?"

"Co kdybysme toho nechali? Chováme se jak malý děti. Nabízím ti mír. Dočasnej." Nastavila jsem mu ruku a on na mě jenom vykuleně zíral. Nejspíš ho moje nabídka dost překvapila a já se mu ani nedivím, já bych asi koukala stejně. Což už se vlastně stalo.

"No uhm fajn. Když chceš." Pořád trochu zmateně zamumlal a ruku mi stisknul. Hned potom jsem jí rychle odtáhla a casanova se ušklíbnul. Zas byl ten starej Black zpátky.

"A teď, když už jsme v míru nedala by sis říct? Protože já jo," úchylně zakmital obočím a přisunul se blíž ke mně.

Já se zas posunula blíž k okraji pohovky a nakrčila jsem nos. "Zapomeň, nikdy." Black mě ale úplně ignoroval a zachvíli jsem se ocitla namáčknutá na úplným okraji pohovky. To je debil.

"Pro Merlina, Blacku! Když jsme v míru, neznamená to, že mě máš umačkat a říkám ti to naposledy, nemám o tebe nejmenší zájem!" Zamračila jsem se a pořádně ho dloubla loktem do žeber.

"Klídek, Lloydová. Myslel jsem to samozřejmě ze srandy, taky s tebou nechci nic mít," ušklíbnul se. "Tak aspoň, že jsme si to vyjasnili!" Prskla jsem a založila si ruce na hrudi.

Možná bych se měla cítit trochu ublíženě, když mi kluk upřímně řekne, že o mě nemá zájem, ale u Blacka mi to aktuálně bylo dost jedno. Vlastně vždycky mi to bylo jedno.

Zachvíli jsem se zvedla, protože jsem si v obrazu všimla procházet čupřinu zlatých vlasů patřících Mattovi a neměla jsem důvod se v Blackově společnosti dál zdržovat. A to i přesto, že jsme uzavřeli mír.

S Mattem jsme si zalezli na jeden odlehlej parapet ve společence a zatáhli za náma rudý závěsy, takže na nás nebylo vidět. Protože kdyby náhodou... A navíc jeden nikdy neví, co se může stát, že?

Potom jsem vytáhla svojí, teď už nenáviděnou, hvězdou mapu a pustila se do dokreslování Venuše.

Matt naproti mně si vytáhnul učebnici dějin a začal znuděně psát dlouho esej, kterou já měla už několik dní hotovou, díky mému milovanému dvojčeti.

Docela smutně krutá realita sedmých ročníků. Místo toho, abychom se mohli věnovat jiným, daleko zábavnějším aktivitám, musíme sedět na parapetu a učit se.

Za několik dalších desítek minut jsme toho přece jenom nechali a nachvíli se opravdu tý jiný aktivitě věnovali, ale potom mi docela hlasitě zakručelo v břiše a já si uvědomila, že už od oběda jsem nic nejedla a to je půl osmý večer.

Protože nám došlo, že večeři už nejspíš nestíháme, zamířili jsme do kuchyně, koneckonců je pravda, že už dlouho jsem tu nebyla.

Blízko u mrzimorský společenky jsme našli obraz se zátiším ovoce, Matt polechtal hrušku, která se zachichotala a odklopila nám vstup do prostorný místnosti vonící vším možným jídlem.

Posadili jsme se k malýmu kruhovýmu stolu pro dva a dřív, než jsem se stihla pořádně rozkoukat, už u nás stála malá skřítka a poulila na nás oči.

"Co si slečna s panem dají? Dixi vám to hned obstará." Zeptala se nás pisklavým hláskem a já měla hned jasno. "Já bych si dala brownies, seš moc hodná Dixi," usmála jsem se na malý stvoření vedle mě.

"Já bych si dal to samý," ozval se Matt a Dixi se s tichým lupnutím přemístila pryč. "Miluju to tu, Bradavice mi budou chybět." Podepřel si hlavu Matt a já přikývla. "Jo, mně taky, ani nevíš, jak moc. Našla jsem tu domov a navíc... Jak tam venku přežijeme?" Skepticky jsem na něj pohlídla.

Dřív, než stačil cokoliv odpovědět, stála u nás Dixi s dvouma talířema plnýma ještě teplých brownies. Dokonalá večeře!

Za další dvě příjemně strávený hodiny jsme se rozloučili. Matt si šel ještě dopsat tu esej a já mířila do ložnice, když mě někdo chytnul za loket a otočil směrem k sobě.

"Blacku? Potřebuješ něco?" Překvapeně jsem se zeptala a vytrhla jsem ruku z jeho sevření. Následně jsem si všimla Samanthy, stojící kousek od nás, propalující mě pohledem. Nejspíš si myslí, že jí Blacka chci přebrat. To určitě.

"Vlastně potřebuju. Když chceš mír, tak pořádnej. Nechal jsem si to chvíli projít hlavou a - " Přerušila jsem ho. "Vždyť už jsme v míru."

On ale jenom zakroutil očima a ušklíbnul se. "Jenom jsem ti chtěl říct, že... Jmenuju se Sirius."

Tahle poslední věta je od teď moje jedna z nejoblíbenějších z celý ML! :D
Jinak doufám, že jsem dávku Siriuse tímhle vynahradila xD
1430 slov <3

any🦋