Ale aspoň v tom nejsem sama. Je v tom se mnou namočenej i Black. Snad poprvý jsem mu vděčná za jeho existenci. No dobře, možná ne poprvý, ale stejnak. Jsem mu vděčná, že se mnou chtěl hrát na tu loď a nemusím se před celou školou cítit trapně jenom já.

Z pohledu Lily:

Vzpomínáte, jak jsem říkala, že Potter je prostě idiot a nikdy se nezmění?

Možná si myslíte, nebo dokonce doufáte, že teď přiznám, že jsem se pletla a on je ten nejdokonalejší člověk na planetě... Ale NE! Ne, Potter je pořád ten největší debil na planetě!

Pořád mě zve na ta jeho pitomá rande, ztrapňuje mně a ještě mu to přijde vtipné... Já chápu, že každý má jiný smysl pro humor, ale tohle ani není smysl! To je naprosté šílenství! Ehm, když se na to tak podíváte, tak svým způsobem ano.

Dobře, když budu upřímná, chci mu dát šanci. Ale to si říkám vždycky a pak se za to svoje dobré srdce proklínám.

I když... Změnilo by se něco, kdybych mu už další šanci nedala? Nejspíš ne, protože Potterovi je to stejnak jedno, pořád dokola si bude mlít svou a nezajímá ho, co si o tom myslím já. Možná tohle je ten problém.

Se vzdychnutím jsem se otočila na trochu pobledlou Magic, procházející po pokoji sem a tam. Potom jsem hodila rychlý pohled na zatažené závěsy u Claiřiny postele a vzdychla jsem znovu.

"Fajn. Prostě se uklidni, já jsem si jistá, že tě vybral. A jestli ne... Tak prostě se aspoň budeš moct na tu hru koukat," povzbudivě jsem se usmála, ale na Mag to nejspíš mělo opačnej účinek.

"Jenomže to je dementní se na to koukat, když víš, že kdybys byla o něco lepší, tak bys mohla hrát!" Frustrovaně si zajela rukou do vlasů rychle měnících barvu. Vypadala fakt komicky, ale kdybych se teď začala smát, nejspíš by mně proklela.

Zrovna, když jsem měla v úmyslu, že jí snad do společenky podívat se na výsledky famfrpálovýho náboru budu muset odtáhnout, se odhrnuly závěsy od Claiřiny postele a z nich vykoukla rozcuchaná hlava.

Myslela jsem, že jako vždycky bez jediného pohledu odpuje, ale tentokrát ne. Usmála se na Magic a spustila:

"Být tebou bych se tam podívat šla. Ale to je jenom taková malá rada," pokrčila rameny a pomocí její hůlky se závěsy zase zatáhly. Magic se rozzářily oči.

Pohledem mi naznačila, že už se rozhodně žádnýho nepřijetí do týmu nebojí a prudce rozrazila dveře ložnice. Na prahu se ještě otočila a směrem ke Claiřině posteli zamumlala: "Dík za radu, Clai." Pak už na nic nečekala a tryskem seběhla schody do společenky.

Já se vydala za ní, ale hned jsem toho zalitovala, protože u jednoho z křesel stál Potter a jakmile mě uviděl, s širokým úsměvem ke mně zamířil.

Dřív, než jsem stihla zmizet, spustil: "Evansová, víš, že poslední dobou mám pocit, že se mi vyhýbáš?! Měli bysme to napravit, co říkáš?" Úchylně zakmital obočím a já převrátila oči. Tohle mi ještě chybělo.

"Co čekáš, Pottere?! Že ti teď padnu k nohám a řeknu, že jsem tě celý ty roky tajně milovala? Ne, to fakt neřeknu," dodala jsem rychle, když jsem si všimla, jak se Potterovi rozsvítily oči. Ach.

"Ne! Opovaž se teď něco říkat, já jdu!" Sežehla jsem ho pohledem a rychle jsem ho obešla a vyběhla obrazem ze společenky. Jak dopadla Magic se budu muset zeptat až potom, nehodlám utrpět nějaké psychické zranění kvůli Potterovi.

Zastavila jsem se až v knihovně, kde jsem sebou plácla do křesla až úplně v rohu a vyfoukla z plic přebytečný vzduch. Tak to bychom měli.

Po chvíli zírání do zdi a přemýšlením nad smyslem života jsem se zvedla a zaplula mezi vysoké regály, kde jsem o chvíli později našla zajímavou knížku a vrátila se zpátky do křesla, kde jsem se pustila do nerušeného čtení.

Nerušeného do té chvíle, než mi někdo jemně poklepal na rameno. Lekla jsem se a trhla sebou, ale byla to jenom ta nová studentka... Ehm už jsem zapomněla, jak se jmenuje.

"Nechtěla jsem tě vylekat, ale víš, jsem tu nová a nevím, kde bych našla knihy o lektvarech, poradila bys mi? Vypadáš moc sympaticky a já tu zatím nemám žádné přátele..." Usmála se na mě a já okamžitě přikývla.

Ráda pomáhám lidem a nezáleží na tom, kdo to je. Když potřebují pomoct, jsem tu.  "Určitě, pojď za mnou," dovedla jsem jí do lektvarového oddělení a zlatovláska se na mě děkovně usmála.

"Děkuju moc, mimochodem jmenuju se Samantha, ale kamarádi mi říkají Sam." Představila se a já si hned vzpomněla. No jistě, ta Samantha z Krásnohůlek. "Těší mě, Sam," nejspíš už jsme kamarádky "já jsem Lily."

Sam si zachvíli vybrala tu knihu, kterou hledala a sedla si ke mně. Nějak jsme se rozpovídaly o lektvarech, protože štěstí mi nejspíš přálo a konečně jsem našla někoho, kdo je miluje stejně jako já.

"To je skvělý, že si tak rozumíme," prohodila Sam jen tak mimochodem a já přikývla. "Jestli se nepletu, tak ty jsi taky z Nebelvíru, viď?" Mrkla na mě a já přitakala.

"Jo, Moidrý klobouk docela dlouho přemýšlel, jestli mě nemá zařadit do Havraspáru, ale nakonec vybral Nebelvír a úpřímně jsem za to ráda - chodí tam spostu skvělých lidí a rozhodně bych neměnila."

"U mě je to docela ironie - klobouk mně chtěl nejdřív poslat do Zmijozelu, ale protože jsem prý odvážná, zařadil mě do Nebelvíru." Řekla Sam a já nadhodila, "jsem ráda, že jsi v Nebelvíru. Bude se ti tu u nás, hrdých lvů, líbit, uvidíš." Mrkla jsem na ní a Sam se zasmála.

Najednou ztišila hlas  a naklonila se ke mně. "Hele, Lily a co si myslíš o Siriusovi? Myslím Blackovi, jsem si istá, že víš, koho myslím."

Tím mě nachvilku vyvedla z míry, ale nedala jsem to na sobě znát. "Já ani nevím, nemám ho ráda, chová se, hlavně vůči holkám, dost odporně. A baví se s Potterem." Nakrčila jsem nos.

"Aha, takže jeho casanovství ti není úplně po chuti. Abych byla upřímná, mě taky moc ne, měl by s tím přestat a najít si jenom jednu holku..." Sam se nachvíli zasněně zadívala na zeď za náma, ale potom se rychle vzpamatovala a pokračovala jakoby nic.

"Možná si o tom s ním zkusím promluvit. A kdo je ten Potter? Není to ten jeho otravnej brejlatej kamarád?" Sam si natočila pramínek vlasů na prst a tázavě se na mě zadívala.

"Jo, přesně ten. Idiot, debil, ichtil a Poberta. Ještě bych nejspíš měla dodat nešťastně zamilovaný do Lily Evansové, tedy do mě." Vzdychla jsem a Sam se ušklíbla. "Chápu. Tak přeju hodně štěstí s jeho konečným odmítnutím, protože vypadá fakt hodně otravně."

Za pár desítek minut mi hladově zakručelo v břiše a při pohledu na hodinky mi došlo, že už je vlastně čas večeře. Se Samanthou se mi ještě nechtělo loučit a tak jsem jí nabídla, že může jít na večeři se mnou a mýma kamarádkama, samozřejmě s Mag a Tessou.

Kousek před Velkou síní jsme se s nima málem srazily, zrovna když mi šly naproti. "Lils, James mě vzal! Jsem v týmu!" Vykřikla Mag, jakmile si mě všimla. Ale když si uvědomila, kdo stojí vedle mě, úsměv jí zamrzl na rtech.

"To je skvělý, blahopřeju!" Radostně jsem se na pořád zaraženou Magic usmála a rychle se pustila do představování. "Takže holky tohle je Sam, Sam tohle jsou dvojčata Magic a Natessa."

"Ehm... Ahoj." Kývla na ně váhavě Sam a jediná Tessa se na ní usmála. "Ahoj, Sam. Já jsem Tessa. Možná budeš mít ze začátku problém nás rozeznat..." Tessa si zastrčila pramínek vlasů za ucho a drkla do Mag, se kterou to ale ani nehnulo.

"Já myslela, že nemáš zapotřebí chodit na večeři s blonďatou šprtkou, která je tu jenom od toho, aby do ostatních vrážela," Magic do ní zabodla pohled.

Sam jakoby chvíli přemýšlela a pak se jí rozsvítilo. "To seš ty? Vidíš, ani jsem tě nepoznala. Myslela jsem, že někdo takový se nebaví s někým tak skvělým, jako je Lily." Pokrčila rameny a Mag začaly rudnout vlasy. Radši jsem se rychle rozhodla zasáhnout.

"Co kdybysme už šly na večeři..." Váhavě jsem navrhla a Magic se na mě naštvaně otočila. "Jděte beze mě, nepotřebuju trávit čas s někým, kdo mě bezdůvodně uráží." Potom se otočila na patě a zamířila k velkému schodišti, kde následně zmizela za zatáčkou. Věděla jsem kam jde, určitě za Bonnie. Vždycky když jsme se nepohodly šla za Bonnie.

Vůbec jsem netušila, co se mezi nima stalo a rozhodla jsem se, že se na to Sam asi úplně ptát nebudu... Koneckonců mi to Magic určitě večer řekne sama. Dost by mě to zajímalo, protože se mi nezdá, že by někdo jako Sam někoho bezdůvodně urážel... Ale kdoví.

"Ehm, tak jdeme?" Navrhla po chvíli trapnýho ticha Tessa a všechny tři jsme už za jakž takž normální konverzace vstoupily do síně.

Fakt, že se tu vlastně nic důležitého nestalo, přehlédneme xD

Váš názor na Sam?
A je pravda, že v týhle kapitole Poberti vlastně vůbec nevystupovali, tak snad mi to prominete ;)
Jinak vám můžu prozradit, že Mag a Sirius s tím vzájemným válčením zachvíli seknou :D
1500 slov <3

any🦋