"Siriusi Blacku, chci se stát tvojí holkou!" Křikla jsem a kdybysme se nevznášeli několik desítek metrů nad zemí, znovu bych ho políbila.

"Siriusi?" Otočil se James na mýho - teď už týden! - přítele a ten něco neurčitě zamumlal, jakože poslouchá.

"Víš, jak jsme se kdysi ve čtvrťáku vsadili?"

Sirius zvednul hlavu a poškrábal se na temeni. "Uh, o co přesně?"

James se vesele usmál; "že když sbalím Lily, tak mi koupíš nový koště!"

Sirius zmateně zamrkal, ale potom jako kdyby se mu rozsvítilo. "Máš pravdu. Ale do háje!" Odfrknul si, ale na tváři se mu začínal rýsovat úšklebek.

"Chtěl bych nejnovější Rychlostřelu. A jinak nemám zač," mrknul na něj spokojeně Dvanácterák a pak se protáhnul a vstal z postele, na který doteď ležel.

"Jdu najít Lils," prohlásil a pak po nás hodil rádoby výhružnej pohled, "doufám, že tu nebudete provádět něco nekalýho... Jinak nezapomeňte, že za půl hodinky máme sraz, abysme šli do těch Prasinek," dořekl a odporoučel se z Pobertovský ložnice.

Sirius po mě hodil škádlivej pohled. "Opravdu nechceš provádět něco nekalýho?"

Ani jsem nemusela odpovídat a byla jsem vtažená do ne zrovna nevinnýho polibku. Ne, že bych si stěžovala.

Uvolněně jsem se nechala od Siriuse líbat a u toho vypustila z hlavy všechny myšlenky.

Tohle jsem potřebovala - aby už konečně skončil všechen ten stres z OVCí a aby jsem se pořád nemusela do něčeho nutit.

Teď jsem mohla být konečně šťastná - OVCE jsem včera úspěšně složila, mám dva týdny úplnýho volna, než skončí školní rok, a můžu ho strávit s nejlepšími přáteli. A se Siriusem po boku.

Nikdy mě nenapadlo, že to řeknu, ale aktuálně jsem asi nejšťastnější za poslední rok. Možná i za dýl.

"Uhm, Siri, už bysme se měli začít zvedat," zahuhlala jsem o pár minut později, když mě Sirius pomalu začal zbavovat trička.

Zklamaně protáhnul obličej, ale nakonec nic nenamítal. Povolenou párty v Prasinkách si nechtěl nikdo nechat ujít. Hlavně, když to bude něco jako oficiální rozloučení s Bradavicema.

Pomalu jsem se zvedla ze Siriusovi postele, kam mě před několika chvílemi její majitel zatlačil, následně jsem Sirimu vlepila ještě jednu pusu a potom s velkým úsměvem na rtech opustila ložnici.

Přes společenku jsem došla až do mojí ložnice a když jsem otevřela dveře, málem jsem se srazila s Claire, která se zrovna chystala vyjít ven.

"Mag! Jsi tu nějak pozdě. Být tebou bych hejbla zadkem," vyvalila na mě a já nezúčastněně přikývla. Myšlenkami jsem byla u Siriuse. Přesněji řečeno u některých jeho partií -

"Haló? Jsi tam?!" Černovláska mi zamávala rukou před obličejem a já zatřásla hlavou, abych se vrátila zpátky do reality.

"Eh, jo. Už spěchám. Fakt," zamumlala jsem a ztratila se v koupelně.

Rychle jsem se osprchovala a potom se navlíkla do červených letních kraťasů s našitými hvězdami a černýho tílka, přes který jsem si přehodila džínsku a byla jsem připravená.

U obrazu Buclatý dámy na mě čekal Sirius a společně jsme vyrazili ke vstupní bráně, kde už postávali Peter s Mary, Claire a Hestia, která se bavila s Tessou a Remusem a zpoza rohu k nim právě mířili Bonnie s Gideonem a vedle nich hrdě kráčeli ruku v ruce Elliot s Fabem.

"A zas tu bude poslední Dvanácterák!" Protočil očima Sirius a já se k němu přidala. Vždycky jsem byla poslední buď já, nebo Jelínek. Avšak u Lils to tak častý není. Od tý doby, co tráví víc času s Jamiem, přestává být tolik vzorná. Což je pro ní jedině dobře, protože každej se přece potřebuje uvolnit.

Naší malou skupinku míjeli ostatní studenti z našeho ročníku ze všech kolejí a pomalu mířili do Prasinek. Bylo docela hezký pozorovat, jak se spolu všichni, bez ohledu na koleje, baví.

Nejspíš si každej uvědomil, že tohle už je asi opravdu naposledy, kdy k tomu budeme mít příležitost... A já jí co nejlíp využiju, protože moje kamarády nadevšechno miluju.

"Promiňte!" Kde se vzali, tu se vzali, za malou chvíli se u nás zadýchaně objevili James s Lily, která byla lehce zrudlá. Radši ani nechci vědět, co spolu promerlina prováděli.

"Právě jsme přemýšleli, jestli neodejít bez vás," rýpla si Bonn, ale na tváři jí hrál úsměv. Všichni jsme se na dnešní večer a vlastně i noc, těšili.

Jelikož jsme konečně byli kompletní, tak jsme mohli vyrazit. Čapla jsem Siriuse za ruku a věnovala mu zářivý úsměv, který mi snad s ještě větší září oplatil.

Nikdy bych nečekala, že to řeknu, ale já ho fakticky miluju. Je to možná trochu zvláštní - a když nás lidi poprvý viděli držet se za ruce byly jejich pohledy k nezaplacení - ale až teď mi dochází, že to celou dobu byl Sirius, kdo ke mě patřil.

S Mattem si sice rozumím, ale nikdy mezi náma nebylo to, co je mezi mnou a Siriusem.

"Já vám říkal, že Černej pelikán vyjde!" Jelínek zničeho nic zvesela vykřiknul a Bonnie mu hlasitě přizvukovala, přičemž si mezi sebou Lils s mým dvojčetem vyměnily všeříkající pohledy, ale vypadaly spokojeně.

Remus s Péťou a Mary kráčeli opodál, ale i na tu dálku jsem viděla, jak se Remus sám pro sebe nad Jamesovými slovy usmívá.

"Huh?" Otočila jsem se na Siriuse, jestli mi náhodou nemůže poskytnout nějaké vysvětlení, ale ten jenom bezradně pokrčil rameny.

"Co je to Černej pelikán?" Otočila jsem se na Jamieho a ten hodil pohled na Bonnie, která už ten svůj upírala na něj.

"No, to jste vy," ukázal na nás Jamese a já nechápavě nakrčila obočí. "Vy dva dohromady! Bylo to krycí jméno našeho super plánu, když jsme vymýšleli, jak vás dohodit," vysvětlil a mě se rozsvítilo. Tohle by nikdo jinej nevymyslel. Vymýšlet na mě se Siriusem plán? Jako fakt?

Ale už aspoň chápu, proč jsem v mojí blízkosti pořád někoho slyšela mluvit o pelikánech.

"Chválím za originální název," odfrknul si Sirius. "Vaše služby ale vůbec nebyly potřeba," namáčknul se na mě a já protočila očima. I když jsem s ním vlastně souhlasila.

...

"Chceš mi říct, že ses opravdu pod Jelínkovým pláštěm vplížil na moje rande s Mattem a sledoval jsi nás?!"

Sirius, kterej měl už trochu opito mi v podstatě ležel v náručí a zezdola na mě upíral modrošedý pohled. Nejspíš se právě rozhodnul, že mi vyklopí svoje tajemství. Nebo minimálně ty o mě.

"Hm, tak nějak," zamumlal. "Proč jsi to ale dělal?" Nechápavě jsem mu pohled oplatila a Sirius pokrčil rameny. "Žárlil jsem. Možná jsem o tebe měl dokonce něco jako strach. Já vlastně ani nevím."

"Vždyť jsi mě nesnášel!"

"Jo, z velký části jsem tě fakt upřímně nesnášel. Byla jsi otravná, problematická a občas trochu agresivní. Taky jsi mi lezla na nervy tím, jak jsi pořád dolízala za Jamesem. Ale z tý menší části mi na tobě celou dobu tak nějak... Záleželo. Nenáviděl jsem ten pocit," uchechtnul se s ještě blíž se ke mně přivinul.

"Proč myslíš, že jsem byl tu noc, když jsi spadla z koštěte na ošetřovně? Celou dobu jsem tě pozoroval a kontroloval, jestli jsi v pohodě. Nemohl jsem si pomoct, i když jsem za to na sebe byl pak naštvanej."

Dlouho jsem na něj jenom koukala a nakonec jsem prohlásila; "máš toho nejspíš ještě dost, co seš mi dlužnej říct, hm?"

Upřímně jsem o tomhle neměla tušení a v životě by mě to nejspíš nenapadlo. Ale celej můj život je jedno velký překvapení, takže co se stane, když přibyde ještě jedno další, že?

Sirius se na mě místo odpovědi pousmál a natáhnul se pro polibek - další z mnoha, který jsme si za poslední půlhodinu dali.

"Nikdy mě nepřestaneš udivovat," prohlásila jsem nakonec, když jsem se od něj odtáhla a pak jsem se zvedla, abych se mohla protáhnout.

"Dojdu nám pro něco k pití. Protože dnešní večer nechci strávit úplně střízlivá, protože pak by to ztratilo to kouzlo," prohlásila jsem a Sirius se na mě zazubil; "moje slova, Altairko."

Ukázala jsem na něj prostředníček a namířila si to dovnitř do přeplněnýho hostince u Tří košťat.

Altairko mi říká od tý doby, co jsem mu vyklopila, kdo tak nějak vlastně jsem. Zní to hrozně, ale když to říká Sirius, tak to má něco do sebe... Uh, začíná mu procházet nějak moc věcí. Měla bych s tím něco začít dělat... Ale když tomu jeho psímu pohledu se nedá odolat! Takže s tím možná nic neudělám.

Zamířila jsem k baru, kde jsem vzala dva panáky Ohnivý whisky. Bezděčně jsem si vzpomněla na jednu párty v šestým ročníku, kdy jsme si se Siriusem - tehdy ještě Blackem - dali panákovanou. Už vlastně ani nevím, kdo jí vyhrál. Ale nejspíš jsem to byla já. Jo, určitě jsem to byla já.

"Jdeš se nalít, jo?" Zakřenil se na mě Gideon, když jsem do něj u východu málem vrazila, protože jsem se příliš soustředila na to, abych v tom zmatku whisky s mojí šikovností nevylila.

"No jasně. Potřebuju OVCE zapít. Neříkej mi, že tys nic nepil," zasmála jsem se a Gideon pozvednul zpola vypitou sklenku, kterou držel v ruce.

"Aha. Fajn, vidím," protočila jsem očima. "Kde máš holku?" Nadhodila jsem a Gideon se pátravě rozhlídnul kolem. "Před chvilkou tu byla, nejspíš si taky šla pro pití," pokrčil rameny, ale pořád se nepřestával rozhlížet.

"Nedokážu si představit, že vás po prázdninách znovu neuvidím. Ne tady v bezpečí. Bude to nezvyk nevidět tebe s Fabem každej den, jak provádíte nějakou blbost. Budete mi chybět. Musíš mi slíbit, že se budeme potkávat! I s Bonnie. Třeba i na schůzkách Řádu," vyhrkla jsem zničehonic.

A ano, je ze mě členka Brumbálova Fénixova Řádu. Je to nějaká organizace či co proti Voldemortovi. Samozřejmě, že jakmile jsem se o něm doslechla, jsem se chtěla připojit. Udělám cokoliv proto, abych toho blbýho páprdu zničila.

"Jasně, že jo. A máš pravdu, bude to zvláštní. Ale život jde dál," pronesl Gideon hluboce a možná bych se i zasmála, kdyby jsme řešili něco jinýho.

"Musíš mi slíbit, že budeš opatrná, Magic. Prosím. Jsi moje kamarádka - nechci tě ztratit," zadíval se na mě a mě po rukou přeběhla husí kůže.

"Budu se snažit, vždyť mě znáš," snažila jsem se situaci odlehčit a hodila jsem po něm úsměvem, kterej jsem odkoukala od Siriuse.

Gideon jenom malinko pozvednul koutky a potichu zamumlal; "no právě..."

Ehm ehm - k týhle kapitole se radši vůbec vyjádřovat nebudu xD
Je to jedna velká slátanina, ale upřímně už mě to fakt nebaví (Magic a spol. mám samozřejmě pořád moc ráda - jsou to miláčci❤️:D ale už to prostě není jako dřív, jestli mě chápete :D)
Jinak budu samozřejmě moc ráda za každý komentář či vote, i když chápu, že tahle kapitola si je moc nezaslouží, no xD (ale vadit mi to nebude hehe!)
1740 slov <3

Vaše Mar