"Miluju tě, Tesso. Strašně moc. Nikdy, nikdy tě nechci ztratit," zamumlal a znovu si mě přitáhnul k sobě, aby mě mohl dlouze políbit.

"Lily. Uklidni se. Máš ještě celý odpoledne na to, si to všechno zopakovat, i když podle mě to nemá cenu. Všechno to umíš! Víš co? Běž radši za Jamesem," podívala jsem se na ní a Lily to nejspíš opravdu začala zvažovat. Zítra budeme psát OVCE a ona je zas s nervama úplně v kýblu. Klasika.

"Hm. Asi to bude nejlepší," zamumlala nakonec, zaklapla učebnici přeměňování a s rychlým pohledem do zrcadla vyrazila z ložnice.

"Taky ti přijde, že od tý doby, co je Lils s Jamesem se změnila?" Zeptala se s úsměvem Claire a já musela přikývnout.

"Jo. V podstatě pořád se kontroluje v zrcadle a i nad tím učením tráví míň času... I když na tom budeme mít nějaký zásluhy i my," ušklíbla jsem se a Claire pokrčila rameny. "Měla by nám nakonec poděkovat, protože jinak by se z toho ještě zcvokla."

Zrovna ve chvíli, kdy jsme společně s Clai chtěly sejít do společenky a podívat se, co dělají ostatní, zaklepalo něco, nebo spíš někdo na okno.

Leknutím jsem nadskočila, ale to už Claire vyrazila a okno otevřela. Byl tam Sirius Black. Na koštěti. Při pohledu na něj se mi příjemně zhoupnul žaludek.

"Zdravím dámy," ušklíbnul se a potom se jeho pronikavý pohled přesunul na mě a s úsměvem přiletěl ještě blíž.

"Udělala bys mi to potěšení a uvolila by ses mě doprovodit na jedno opuštěné místo na střeše?" Mrknul na mě a já okamžitě přikývla.

Ruce mi z nervozity mravenčily, ale ignorovala jsem to. Hodila jsem rychlý pohled na Claire, která na mě spokojeně ukázala vztyčený palec a pak už jsem na nic nečekala a vylezla za Siriusem na koště.

Upřímně mě ani nepřekvapilo, že pro mě přišel. Čekala jsem, kdo k tomu najde odvahu dřív, jestli já, nebo on. No a očividně to byl Sirius.

Nic neříkal a jenom letěl, až jsem zachvíli rozeznala ten malej kousek střechy, kterej jsme nazývali naším místem.

Slezla jsem ze Siriusova koštěte a následně si sedla na střechu tak, abych mohla kývat nohama a Sirius si sednul vedle mě. Kdyby nás takhle viděl někdo z profesorů, pravděpodobně by z toho byl velkej průšvih.

Další důvod, proč jsem tušila, že někdy tahle chvíle přijde, byl ten že jsme si spolu potřebovali promluvit.

Chtěla jsem vědět, jak to teď mezi námi bude a pokud by to opravdu vyšlo, jakože bysme spolu začali... chodit, byla jsem připravená Siriusuvi říct, kdo doopravdy jsem. Doufám, že i on  je připravenej to zjistit.

"Co říkáš na můj odvoz?" Zeptal se po chvíli Sirius a pohledem zabloudil ke svýmu koštěti.

"Docela to ujde. Samozřejmě já umím lítat líp, ale... Nebylo to nejhorší," mrkla jsem na něj a Sirius si spokojeně založil ruce na hrudi. Nejspíš vymýšlel vhodnou odpověď.

"Chtěl jsem s tebou mluvit. O samotě. To je taky důvod, proč jsme teď tady," pronesl ale nakonec a ze mě vypadlo hlasité; "nekecej."

Sirius to ale ignoroval a soustředil se jenom na to, co se mi tak nějak asi snažil říct.

"Já jsem chtěl - no k tomu, co se stalo u toho jezera, tak," nachvíli se zmlknul a potom s pohledem upřeným na mě pokračoval;

"Co to pro tebe znamenalo?" (P.a. docela funny, že stejnou otázku před několika měsíci položila Siriusuvi Sam.)

Pořád mě skenoval pohledem a já se zamyslela. Na tuhle otázku se blbě odpovídá, když nevím, co to znamenalo pro něj.

"Co to znamenalo pro tebe?" Zeptala jsem se teda a taky se na něj podívala.

Siriusovi se zablýsklo v očích a potom spustil;

"Víc, než jenom obyčejná pusa. Možná to bylo tím, že tě mám rád. Jakože fakt hodně rád. A možná taky tím, že tohle byla ta pusa, na kterou jsem těch několik posledních měsíců čekal," když domluvil, pohladil mě po tváři. "Čekal jsem na tebe, Mag."

Z nějakýho důvodu jsem si byla jistá, že mluví upřímně. Možná taky proto, že jsem to měla stejně jako on.

"Ze Siriuse Blacka se začíná stávat romantik, jo?" Šťouchla jsem do něj a Sirius se hraně zamračil.

"Já byl romantik celej můj život! Jenom jsi mi nedávala prostor tuhle mojí stránku projevit," ušklíbnul se a já protočila očima.

"Tak už aspoň začínám chápat, jak se ti podařilo sbalit tolik holek. Pár tvých romantických řečiček a byly tvoje, co?" Pronesla jsem možná trochu jízlivějc, než jsem původně měla v úmyslu. Žárlila jsem, to byl ten problém.

"Žárlíš?" Sirius na mě mrknul a já se na malou chvíli pekelně lekla, že dokáže číst myšlenky. Když viděl, že mu fakt nehodlám odpovídat, pokračoval;

"Samozřejmě občas ani žádný řečičky nebyly potřeba," pokrčil rameny, "stačila prostě moje krása... A stejně se mi ani tímhle nepovedlo sbalit všechny," upřel na mě svůj pohled.

"Holt někdo byl nějakou tu dobu imunní," pokrčila jsem rameny. Nemůžu uvěřit, že jsem to fakt řekla.

Siriusovy zasvítily oči, když zavrněl; "Jenom nějakou dobu?"

"Hm," s malým úsměvem jsem se zadívala do dáli a klouzala pohledem po hladině Černého jezera.

"Počkej fakticky? Sakra Magic, prostě mi už skoč kolem krku, protože oba víme, žes mi stejně podlehla, protože já jsem dokonalost sama. I když chápu, že když to budeš ještě chvíli natahovat, tak našim dětem budeme moct vyprávět mnohem napínavější příběh. Jak se jejich táta snažil vyjádřit své křehké city a jejich máma -"

"Drž klapačku Siriusi," utnula jsem ho s úšklebkem a odpovědí mi byl zklamaný pohled. Očividně se zrovna dostával do nejlepšího.

"Kdybych ti teď skočila kolem krku, tak bysme oba spadli dolů a to doufám nechceš. A ta dokonalá jsem tu já. Mimochodem napínavý příběhy jsem nikdy moc nemusela."

Siriusovi se na tváři objevil napůl zmatenej, napůl pobavenej výraz, když jsem se k němu naklonila a vášnivě ho políbila.

Jasně, ještě pořád jsem mu neřekla, co pro mě znamenala ta předešlá pusa, ale... Myslím, že to přežije. A navíc si myslím, že tohle je samo o sobě dost výmluvný.

Stejně je to zvláštní - tomu egoistickocasanovskopobertovskýmu individuu se nakonec doopravdy podařilo sbalit i Altair Harperovou. 

V tu chvíli mě ale znovu praštila ta skutečnost, že já jsem Altair Harperová. Sirius o tom pořád neví.

Netuším, co si o mě bude myslet, když to zjistí, ale... Přijde mi fér, aby to věděl. Měl by to vědět.

A nevím ani, co si o Harperových myslí. S největší pravděpodobností mu ale nic neříkají, protože už skoro třináct let sedí v Azkabanu a po jejich dětech jako by se slehla zem.

Odtáhla jsem se od něj a Sirius zmateně zamrkal. "Než stihneš něco říct - líbáš dokonale. Akorát se musím s něčím podělit..." Nervózně jsem polkla.

Slunce se už sklánělo nad horizontem, když jsem domluvila.

Vyjasnila jsem Siriusovi všechno, co jsem o svým původu věděla. Ze začátku byl dost zaraženej, (ani se mu nedivím) ale už to docela rozdýchal. Jméno Harper mu prý je povědomý, ale nedokázal si s ním nikoho spojit. Teda až doteď samozřejmě.

A myslím, že je rád, že jsem mu to řekla. Je rád, že mu důvěřuju. A taky to očividně nijak nemění jeho názor na mě, za což jsem upřímně ráda já.

"Měl bych tě rád, i kdybys byla číkoliv, Mag - Altair," zamumlal a natáhl se, aby mě mohl znovu políbit. Jeho polibky si budu muset přidat na seznam věcí, který miluju.

"Klidně mi pořád říkej Magic," zasmála jsem se. "Ostatní by mohli být trochu zmatený. Víš to jenom ty a Moon," mrkla jsem na něj a Sirius se samolibě ušklíbnul. "Jsem poctěn, že sis mě vybrala jako prvního, komu o tom řekneš."

"Samotnou mě překvapilo, když mi došlo, že chci, abys to byl zrovna ty," pokrčila jsem s úsměvem rameny a Sirius protočil očima.

Za několik minut jsme se oba zvedli s tím, že by možná bylo fajn vrátit se do hradu, protože i když se to nezdálo, tak takhle vysoko začínala být trochu zima.

Ještě předtím, než se Sirius natáhnul pro koště, se ke mě nahnul a znovu mě políbil. A fajn, uznávám, že v záři zapadajícího slunce na vrcholku střechy to bylo romantický.

Když jsme byli už jenom pár metrů od okna mojí ložnice, zahulákal Sirius skrz vítr tak, abych to slyšela; "Ještě jsem na něco zapomněl!"

"Na co?!"

"Magic, uhm teda Altair Lloydová, Harperová, nebo co se ti líbí víc... No ale prostě - Křídloletko, chceš se stát mojí holkou?"

V tu chvíli jsem se cítila šťastná, jako už dlouho ne. 

"Siriusi Blacku, chci se stát tvojí holkou!" Křikla jsem a kdybysme se nevznášeli několik desítek metrů nad zemí, znovu bych ho políbila.

No ehhh, celá tahle kapitola je lehce odfláknutá, hlavně proto, že už jsem jí potřebovala vydat, ale je mi blbě, takže asi tak :'Dd
Btw. už jenom tři kapitoly a epilog do konce :') (nevím, jestli mám být ráda, nebo ne xD)

any