Stejně jako to, co jsem k Siriusovi cítila. Teď už jsem o tom nepochybovala. Miluju Siriuse Blacka.

Rozvalovala jsem se na Jamesově posteli a spokojeně se cpala čokoládou, kterou nám Remus velkoryse nabídnul.

Už tak hodinu se snažíme vymyslet nějakej hvězdnej žertík, kterej uděláme úplně poslední školní den.

Musí to být něco legendárního! Něco, na co se jen tak nezapomene, protože to bude náš úplně poslední žertík a Bradavice na Poberty zapomenout nesmí.

Zatím jsme ale nic moc nevymysleli a spíš se jenom tak nějak poflakujeme. James si už deset minut leští koště na tom samým místě, Peter něco čmárá na pergamen, (a má na sobě svetr. Nechápu, proč na sobě má v půlce června svetr?) Remus se zase učí na OVCE a Sirius po mně co chvíli těkne pohledem.

Musí mu být jasný, že jsem si jeho pohledů všimla. Dělal to záměrně. Sice teda nevím, čeho tím chce docílit, ale pro mě za mě, ať na mě klidně kouká.

Od našeho polibku u jezera uběhl přesně týden a dva dny. Ale přijde mi to jako kdyby to nebyl ani jeden den - nemůžu to dostat z hlavy.

Od tý doby se mezi náma se Siriusem ale nic nezměnilo. Nepromluvili jsme si o tom a oba dva děláme jakoby nic. Ostatní, teda kromě Moon, který jsem to jako jediný řekla, s největší pravděpodobností nemají tušení, že se něco takovýho stalo.

Navíc to uvědomění, že ho nejspíš doopravdy miluju potřebuju zpracovat. Dám tomu čas.

Poslední dobou toho stejně mám hodně a myslím, že Sirius je na tom dost podobně. Za pár dní píšeme OVCE a podle toho taky naše denní rozvrhy vypadají.

Dopoledne škola a odpoledne se učit na OVCE. Moje jediný štěstí je, že jsem si dnešní odpoledne nechala volný právě proto, abysme mohli vymyslet ten žertík. Místo toho tu ale jenom žeru čokoládu. Je na čase s tím něco udělat.

Vyklepala jsem si z kalhot čokoládový drobky přímo na Jamesovu postel a ten se na mě zamračil. Já ho ale ignorovala a hlasitě jsem tleskla.

Remus sebou trhnul, jak se leknul a Peter upustil brk, kterým psal. Sirius na mě - už asi potisícátý - upřel šedivý oči a James odložil koště.

"Takže, má někdo nějaký návrhy?" Rozhlídla jsem se po nich a James pokrčil rameny.

"Mohli bysme možná udělat něco jako... Transparent? Napsali bysme na něj něco jako...," zamyšleně se poškrábal na hlavě.

"Poberti?" Vypadlo z něj následně a já se nad jeho originalitou musela ušklíbnout.

"Mohli bysme ho pověsit ve Velký síni a udělat kolem toho ještě nějaký divadýlko... Myslím, že by to možná i šlo," ozval se Remus.

"Někde seženeme něco jako ohňostroje a bude to bomba!" Nadšeně jsem se usmála a Sirius s Peterem náš návrh pochvíli odsouhlasili.

Nakonec jsme ještě doladili pár detailů a měli jsme to vymyšlený. Fajn, nebylo to až tak těžký. A myslím, že po tomhle představení na Poberty jen tak nikdo nezapomene. Já sice nejsem jednou z Pobertů, ale... Řekla bych, že k nim mám dostatečně blízko na to, aby si na mě taky ostatní ve spojení s tímhle vzpomněli.

Dalších několik desítek minut jsme nic nedělali (jako obvykle) a potom jsem sama sebe donutila se zvednout a s tichým rozloučením se odebrat do svojí ložnice, kde jsem se plánovala pokorně přidat k Lily a Claire, který se šprtaly na OVCE.

Z pohledu Natessy:

Rychlým krokem jsem mířila k Černému jezeru, kde jsme s Regulusem měli mít už před pěti minutami schůzku.

Zrovna na tomhle místě před pár dny Tair políbila Siriuse. Už bylo na čase - oba do sebe byli tak očividně zaláskovaný. Vždyť dokonce i Matt se Sam je kvůli tomu nechali.

Když jsem došla k okraji jezera, došlo mi, že můj spěch byl zbytečný, protože Regulus tu stejně ještě nebyl.

Chci se ho zeptat, co se to s ním děje. Teď už doopravdy.

Nebo respektive co se to s ním dělo. Aktuálně mi přijde, že se snaží působit, že je všechno naprosto v pořádku a vždycky to tak bylo, ale vím, že ho něco trápilo a možná pořád trápí, ale snaží se to skrývat.

A chci mu pomoct. Ať je to cokoliv, věřím, že mu pomoct můžu.

To jsem si alespoň myslela do té doby, než jsem o pár let později přišla na to, o co doopravdy šlo.

Za pár minut jsem na obzoru zaregistrovala běžící postavu, která podezřele připomínala mého přítele.

Regulus ke mně udýchaně doběhl a okamžitě se začal omlouvat, že se zdržel nad psaním eseje a ztratil pojem o čase.

"Neříkej mi, že ses zabral zrovna do učení natolik, žes na mě zapomněl," zasmála jsem se a Regulus vklouznul svojí rukou do mé.

Už to bylo dlouho, co jsme se naposledy drželi za ruce a byla to příjemná změna. Hm, a vlastně už to bylo dlouho od toho, co jsme spolu dělali... Cokoliv.

Vyhýbal se mi. Právě kvůli tomu, že ho něco trápilo. Teda nejspíš.

Žaludek se mi nepříjemně sevřel při pomyšlení na to, že možná jde o nějakou jinou holku. Regulus by to prostě... Neudělal. Myslím.

"Zapomenout na tebe?" Reg to pronesl takovým tónem, že to znělo jako ta nejvíc absurdní věc.

"To přece ani nejde," zaculil se na mě a následně si mě za pas přitáhnul do dlouhého polibku.

Za pár chvil jsem se od něj musela odtáhnout, protože mi zaprvé docházel kyslík a zadruhé nesmím zapomenout na to, na co jsem se ho původně chtěla zeptat.

Protože je pravda, že když mě Reg líbá, veškeré moje myšlenky mají ve zvyku se vypařit.

Opřela jsem se o jeho hruď a pár vteřin poslouchala tlukot jeho srdce. Vždycky mě to uklidňovalo.

"Reggie?" Zamumlala jsem mu do trička a vzápětí se ozvalo; "zlato?"

Zvedla jsem hlavu a zkoumavým pohledem jsem se mu zadívala do pohledné z tváře.

"Vím, že už jsem se minule ptala, ale... Zatraceně Regulusi, co to s tebou bylo? Skoro jsme spolu nemluvili!" Vyčetla jsem mu.

V Regulusových očích se objevil záblesk bolesti, ale potom, co zamrkal, zmizel. Přesto jsem si ho stihla všimnout.

"Tess, já - " Zaseknul se, jakoby si musel pečlivě promyslet, co řekne.

Chtěla jsem ho uklidnit a tak jsem ho konejšivě chytla za předloktí. Regulus sebou okamžitě poplašeně trhnul, až jsem odstoupila o krok dozadu.

Zaraženě jsem na něj koukala a Regulus sklonil pohled k zemi.

"Promiň. Jenom prostě... Poslední dobou nejsem ve svý kůži," vydechnul a vypadalo to, že pečlivě promýšlí každé slovo. Zvláštní.

"Blíží se závěrečný zkoušky a prostě mám toho hodně. Vím, že jsou to klasický výmluvy, ale..."

Větu nechal nedokončenou a omluvně na mě pohlédnul. V jeho očích se odrážela upřímnost a ještě něco, co jsem nedokázala určit.

Polkla jsem a v duchu si napůl oddechla. Pořád jsem ale nebyla úplně přesvědčená. Teda - ne, že bych Reguluse z něčeho chtěla podezřívat, nebo tak něco, ale co když si prostě našel někoho lepšího, než jsem já?

Nejspíš bych se mu ani nedivila. Nejsem v ničem nijak zvlášť výjimečná, když nepočítáme to, že mi jako dítěti vymazali většinu vzpomínek, a ještě ke všemu jsem vlkodlak.

"Už jenom posledních pár dní a potom budeme mít oba volno a prázdniny," povzbudivě jsem na něj mrkla.

"A budeme mít i víc času na sebe," zakmital na mě obočím a já ho se smíchem plácla do hrudi. 

Taky se zasmál, ale za pár chvil zvážněl a zase začal působit strašně nervózně a roztěkaně.

"Chtěla jsem se tě zeptat ještě na něco..." Ozvala jsem se nakonec, zatímco jsme obcházeli jezero.

"Jen se ptej," pousmál se Zmijozel a jemně mi stisknul ruku.

"Prostě to potřebuju vědět," vydechla jsem a zastavila se.

"Neměl jsi něco s nějakou jinou holkou? Není to ten pravý důvod proč jsi byl tak odtažitý? Jestli jo, řekni mi to. Já... Nějak to skousnu," v krku jsem měla obrovský knedlík a poslední větou jsem si nebyla vůbec jistá.

Regulus na mě skoro až šokovaně koukal a když se vzpamatoval, rychle začal kroutit hlavou.

"Cože? Tesso to by mě v životě nenapadlo! Nikdy bych... Jak jsi na to vůbec přišla?"

Stál tam naproti mě s naprosto upřímným a trochu dotčeným výrazem ve tváři a já si najednou připadala trochu hloupě.

Možná jsem mu měla víc věřit... Jenomže opravdu se choval divně. Na druhou stranu jsem se ho nechtěla takhle dotknout...

"Regu - omlouvám se, nenapadlo mě - " Začala jsem, ale Regulus mě hned přerušil.

"To já se omlouvám. Neměl jsem se ti vyhýbat, neměl jsem udělat nic z toho, co jsem udělal, mrzí mě to Tess, fakt mě to mrzí," zamumlal zlomeným hlasem. Bolelo mě takhle ho vidět.

Z nějakého důvodu jsem měla pocit, že nemluví jenom o učení a stresu, už jenom protože vypadal tak nějak... Provinile.

Neměla jsem sílu na něj dál dorážet, aby mi řekl něco víc, když v tom možná ani nic víc nebylo... Navíc vypadal tak zničeně.

Neváhala jsem a pevně ho objala. Okamžitě si mě přivinul blíž a opravdu nemám ponětí, jak dlouho jsme tam takhle stáli. Bylo to jako kdybychom si vynahrazovali všechny ty dny, kdy jsme se nevídali.

Když jsme se od sebe konečně odtáhli, Regulusovi na tváři hrál nádherný úsměv.

"Miluju tě, Tesso. Strašně moc. Nikdy, nikdy tě nechci ztratit," zamumlal a znovu si mě přitáhnul k sobě, aby mě mohl dlouze políbit.

Skoro po jednom měsíci je tu další kapitola! (👏👏👏)
Ten začátek je hodně o ničem a snažila jsem se to nějak vynahradit u tý Moon  a Rega, i když upřímně to je taky dost rip xD
A je dost poznat, že už jsem strašně dlouho nepsala, proto je to takový divně lámavý nebo jak to říct, ale pokusím se do toho zas dostat :D
Jinak další kapitolu se budu snažit vydat dřív, než tuhle!! :D
1600 slov <3

any