Neměla jsem tušení, kudy jsem se potácela, vzpomínám si jenom na překvapenej Narcissin hlas, potom hřejivý obětí a další slzy.

Z pohledu Siriuse:

Upravil jsem si šálu na krku a nakopnul sníh, kterej mi ležel u nohou. Nadechnul jsem se zimního vzduchu a strčil si ruce do kapes.

Mířili jsme cestou do Prasinek - já, Dvanácterák, Náměsíčník, Červíček, Evansová, obě Lloydový, ta nějaká jejich Crystal a Sam. Netuším, kdy jsme se takhle spojili do party, ale myslím, že velkou roli v tom má právě Dvanácterák a Evanska.

Zaměřil jsem svůj pohled na pětici holek vepředu. Magic a ta záhadná Crystal, která hrála v našem týmu, šly trochu bokem a neustále si něco špitaly. Teda spíš Crystal něco špitala Magic.

Vím, že tohle vůbec není moje věc, ale Magic se poslední dva dny chová tak nějak divně. Chová se tak od tý doby, co mluvila s Cromwellem. Netuším, co se mezi nima stalo, protože Magic se mnou vůbec nemluví. Jako by na mě byla naštvaná. Což mi nedává moc smysl, protože já jí nic neudělal... Nic, o čem bych věděl.

Jestli jí Cromwell ublížil... Zatnul jsem pěsti, až mi zbělely klouby. Nikdy jsem si vlastně pořádně neuvědomil, jak mi na Magic záleží. Přišlo to tak nějak samo... A teď doufám, že ze mě nemluví jenom moje ego, ale mám pocit, že jí by na mě mohlo taky aspoň maličko záležet.

Tohle vědomí mi na tváři vykouzlilo malej úsměv, až jsem nad sebou musel v duchu zakroutit hlavou.

Stejně mi ale ta věc s Magic vrtá hlavou. Proč se ke mě chová tak odtažitě? Třeba včera večer jsem se jí naprosto normálně přišel zeptat, jestli nechce jít na naše místo dovymyslet PJDJL (Plán Jak Dohodit Jamesovi Lily) a ona mě ignorovala a jenom utrousila nějakou poznámku o tom, ať si jdu radši upravit vlasy, že je mám na můj vkus moc rozcuchaný. Takže tohle je hodně divný, protože se takhle nikdy nechová. Nikdy mi nic takovýho o mejch vlasech neřekla.

A myslí si, jak je nenápadná. Že jsem si nevšimnul těch jejích pohledů, kterýma na mě kouká. Vím o tom, celou dobu a příjemně mi to lichotí.

Vědomí, že ze mě moje bývalá zapřísáhlá nepřítelkyně nemůže spustit oči mi rapidně zvedá sebevědomí a neznám lepší pocit.

Tohle vede k tomu, že já jí čas od času pozoruju taky, jenom čistě z toho důvodu, abych zjistil, jak často na mě kouká. A navíc není úplně k zahození, co si budem. Baví mě jí sledovat, protože to byste se divili, kolik kravin stihne za jeden den napáchat.

Díky tomu sledování jsem si teď taky všimnul, že se jí její pocity nedaří skrýt až tak dobře, jak by chtěla.

Má v očích bolest. Od tý doby, co mluvila s tím Cromwellem. Přísahám, že pokud jí něco udělal, tak...

"Siriusi? Haló!" Zamávala mi rukou před obličejem Sam a já zamrkal. Vůbec jsem si neuvědomil, že jsem se až tak zamyslel.

Zatřásl jsem hlavou a trochu unaveně se na divoce kudrnatou blondýnku usmál. Nakonec jsem se začal bavit s ní, Regovou Lloydovou a Jamesem o plese a to mě přivedlo na myšlenku, s kým vlastně půjdu.

Ještě jsem o tom moc nepřemýšlel a už by možná bylo fajn začít, protože holky si chtěly dneska koupit šaty. Pro mě čirý utrpení.

Přemýšlel jsem, že bych buď pozval Sam (která, pokud si nepohnu, zachvíli pozve mě) nebo... Magic. Ale je skoro nemožný, aby kývla. Chodí s Cromwellem, se kterým, co tak nějak pozoruju, asi nepůjde a navíc bylo by to divný.

Teda, samozřejmě já se před ní nestydím a skousnu odmítnutí, ale... Chci s ní jít. A jak tak vím, pokud si nepohnu vyfrnkne mi jí někdo přímo před nosem. A stejnak je malá pravděpodobnost, že by se mnou šla, pořád jsem Black.

Odpojil jsem se od zbytku a namířil si to k dvojici na kraji cesty. Crystal se na mě otočila a pak naznačila pusou něco jako zmiz.

Nechápavě jsem nakrčil obočí. "Ahoj," ozval jsem se nakonec váhavě a Crystal protočila oči. Magic mi nevěnovala ani pohled a jenom šla dál. Co to s ní u Merlinových spodků je?

"Magic? Je aspoň slušný mi odpovědět," zkusil jsem to znovu. Nic. "Ehm, Siriusi být tebou bych se s ní teď radši mluvit nepokoušela. Nemá nejlepší náladu a je docela nakrknutá," zamumlala Crystal a já se lehce zamračil.

"A co s tím mám co dočinění já?" Zeptal jsem se nechápavě. Fakt nemám o ničem tušení. "No mě se asi úplně neptej," pokrčila rameny Crystal a já se plácnul do čela.

"Vždyť proto se ptám Magic! Zajímá mě, co jsem jí provedl, protože já o ničem nevím," řekl jsem lehce podrážděně a možná to byl můj tón, co přimělo Magic se otočit.

"Mohl bys aspoň jednou prostě držet hubu?! Mám tě dost! Kdyby ses ke mě furt nepletl, Matt by se se mnou nikdy nerozešel!" Zahučela a zamračila se na mě. Ta bolest v jejích očích byla zpátky. Ale už mi to s tím Cromwellem aspoň dává smysl.

"Co mám já co dočinění s vaším rozchodem?" Zeptal jsem se překvapivě klidně. "Pokud vím, tak je docela normální, že se k tobě pletu a že se o tebe zajímám, protože jsme kamarádi. Nemůžu za to, že Cromwell je idiot a rozešel se s tak skvělou holkou," pokrčil jsem rameny a doufal, že Magic můj kompliment nakonci zaregistrovala.

Očividně nejspíš ne, protože se zamračila ještě víc a najednou mi fakt trochu připomínala rozzuřenýho orla.

"Jenže on se se mnou rozešel i kvůli tobě, chápeš?! A nech mě prostě na pokoji, Blacku! Kamarádi nekamarádi! Ty si prostě nedokážeš představit, co jsem ztratila, nikdy jsi s nikým takhle dlouho nebyl!" Prskla na mě a v očích se jí zaleskly slzy.

Bylo mi jí líto a v duchu jsem Cromwellovo jméno zasypával nadávkama, i když mi bylo jasný, že jim to ke konci už opravdu nefungovalo. Na druhou stranu jsem ale cítil, jak se ve mě míchá vztek s ukřivděností.

"Do tvýho vztahu s Cromwellem jsem se nemotal, nikdy, takže mě z toho laskavě přestaň obviňovat!" Zamračil jsem se teď na oplátku já.

Došlo mi, že všichni ostatní zamrzli v pohybu a koukali na nás. Mám takovej pocit, že jsem si to, že pozvu Magic na ples, právě rozmyslel. Což je škoda... V těch šatech bude vypadat úchvatně. Sice ještě nevím, v jakých vlastně půjde, ale úchvatně vypadat bude. A byla by s ní sranda.

"Nechápeš to! Neměl jsi mě nikdy políbit," zasyčela a já naštvaně vydechnul. "To sem teď nepleť, rozešli byste se tak či tak. A mimochodem první jsi políbila ty mě, takže já být tebou bych to do našich hádek nezatahoval nikdy, protože je to můj argument."

Ostatní teď určitě museli koukat s otevřenou pusou. Ani se jim nedivím.

"Debile," sykla na mě a já zúžil oči. "Lloydová, nechtěj mě rozčílit -"

"Hele nechci nic říkat, ale vyřešte si to někde...V soukromí. Bez hůlek, abyste neskončili na ošetřovně," přerušil mě Remus uprostřed věty.

"Fajn," odstoupil jsem od Lloydový a ona udělala dva kroky ode mě. Naposledy se na mě zamračila a utřela si slzu, která jí nejspíš zradila a stýkala jí po tváři. Potom se otočila a prostě se rozešla dál. Teda přesnějc řečeno rozeběhla. Nechci si to domýšlet, ale myslím, že brečela.

Zachvíli se za ní rozběhla druhá Lloydová a ostatní si mezi sebou vyměnili nejistej pohled, ale nakonec jsme se taky rozešli.

Celou cestu jsem se cítil mizerně. Přehnali jsme to oba, to bylo jasný, jenže s Lloydovou se tak lehce hádá... A je dost výbušná. Nejvíc v situacích, kdy se to prostě nehodí. Jako třeba teď.

Dost pochybuju, že jí ta hádka ranila tak jako mě, protože i když se to nezdá i já mám city. A taky jsem měla naše kamarádství... Rád. Ona je totiž skvělá.

Na druhou stranu teď na mě začala skoro bezdůvodně křičet. Chápu, že nemá vůbec lehký období, ale tohle bylo nadmíru.

"Nestojí ti za to," ozvalo se vedle mě a když jsem se otočil, koukal jsem Sam do tváře.

Možná měla pravdu, ale... Prostě jsme se jednou pohádali, to se stává, každej si zaslouží druhou šanci. A navíc jsem se taky nezachoval úplně nejlíp. "Hm," zamumal jsem neurčitě.

Ale na druhou stranu... Magic mám rád. Hodně rád. Jakože fakt. Možná ale moje naděje, že někdy bysme - že někdy by mezi náma mohlo být i něco jinýho, než jenom kamarádství, byly fakt jenom beznadějný.

Ona na to určitě ani nikdy nepomyslela. Ale políbila mě. Tuhle myšlenku jsem hned zahnal, protože jeden polibek nic neznamená. Chtěl jsem jí políbit znovu a už jsem to skoro udělal, jenže pak přišel ten debilní Cromwell a mě došlo, že to nejspíš nemá cenu. A pořád je to Lloydová.

Znovu jsem se na Sam otočil a najednou mi přišly všechny její pihy roztomilý. K čertu s Lloydovou.

S neupřímným úsměvem jsem si se Sam propletl prsty, dělal, že nevidím, její překvapenej výraz a následně ucítil její rty na mých.

Není to tak zlý, prostě na Lloydovou zapomenu... Ne, to nedokážu. Navíc pokud je tu šance, že mě ještě někdy tak dokonale políbí, nehodlám se jí vzdát. Teda - nic proti Samiiných polibkům, ale s Magic to bylo jiný... lepší.

A pak mě to napadlo. Magic bude žárlit. Musí žárlit. A přitáhnul jsem si Sam ještě blíž.

Já říkala, že to s tím Magiusem nebude tak jednoduchý xD
Ale už se těšte na ples, bude tam Reggieee ❤️
1580 slov <3
any🦋