Měla bych se s ním zas někdy potkat na našem místě. Jen tak, protože ho mám ráda. A chci s ním mluvit.

Zrovna jsem si to štrádovala přes zasněžený pozemky (upřímně, už mě ten sníh začínal kapánek štvát) z famfrpálovýho hřiště, na kterým se ještě před pár minutama odehrával náš trénink, když jsem uklouzla na ledě a málem si rozbila držku.

Rovnováhu jsem udržela jenom díky koštěti, o který jsem se neúmyslně opřela a tak jsem nespadla. Díky, koště.

Po těle mi přeběhla husí kůže a já ještě přidala do kroku. Upřímně, mít na sobě v mínus sedmi stupních jenom lehkej dres je dost pitomý.

Doběhla jsem až do šatny a skoro zavrněla blahem, když se jsem na kůži ucítila příjemný teplo, vycházející z prastarých topení.

Sice se to nezdálo, ale byla jsem až nepříjemně zpocená, takže jsem okamžitě zalezla do školní sprchy a pustila na sebe horkou vodu. Po několika minutách jsem se přestala třást zimou a spokojeně jsem vylezla a oblíkla se.

V momentě, kdy jsem chtěla šatny opustit, mi někdo prudce zaklepal na rameno, až jsem leknutím nadskočila. Překvapeně jsem pozvedla obočí, když jsem za mnou uviděla podobně promrzlou Claire, jako jsem byla já před chvílí. Tréninky v poslední době dávaly všem zabrat.

"Ehm - promiň, nechtěla jsem tě vylekat, možná jsem tě měla upozornit předem, moje chyba. Dost často se mi stává, že lidi neúmyslně vystraším, ale snažím se dávat si na to pozor - " Černovláska hlasitě vydechla a pak jako by jí došlo, že mi vlastně chtěla říct něco jinýho, než jenom kecat o lekání.

Nervózně (hodně nervózně na její poměry. A navíc Claire vždycky, když byla nervózní, hodně mluvila.) si zastrčila pramen vlasů za ucho.

"No, chtěla jsem tě poprosit, jestli by sis na mě dneska nenašla čas? Jenom chvilku. O něčem bych si chtěla... Promluvit," zamumlala a mě se okamžitě rozsvítilo.

Konečně! Konečně se dozvím pravdu. I když už jí nejspíš vím, ale tak co. Teda pokud chce mluvit o tomhle. Ale s největší pravděpodobností jo.

"Clai, určitě," vyhrkla jsem v okamžiku a Claire si viditelně oddechla. "Díky. Ještě to musím říct Lily s Tessou a s Bonnie už jsem mluvila. O všem. Včera."

Začínám mít tušení, že Claire ví, že to možná vím. Ale tím líp.

"Jasně, tak se potkáme na pokoji, jo?" Navrhla jsem a Claire přikývla. Potichu se se mnou rozloučila a každá jsme zamířily svojí cestou.

Já mířila směrem ke společence, kde jsem se plánovala s Mattovou pomocí šprtat na OVCE. Nebo spíš s Removou pomocí, Matt je totiž nějakej divnej. Začínám mít podezření, že mě možná odhalil. V tom, že jsem Siriuse políbila.

Ale nemohl to nijak zjistit... Možná mu jenom přijde divná ta energie, co teď mezi mnou a Siriusem je.

Jo, zní to trochu šáhle, ale je to fakt prostě taková... energie. Jako jiskření elektrickýho proudu, vždycky když jsme spolu.

Vzdychla jsem a myšlenku na elektřinu vyhnala z hlavy. Mudlovina.

Ve společence k mýmu překvapení bylo jenom pár lidí, takže jakmile jsem si odnesla koště do ložnice a převlíkla jsem se, tak jsem se vrátila a kecla na křesílko vedle čupřiny zlatých vlasů.

"Ahoj!" Radostně jsem Matta pozdravila a on se na mě nervózně usmál. Proč jsou dneska všichni nervózní?

"Tak se na to vrhneme, ne?" Nalistovala jsem si náhodnou stranu v učebnici formulí a s prosebným výrazem jí podala Mattovi, aby mě vyzkoušel.

Po asi půl hodině, kdy jsem si byla jistá, že něco málo už umím, si Matt odkašlal, učebnici odložil stranou a vážně se na mě zadíval.

"Magic - já..." Dřív, než mi stihnul vyklopit, co měl na srdci (upřímně jsem z toho neměla moc dobrej pocit) mi někdo dneska už podruhý zaklepal na rameno.

Když jsem se otočila, stála za mnou Claire, která působila snad ještě nervóznějc, než Matt. Co to s nima dneska je?

"Matte, hele já jsem slíbila tady Claire, že se potkáme v ložnici, potřebujeme si o něčem promluvit, takže... asi tě najdu potom, jo?" Navrhla jsem a Matt skoro až zklamaně přikývnul.

Když jsme s Claire dorazily do ložnice, Lily s Moon už tam na nás čekaly.

Obě seděly na zemi v tureckým sedu a když jsme vešly, Claire se usadila naproti nim a mě nezbývalo nic jinýho, než náš kroužek, či co to bylo za patvar, uzavřít.

Už teď tu vládla napjatá atmosféra a to se mi nelíbilo. Nemám ráda vážný situace a napjatý atmosféry.

"Uhm... No, nejspíš si říkáte, proč jsem si s váma chtěla promluvit," začala Claire a my unisono přikývly. Když ani jedna z nás nic neřekla, Clai pokračovala:

"Jde o to, že... Hrozně moc mě mrzí, že... Jsem s váma nemluvila. V tu dobu mi to připadalo jako nejlepší možný řešení, ale až teď mi dochází, jaká to byla kravina. Omlouvám se," chvíli vypadala, jako kdyby měla na krajíčku, pak se ale zhluboka nadechla a spustila.

"Zrovna jsem prožívala těžký období a nedokázala jsem o tom s nikým mluvit a tak jsem se od vás začala záměrně oddalovat, protože jsem si myslela, že mi to pomůže. Samozřejmě to byla kravina - všechno pak bylo mnohem horší. Já... žárlila jsem na vás. Myslela jsem si, jak to nemáte jednoduchý, ale to jsem se pletla, každý má svoje problémy. Přišlo mi strašně nefér, jak se vy všechny bavíte s Pobertama a mě oni vždycky tak nějak vynechávali. Teda - teď už je mi to dost ukradený, ale tehdy se mi strašně líbil Sirius a byla jsem v tom až po uši. Byla jsem neskutečně blbá," vzdychla.

"V tu dobu jsem na tom byla asi nejhůř a strašně mě vytáčelo, jak šťastně a bezstarostně jste vy působily. Fakt mě to mrzí, chovala jsem se hrozně."

"Claire... Mohla jsi se nám svěřit," vydechla Lily, kterou to očividně dost vzalo. "No právě! Byla jsem idiot," Claire se frustrovaně plácla do čela a pochvíli se znovu nadechla, aby mohla pokračovat.

"Nevím, co jsem si v tu dobu myslela, ale řekněme, že jsem chtěla začít odznova. Začala jsem se hodně bavit s lidma z Havraspáru, většinou jsou totiž fajn. No a tak jsem poznala Hestiu. Hestiou Jonesovou, je v našem ročníku."

"S tou jsem dělala projekt," ozvala jsem se a Claire přikývla. "Já vím. No každopádně, jsem si postupně začala uvědomovat, že Hestiu beru možná trochu jinak, než... kamarádku." Teď Claire zmlkla a mě došlo, že Lily na ní zaskočeně kouká a Moon taky vypadá lehce překvapeně. Počkat, to jsem fakt byla jediná, kdo si něčeho všimnul?

"A jak to dopadlo?" Zeptala jsem se dychtivě, když se dlouho dobu nikdo neozýval. Bude fajn to slyšet přímo od Claire.

"No... řekněme, že Hest to měla stejně. Vlastně jí obdivuju, že se mnou měla tolik trpělivosti, byla jsem totiž opravdu zmatená, protože jsem pořád něco cítila i k Blackovi... To už je ale minulost. Ale abych se dostala k tomu, co se vám celou dobu odhodlávám říct... Já - já jsem bisexuálka," Claire to vyslovila tiše, skoro jako by se bála, že jí teď na místě proklejeme a ukamenujeme. Což jsme samozřejmě neudělaly.

Mě trvalo nejkratšejc to pobrat. Skoro okamžitě jsem Claire vletěla do náruče. Miluju její objetí. Vlasy mi lehce ztyrkysověly a cítila jsem, jak se Claire uvolnila a po chvíli mi objetí oplatila.

"Věděla jsem to," zašeptala jsem skoro neslyšně a Claire odpověděla jednoduché: "Já vím."

"Já nevím, co bych měla říct. Pořád seš prostě Claire. A pořád tě mám ráda, i přes ty nepříjemnosti, co se staly," ozvala se pochvíli Moon a Lily přikývla.

"Jo. Sice jsi nám to mohla říct, ale chápu tě, Clai. Taky tě mám ráda," zamumlala Lily do Claiřina ramena a Claire teď měla už doopravdy na krajíčku. Teď ale štěstím a úlevou, předpokládám.

"No... A já nevěděla - bála jsem se, netušila jsem, co se se mnou děje a i kvůli tomu jsem se vám začala vyhýbat. Nechápu, proč na mě nejste naštvaný, máte na to právo. Vůbec mi nemusíte odpouštět," řekla, když jsme naše objetí rozpustily a já se nad tím zamyslela.

Jako jo, je pravda, že jsem měla právo být na Claire naštvaná, ale chápu, že pro ní to asi muselo být fakt těžký. A upřímně nevím, co bych na jejím místě dělala já. Navíc jsem byla šťastná, že nám to konečně řekla a doufala jsem, že se všechno vrátí do starých kolejí.

"Právo na to asi máme," ozvala se po chvíli Lils. "Ale myslím, že ani jedna z nás ho nevyužije. Protože k čemu by to vedlo? K ničemu. Akorát by to všechno bylo ještě horší."

Já s Moon jsme obě přikývly. Byla to pravda. Claire zazářila štěstím a takhle radostnou jsem jí už dlouho neviděla.

"A jak jste na tom s Hestiou teď?" Nadhodila Moon, když jsme se z našeho patvaru po nějaký době přesunuly na Lilyinu postel, kde jsme se všechny rozvalily, jak jsme to dělávaly, když jsme byly mladší.

Teď se černovláska trochu zasekla a vzdychla. "Já... nevím. Trochu jsme se pohádaly. Kvůli kravině. Hrozně mě to mrzí, protože teď spolu vůbec nemluvíme a to mě ničí."

"Aha! Tak proto jsi flirtovala s tím zmijozelem," řekla jsem a už mi to začínalo dávat smysl. "Jo. Tím jsem to podělala ještě víc, ale nemohla jsem si pomoct, v tu dobu jsem byla ještě naštvaná a... V poslední době mám pocit, že dělám samý kraviny."

"To, žes nám tohle řekla není kravina," odtušila Lily a já souhlasně zamručela. "Přesně tak. Můžeme ti to pomoct napravit," prohlásila Moon.

"Nejdřív ze všeho budeš muset přestat flirtovat s ostatníma lidma, jestli chceš Hestiu zpátky," rozhodla jsem a Claire popotáhla, ale už se netvářila až tak zbědovaně. Muselo jí to ale fakt trápit.

"A musím se zeptat Elliota, jestli je Hestia pořád tak strašně vytočená," řekla Claire a i když jsem netušila, kdo je Elliot, přikývla jsem.

Když už jsme u toho zpravování vztahů, vím o jednom, kterej by to docela potřeboval. V tu dobu jsem ale ještě netušila, co se stane příští týden.

No Claiřin coming out už je konečně asi po milionech let tady : *
Další kapitola bude trošku heartbroken, takže si rovnou připravte kapesníky (ne dělám si srandu, ale heartbroken bude xD)
1680 slov <3

any🦋