Těšila jsem se víc na Siriuse Blacka, než na Famfrpál.

Čas plynul jako voda a je to tady. Přežití. Docela se začínám bát, jestli ho vůbec přežiju. Ugh.

Poslední týden se nemluví o ničem jiným, řekla bych, že prváci jsou z toho snad ještě víc nadšený, než my.

Jasně, koná se to každej rok, ale pro prváky to bude poprvý. Když jsem já nastoupila do Bradavic, ještě se to třeba vůbec nedělalo a začalo se s tím až v mým čtvrtým ročníku. Kvůli Vy víte komu.

Včera nám Minnie oznámila, že někdy během dneška pověsí na nástěnku seznam lidí v sedmým ročníku z naší koleje, kde bude připsaná i jejich dvojice.

Merlinžel byl dneska pátek, a tak jsem nemohla ve spolce zakempit na celej den,  ale rozhodla jsem se, že jakmile mi skončí vyučování, už se z ní nehnu. Chtěla jsem vědět s kým budu ještě dřív, než ten dotyčný šťastlivec. (Protože se mnou chce být přece každej.) 

Nejspíš mělo hodně sedmáků podobnej nápad jako já, a proto byla dneska společenka plnější, než obvykle.

Rychle jsem si zabrala místo na jednom z parapetů s polštářkama a čekala. Po chvíli jsem se začala nudit, protože jsem opravdu nedomyslela, že Minnie nejspíš nepřijde v tý chvíli, kdy já si sednu.

Proto jsem doufajíc, že mi nikdo moje místečko nezabere, vylítla do ložnice, kde jsem si vzala nějaký to učení a zase jsem letěla zpátky.

Naštěstí moje místo zůstalo neobsazený a tak jsem se spokojeně znovu usadila a otevřela učebnici formulí. Sice bych měla zkoušet i praktickou část, protože ta se na OVCích hodnotí přísnějc, než písemná, ale nemyslím, že by bylo úplně nejlepší zkoušet nějaký kouzla v přeplněný společenský místnosti. Pořád jsem totiž nezapomněla na to, jak jsme v šestým ročníku se Siriusem v zápalu hádky omylem rozbili zrovna tohle okno. To byly časy...

Zrovna ve chvíli, kdy jsem to čekání chtěla vzdát (za dvě a půl hodiny vás to opravdu omrzí) se odklopil obraz a dovnitř vpochodovala McGonagallová s dvěma dlouhými pergameny v ruce.

Okamžitě se mi rozbušilo srdce, ale hned jsem se vzpamatovala a rychlým krokem zamířila k nástěnce, kde už postával hlouček mých spolužáků.

Minnie nás pozdravila a s doporučením, abysme se neušlapali, kouzlem pověsila pergameny na nástěnku a já začala horečně hledat svoje jméno.

Dřív, než jsem uviděla svoje, přejela jsem pohledem i pár ostatních. Někdo mě upřímně fakt zajímal. Třeba Lily, nebo Bonnie.

V půlce prvního pergamenu opravdu tkvělo Lilyino jméno.

Evansová Lily - Potter James

Byla jsem šťastná i za Jamieho!  Poslední dobou se dokázali snést a dokonce si říkali jmény! Já to doteď tak trochu nepobírám... Silně jsem pochybovala, že  z Lilyiných úst to slovo James vůbec někdy uslyším.

Kousek nad Lily jsem si všimla Mattova jména a to, co jsem viděla, mě trochu zamrzelo.

Mckinnonová Marlene - Cromwell Matt

Doufala jsem, že s Mattem bych mohla být já... Ale třeba těm Brumbálovým stalkerům přišlo, že jsme spolu už tak dost a tak nás rozdělili. Kdo ví, každopádně mě to fakt zamrzelo, ale nějakej důvod to mít muselo. A navíc Marlene je kamarádka, nic by na něj nezkusila...

Na konci prvního pergamenu mě ještě do očí uhodilo Gideonovo jméno a hádejte s kým? Samozřejmě, že s Bonnie! Stálo to tam inkoustově modré na zažloutlém:

Bryceová Bonnie - Prewett Gideon

Jestli je tohle nesblíží, tak už fakt nevím...

Hned na začátku druhýho pergamenu jsem uviděla to, co jsem hledala. Nejdřív jsem ale přečetla Moon, protože byla napsána ještě nade mnou.

Lloydová Natessa - Lupin Remus

No, budu upřímná - jestli jsem něco čekala, tak to byli tihle dva. Nevím, ke komu jinýmu bych je v celý týhle škole přiřadila.

Pravda, Rem se potom, co slyšel náš rozhovor zpoza dveří, Moon dost očividně vyhýbal, ale alespoň se znovu začnou bavit. Teda doufám.

Na druhou stranu je pravda, že Rem vůbec není v lehký situaci...

S napětím a očekáváním zároveň jsem pohledem zabrousila ke svému jméno. Opravdu to tam bylo.

Lloydová Magic - Black Sirius

Sirius... Proč bych se u Merline měla sblížit zrovna s ním?

Dobře, neříkám, že by mi nějak překážel, nebo tak něco, poslední dobou jsem ho měla docela ráda a až takovej debil to zas není, ale myslím, že v týhle fázi to může dost dobře i zůstat.

Sama nevím proč jsem z toho neměla tak dobrej pocit. Vsadím se, že by mi to desítky ostatních holek závidělo...

Možná jsem se prostě jen bála, že když ho poznám ještě o něco líp, mohlo by to na mojí straně přerůst v něco víc, než jenom kamarádství? Ne, to je nesmysl. Ale... radši nic.

Rozhlídla jsem se kolem, jestli tu mýho partnera někde neuvidím, ale nebylo po něm ani vidu, ani slechu a tak jsem si začala prodírat cestu studenty směrem k Lily a Moon, stojícím opodál.

"Magic! No věřila bys tomu, já jsem s Jamesem? To prostě... není možný! Vždyť já ho nenávidím! Jak si můžou myslet, že bych ho měla víc poznat?!"

"Lils, myslím, že by sis měla jako první uvědomit, jestli je vůbec pravda, že ho nenávidíš. Podle toho, co mi jeden můj tajný zdroj řekl vím, žes ho ještě před několika dny titulovala jako svýho kamaráda," mrkla jsem na ní a pak jsem se otočila na Moon.

"Remus je fajn. No nekoukej tak, tebe jsem si přečetla ještě přede mnou! Já jsem se Siriusem. Taky to moc nechápu, ale asi je to osud." Pokrčila jsem rameny a Lils se zakřenila.

"Tak jestli jste vy dva osud, tak v tom případě my dva s Jamesem taky."

Fakt tohle právě řekla?! To je taková škoda, že to Dvanácterák neslyšel...

Během našeho velmi emotivního rozhovoru jsme zamířily do Velký síně, kde jsme se my, sedmý ročníky, měli přesně v pět hodin sejít.

Brumbál nám měl povědět podrobnější informace o celým Přežití.

Když jsme dorazily, většina sedmáků už tu byla. Posadily jsme se k nebelvírskýmu stolu a za pár minut Brumbál začal.

"Jsem velmi rád, že jste dorazili! Teď vám povím pár důležitých informací, které se vám v několika následujících dnech budou hodit. Předpokládám, že už všichni víte, kdo s kým bude, a tak přejdeme rovnou k té druhé části," na chvilku se odmlčel a potom pokračoval.

"Takže, určitě si pokládate otázku, jak to celé bude probíhat. Zítra odpoledne se přesně ve čtyři hodiny sejdete všichni ve vstupní síni. Dopoledne budete mít na případné učení, nebo balení se. Budete v určitých časových intervalech posíláni do Zapovězeného lesa. Dostanete mapu, ve které se budete muset zorientovat a poté se dostat přes Zapovězený les až k vašim obydlím. Najít je budete  muset podle map sami. O vaše zavazadla se nemusíte bát, když dorazíte, už tam budou."

"A kde vlastně budeme bydlet?" Křiknul jeden student Havraspáru a Brumbál na nás potutelně mrknul. "Nechte se překvapit." No pomoc.

Když se šum v síni uklidnil, ředitel se znovu ujal slova.

"Vaše úkoly na onen večer i následující dny najdete na pergamenu, který bude ve vašich obydlích. Jídlo si budete vařit po mudlovsku, myslím, že je to skvělá šance, jak se přiučit něčemu novému," Brumbál nic nedal na několik protestujících studentů a pokračoval. Mimochodem já k těm protestujícím patřila - neumím vařit. A pochybuju, že Sirius jo.

"Další den budete muset splnit úkol, který na pergamenu přibyde. Tak to bude každý den, než zase dostanete mapu a pokyny, jak se vrátíte do hradu. Jedním z vašich úkolů bude například návštěva mudlovského světa - ministerstvo a ostatně i já si myslíme, že je to obzvláště pro některé z vás velmi prospěšné. Každý by měl umět nakupovat v mudlovském supermarketu. Navíc je to zábava." Rozhlédnul se po nás a já musela uznat, že má pravdu. Potřebovali by to hlavně ti čistokrevní. A nakupování je zábava. Teda jak kdy, se Siriusem ale rozhodně bude.

"A teď moji milí si myslím, že jsem vám pověděl všechno, co potřebujete vědět. Nějaké otázky?"

Když se nikdo neozýval, Brumbál se na nás naposledy vřele usmál, lusknul a v tý chvíli se stoly naplnily jídlem. Já to miluju!

Když jsem si nandala jídlo, úplně náhodou jsem se setkala s bouřkovým pohledem. Siriusův výraz dost jasně svědčil o tom, že věděl, ke komu ho přiřadili. A teď ještě vědět, jestli je spíš rád, nebo nikoliv.

Po večeři jsem se odebrala rovnou do ložnice, protože jsem toho všeho měla už plný zuby.

Večer jsem usínala s příjemným šimráním v břiše. Nevěděla jsem, co mě následující dny čeká, ale docela jsem se začínala těšit...

Ano, ano, já vím, tahle kapitola je fakt krátká, ale už se mi sem nechtělo cpát ještě něco dalšího, protože by to úplně zkazilo ten dojem xD
No nic, já doufám, že z Přežití nebudete zklamaní :D
1430 slov <3

any 🦋