"Tak to máš asi smůlu. Odteď se o něj budeme muset dělit," mrknul na mě a já se ušklíbla. K mýmu překvapení mi ta představa vůbec nevadila.

Z pohledu vypravěče:

Studenti bradavické školy se pomalým krokem blížili za zvuků nadšeného líčení famfrpálového zápasu, který zrovna viděli, zpět do hradu, aby se rozešli do svých společenských místností, kde například hadí kolej pořádala párty na oslavu porážky Mrzimoru v tomto zápase.

Výhru si velmi vychutnával hlavně Regulus Black, zmijozelský chytač, kterého zmijozelské mužstvo vzalo do týmu zase zpátky, a který v oné osudné minutě chytnul Zlatonku, čímž Zmijozel získal 150 bodů a vyhrál tak druhý zápas letošní bradavické sezony.

Hned jakmile se rozloučil s Natessou Lloydovou, která jako jedna z mála nebelvírských fandila převážně hadímu týmu, zamířil do sklepení s dobrým pocitem.

Zatímco ve druhé polovině hradu, kde se za obrazem Buclaté dámy v křesle rozvalovala Magic Lloydová, tak dobrá nálada jako ve zmijozelské společence nepanovala.

Sice hadi neporazili je, ale nebylo pochyb o jejich hvězdné taktice, která se členům nebelvírského týmu moc nezamlouvala.

Kousek od ní se Remus Lupin vybavoval s Mary MacDonaldovou. Tyhle dva Famfrpál ani tak nezajímal, Mary se snažila Remuse přesvědčit, že ještě není všechno ztracené.

Možná s ním ráda trávila čas a šla s ním i na onen osudný západ slunce, ale nedělala to proto, že by se jí snad líbil. Anebo ze začátku možná trochu, ale pochvíli sama poznala, že by to k ničemu nevedlo, protože Remusovo srdce bije pro jinou.

Myslela si, že když spolu budou trávit více času, stanou se většími kamarády, což si Mary přála už od pátého ročníku, kdy si uvědomila, že toho s tímhle nebelvírem má vlastně spoustu společného.

Neuvědomila si, co Natessa k Remusovi cítí. Došlo jí to až pozdě a teď se to snažila co nejlépe zachránit.

Bylo dost těžké páčit z Remuse chtěné informace, ale nakonec toho z něj alespoň trochu vytáhla.

Například jí došlo, že vlkodlak sám pořádně neví, co chce. Svědčil o tom jeho komplikovaný výběr.

Nejdříve Lily, potom ona a nakonec Natessa, která si mezitím stihla někoho najít. A ještě k tomu bratra Remusova nejlepšího kamaráda. Celkem k vzteku.

Mary už teď tušila, že to bude složité. Protože opravdu nechtěla své kamarádce ničit vztah, ve kterém byla zatím nejspíše šťastná.

V té chvíli se obraz Buclaté dámy odklopil a do společenky vešli smějící se Sirius Black a Samantha de Lussierová, která mu zrovna něco francouzskou angličtinou vykládala.

Usadili se o tři křesla dál od Magic, což nebyl nejlepší výběr, protože metamorfomágka měla už tak dost na nic náladu a teď jí sem přišli oxidovat tihle dva.

Stačilo jí, že se pořád ještě neudobřila s Lily, Zmijozel je pořád lepší a lepší, její vztah s Mattem trochu praská v základech a teď sem ještě přijdou oni!

"Ale copak budeš pořád mluvit o tvých kamarádech? Já chápu, že James i Magic jsou pro tebe důležití, ale co třeba já? O mě nemluvíš skoro nikdy!"

Když Magic uslyšela svoje jméno, zpozorněla a nenápadně pootočila hlavu na dvojici v nedalekém křesle. Jejich rozhovor se nezdál být až tak obyčejný.

"Možná proto, že jsi skoro pořád se mnou a proč bych o tobě měl mluvit, když to budeš slyšet? Tak to nefunguje," opáčil Sirius, opřel si hlavu o opěrku a zavřel oči. Byl unavený a měl pocit, že každou chvílí usne...

"No jo, ale mě zajímá, co si o mě myslíš," řekla blondýnka a Poberta si povzdychnul. Tomuhle se nevyhne.

"Mám tě rád. Jsi kamarádská, vtipná a hezká. Ale občas se chováš hnusně. Třeba jako minulej tejden, když si Magic vyhodila," pokrčil rameny a Sam do něj zabodla pohled.

Samozřejmě, byla ráda, že jí má rád, protože aspoň věděla, že je to vzájemné, ale tohle jí naštvalo. Záleželo jí na něm i na Lily, ale tahle Magic se jí do všeho montovala.

Sirius se jí zastával, jako kdyby se k ní snad chovala špatně jen ona, přičemž Magičiny chyby buď neviděl, nebo záměrně ignoroval.

Lily byla milá holka, která jí pomohla si najít kamarády a ona jí za to byla vděčná. A navíc - kdo by s někým, jako je všemi oblíbená Lily Evansová, nechtěl trávit čas.

A Magic se snažila od ní Lily odradit a nebo to tak aspoň vypadalo. Je to kráva. Pomyslela si Sam a radši už se Siriuse na nic nevyptávala, protože to stejnak nemělo cenu.

Magic, která slyšela celý jejich rozhovor se spokojeně pousmála. Sirius se jí zastal. Samozřejmě nemohla tušit, co se odehrávalo v Samanthině hlavě a své chyby si skoro neuvědomovala.

Místo toho, aby o tom aspoň přemýšlela, začala nevědomky pohledem skenovat černovlasého nebelvíra, který se se zavřenýma očima rozvaloval v křesle a Samantha mu prsty pročesávala dlouhé vlasy.

Na malinkou chvilku jí bodnul osten žárlivosti, (i když, jak si pořád dokola sama připomínala, neměla vlastně na co žárlit) ale hned ho zahnala.

Nedošlo jí, že když na někoho upřeně kouká, nejspíš nebude úplně nejnápadnější a proto jí málem trefil šlak, když za sebou uslyšela Lorielin hlas.

"Neslintej. A myslím, že by ten tvůj nebyl úplně nejšťastnější, kdyby tě takhle viděl. Ale máš pravdu, Sirius je fakt hezkej. Co hezkej, krásnej. Vidělas někdy zblízka ty jeho oči?!" Když druhačce došlo, co vlastně řekla, už bylo pozdě.

Magic, která samozřejmě už dávno neupírala pohled na Tichošlápka, se vědoucně usmívala a v duchu byla ráda, že za ní Loriel přišla. Opravdu netušila, co by udělala, kdyby jí Matt přistihnul. Dost špatně by se to vysvětlovala, když sama netušila, proč to udělala.

"Netrpíš náhodou OSKB? Mimochodem jeho oči znám až moc dobře," ušklíbla se Magic a Loriel trochu zrudla. Ve skutečnosti byla do Siriuse zakoukaná už od minulého roku.

"Co je OSKB?" Zeptala se, aby odvedla řeč jinam, což se jí moc nepovedlo. "Otupení Smyslů Kvůli Blackovi," odpověděla blondýnka a Loriel rudá jako rajče přikývla. "Jo, nejspíš trpím..." A nebyla ani zdaleka jediná.

Zachvíli se u těhle dvou objevil Matt Cromwell. S Magic se od rána neviděli a on se chtěl ujistit, že je v pořádku. Měl o ní starost, proto si oddechnul, když viděl, jak se spokojeně válí na sedačce a baví se s nějakou druhačkou.

Přisednul si k nim, čímž nechtěně obě nebelvírky donutil zmlknout, protože před ním opravdu probírat Siriuse Blacka nehodlaly.

Matt by lhal, kdyby řekl, že neviděl, jak si bývalého casanovu Magic prohlížela, ale nic v tom nehledal, stejně jako ani ona sama ne. Byl to přece její kamarád.

Mezitím, co se Magic rozvalovala ve společenské místnosti, Natessa se po příjemném rozloučení s Regulusem odebrala rovnou do ložnice.

Nejdříve jí dělala společnost Lily, ale to po chvíli odešla a tak tam Tessa zůstala sama. Neměla žádné neudělané úkoly (narozdíl od její sestry) a tak si začala číst.

Nevadilo jí trávit čas sama. Kdyby byla upřímná, bylo jí to příjemnější, než kdyby měla být pořád v něčí společnosti, například jako Magic s její silně extrovertní povahou.

Po několika kapitolách se dveře od ložnice otevřely a vešla Claire. S tichým pozdravem zamířila rovnou do koupelny, odkud se zachvíli ozýval zvuk tekoucí vody.

Když si Natessa začala říkat, jestli se jí náhodou něco nestalo, protože tam na její poměry byla opravdu dlouho, se dveře otevřely a Claire zabalená v ručníku vyšla ven.

Postavila se před skříň a začala se v ní přehrabovat s cílem najít alespoň jedny vhodné šaty. Mířila na něco jako rande, kam jí pozvala Hestia. Nikomu o tom zatím neřekla, ale měla to v plánu, opravdu. Jenom se bála reakcí ostatních.

"Hledáš něco?" Uslyšela za sebou Natessin jemný hlas. Jak to nečekala, trhla sebou, ale hned se vzpamatovala a otočila se k ní čelem. Bylo to tak dávno, kdy s ní naposledy normálně mluvila... Nachvíli jí zalila vlna výčitek, ale ty rychle zahnala. Navíc teď neměla důvod s ní nemluvit (což koneckonců neměla od začátku) a vhodné šaty opravdu nemohla najít.

"Ehm, no já nemůžu najít dobrý šaty. Potřebovala bych nějaký hezký, večerní. Měla jsem jedny růžový, ale zjistila jsem, že jsou mi malý, a teď si nemám co oblíct," smutně vzdychla, ale Tessa se usmála.

"Můžu ti půjčit nějaký moje, jestli teda chceš," Claire překvapeně zvedla obočí, ale potom bleskově přikývla, aby si to náhodou ještě nerozmyslela.

"Zkus si tyhle, měla jsem je minulej rok na Vánoce, ale myslím, že ti sednou," podala jí jedny červené s krajkami a Claire si je rychle oblékla.

Bylo skoro neskutečné, jak dobře jí sedly. "Děkuju, hrozně moc děkuju! Víš, já..." pak se nachvíli zastavila a zase jí zaplavil ten známý pocit nejistoty a strachu. 

No tak, vždyť Tesse to můžeš říct. Pochopí to.

Domlouvala sama sobě v hlavě, ale strach byl pořád větší. "...jdu s někým na schůzku." Dokončila neúplnou pravdu.

Byla za to na sebe naštvaná. Nebyla schopná ani kamarádce říct, že jde na schůzku s holkou. Jsi zbabělec, žádný Nebelvír.

Byla si téměř jistá, že by to pochopily. Ale některé pochybnosti pořád zůstávaly a Claire se jich nemohla zbavit. Ničilo jí to.

"Tak v tom případě si to užij," mrkla na ní blondýnka a Claire se zkoprnělým úsměvem přikývla, naposledy přejela očima svůj odraz v rudě červených šatech, rtěnkou stejné barvy a vlasy zapletené do malých copánků, a potom pomalu opustila ložnici.

"Řeknu jim to," zamumlala si sama pro sebe, "až budu připravená a budu vědět, jak."

Tahle kapitola je dost nudná, ale tak nevadí no xD
Potřebovala jsem sem dát pohledy na situace různých postav, proto je to zas psaný z pohledu vypravěče, ale věřte mi, opravdu se mi tisíckrát líp píše ich formou :')
Mimochodem Přežití už klepe na dveře! Už jen dvě kapitoly a zjistíte, kdo bude s kým ♡

any🦋