Každopádně bych zejtra fakt nechtěla být v Lilyině kůži. Její první kocovina v životě... To jsem zvědavá.

Z pohledu vypravěče:

Ráno v nebelvírské věži bylo neobvykle chaotické. Studenti vyšších ročníků měli velký problém se vstáváním (někteří vůbec nevstali) a ostatní buď trpěli kocovinou, nebo trpěli za své přátele, kteří kocovinu měli.

Podobně tomu bylo i v pokoji číslo dvacet pět, který obývaly čtyři, nám velmi známé, dívky.

Nestávalo se moc často, - vlastně se to doposud stalo jen jedinkrát - že by Lily Evansová zaspala.

Samozřejmě by se to nikdy nestalo, kdyby byla v normálním stavu a ne s obrovskou kocovinou a rozlámaným tělem.

Když se ráno vzbudila, hodnou chvíli si myslela, že je to celé jedna velká noční můra. O jejím špatném úsudku jí přesvědčila až energická blondýnka, která do sotva probrané Lily začala hučet, že jestli hned teď nevstane, přijde pozdě na vyučování a Minnie jí rozseká na malé kousíčky a spořádá k obědu.

S tím, že přijde pozdě to sice nebyla tak úplně pravda, ale Magic netušila, jak jinak jí vzbudit a tohle bylo vždy účinné.
Samozřejmě - mohla použít aquamenti, ale nechtěla, aby z toho rudovláska nedejmerline dostala infarkt.

Jelikož byla Lily ještě napůl v říši snů, svojí podlé kamarádce uvěřila, protože se jí před očima hned vybavila spousta nepěkných scénářů o tom, jak jí její profesorka nejdřív nakrájí a potom sní...

Hned vyskočila z postele, což ale byla osudová chyba. Okamžitě se jí zatočila hlava a s hlasitým vyjeknutím sebou sekla na podlahu vedle postele.

V tom momentě se definitivně probrala a zděšeně se chytla za pulzující hlavu. Její zmatené myšlenky se prolínaly jedna přes druhou, až se nakonec zformovaly do jedné, kterou rudovláska nechtěně řekla nahlas.

"Tohle se nikdy nemělo stát."

Magic k ní rychle přiskočila, aby jí pomohla se zvednout a posadila jí zpátky na postel. Tessa zatím vyběhla z koupelny a starostlivě na její kamarádku pohlížela.

"Jo, máš pravdu, nejspíš ne... Nejspíš určitě ne. Ale nezlila ses ani zdaleka jako jediná, podle toho, co Marlene říkala."

"No, já myslím, že bez lektvaru proti kocovině se nikam nedostaneš. A bylo by asi dobrý, kdybys na vyučování přišla, protože profesorům už tak přijde podezřelý, když bude chybět půlka vyšších ročníků Nebelvíru," poznamenala Natessa a Lily začala naštavně propalovat zeď pohledem.

"Jo, Moon má pravdu. A myslím, že James ti ho rád nabídne," řekla Magic a rudovláska se na ně naštvaně otočila, jako kdyby to snad byla jejich chyba, že se včera večer pokusila zapomenout na vztek, za který byl, dle jejího mínění zodpovědný James, pomocí alkoholu.

"Ne." Zněla její odpověď a dvojčata si mezi sebou vyměnily všeříkající pohled. Někdy dokázala být opravdu tvrdohlavá.

"Fajn, jak chceš, já bych ti pro něj klidně došla... Stačí si jenom loknout a za pár minut si na bolení hlavy ani nevzpomeneš. Mluvím z vlastní zkušenosti. Navíc Dvanácteráka ani nepotkáš, nejdřív tak ve Velký síni. A podle toho, co já vím, ti tentokrát ani nic neudělal - ne nechci slyšet hned teď, co se mezi váma stalo. Prostě ti pro ten lektvar skočím sama a hotovo," ukončila svůj monolog Magic, krátce se na rezignující Lily podívala a byla ten tam.

"Včera jsi byla fakt úplně na mol. Neměla bys to takhle přehánět, Lils. Ničí tě to," chytře pronesla Tessa a rudovláska se ještě více zachmuřila.

"Tak jsem to jednou malinko přehnala, no a co! Mám na to právo... A i kdyby ne, prostě se to stalo. Každej se někdy opije." Naštvaně odsekla a potom si provinile prohrábla rozcuchané vlasy.

"Umm, ne promiň. Neměla bych být na tebe, ani na Magic naštvaná. Můžu si za to sama. A částečně i Potter, takže svůj vztek si můžu vilít na sobě... ale i na něm."

Teď se naopak zamračila Tessa. "To podle mě ale taky není úplně nejlepší způsob -" Než stihla svou myšlenku dokončit, do pokoje se udýchaně přiřítila Magic (tentokrát připomínala tornádo více, než obyčejně) a v ruce svírala malou ampulku s průhledným lektvarem.

Podala jí Lily a ta si začala ampulku nedůvěřivě prohlížet. "Seš si jistá, že do toho Potter nepřimíchal něco jako lektvar lásky?" Zeptala se nakonec.

"Jo jsem, na sto procent. Ten na tom je s bolestí hlavy mnohem hůř, než ty, nebyl schopnej se ani posadit, chudák...  A věř mi, kdyby ti někdy chtěl dát lektvar lásky, už dávno by to udělal. Měl spoustu příležitostí," mrkla na rudovlásku Magic a pak s instrukcemi, že to má do sebe prostě kopnout jak panáka (hlavně rychle, aby se pak zas nepoblila) zmizela do koupelny, ze které se zachvíli ozývaly zvuky tekoucí vody.

Lily ještě chvíli zvažovala pro a proti a pak do sebe, pod přísným pohledem Natessy, lektvar opravdu kopla.

Hned se zakuckala, protože jako čokoláda z Medového ráje to opravdu nechutnalo a potom se radši ještě napila ze své skleničky, položené na jejím nočním stolku.

"No vidíš. Radši se pojď rychle oblíct, vyučování začíná už za půl hodiny," řekla trochu nervózně blondýnka a Lily se opravdu začala oblékat, protože lektvar zafungoval, přesně tak, jak měl a  rudovláska snad poprvé v životě pocítila k Pobertům něco jako vděčnost.

Za deset minut už naše trojice procházela Velkou síní, až se usadila a spokojeně se pustila do snídaně.

Na Lily kocovina naštěstí nezanechala  nějaké výraznější stopy, a tak bylo málo pravděpodobné, že by někdo něco zpozoroval.

Za dalších pár chvil se do síně přihnali i Poberti, se Siriusem a Sam v čele a samozřejmě si to všichni zamířili hned k nim.

Rudovláska, jakmile se James dostal do jejího zorného pole, zúžila oči, naštvaně práskla příborem a rychle se začala rozhlížet, jestli už náhodu její dvě kamarádky nedojedly, aby mohla co nejrychleji zmizet.

To už si Poberti, včetně Sam, posedali a pustili se jakoby nic do jídla. Pár okolních studentů se na ně otočilo, ale raději nikdo nic nekomentoval.

"Oh!" Samantha si nedala pozor a když se nahnula přes stůl pro košík s hroznovým vínem, omylem převrhla Peterovu skleničku s dýňovou šťávou a polila si výstřih.

Okamžitě zrudla a hroznové víno bylo to poslední, na co by si teď vzpomněla. "Ehm, to nic. Vysuším to," řekla klidně a ignorovala úšklebek jedné z blondýnek, sedících naproti ní.

Bylo jí jasné, že to musí být Magic. Nechápala, jak někdo může mít tak stupidní jméno.

"Pff, jenom se dál ušklíbej, zajímalo by mě, co bys dělala ty, kdyby se ti to stalo!"  Vyhrkla dopáleně, ale blondýnky výraz se ani v nejmenším nezměnil. To jí vytočilo ještě více.

"No, nejspíš bych si to vysušila okamžitě a nesnažila se toho ukázat ještě víc, pod výmluvou, že si potřebuješ zkontrolovat, kde všude to je mokrý," nadhodila a Sirius, který do teď vzorně sklenoval Samanthin výstřih, vyprsknul smíchy.

Ta už na to neměla co odpovědět a tak jenom propálila pohledem Siriuse a snažila se ho vytáhnout na nohy, jelikož v Magičině přítomnosti nehodlala být ani o minutu déle. Koneckonců za malou chvíli zvonilo.

Sirius se teda postavil, ale místo toho, aby se poslušně vydal za bývalou studentkou Krásnohůlek se strašným přízvukem, počkal, než se od stolu zvednou i dvojčata.

To onu bývalou studentku Krásnohůlek se strašným přízvukem nesmírně vytočilo, a tak s hlasitým odfrknutím vyrazila pryč.

Celá situace samozřejmě neunikla Lily, která celou snídani vymýšlela různé způsoby Potterovi smrti, ale teď na ně výjimečně zapomněla a s naštvaným výrazem, mířeným na Magic a Siriuse, vyběhla ze síně, ve snaze Sam najít a omluvit se jí za ty dva.

"Lily vůbec neví, co dělá. Vždyť ta blbka si naší Lils vůbec nezaslouží! A v tom spěchu si ten výstřih ani nevysušila, vsadím se, že to neudělala jenom proto, aby mělo víc kluků příležitost jí tam zírat. Jako nám tady někdo před chvilkou předvedl," dopáleně pronesla Magic.

"Prosím? Tak promiň, že jsem kluk a je to moje přirozenost. Kdybych si teď sundal košili, taky bys na mě zírala, ne že ne," ušklíbnul se Poberta a Tessa se tiše zasmála.

"Zapomeň na to," vražedně se na něj Mag podívala a Tessa se ušklíbla. "Věř mi, on na tenhle rozhovor nezapomene. Bude ti to připomínat ještě hodně dlouho."

"Tvoje sestra má pravdu," samolibě se pro sebe Sirius usmál a dál pokračoval v cestě.

Ještě než došli do učebny přeměňování, je dohnali zbylí Poberti a na hodině byli jen tak tak.

Minnie je přivítala s přísnějším výrazem, než obvykle, protože jí bylo jasné, co se minulou noc v jejich společenské místnosti dělo, ale rozhodla se pro jednou přimhouřit oči, vždyť to byl jejich poslední rok a měli právo si ho užít.

Také jim nezapomněla připomenout rychle blížící se datum odevzdání jejich projektů a to Magic připomnělo, že by sis zase měli domluvit další schůzku, protože měli ještě dobrou čtvrtinu práce před sebou.

Na konci hodiny měla Mag pocit, že už následující lektvary nemá šanci přežít, protože tomu, co teď probírali, absolutně nerozuměla a její jedinými záchranami byly Lily s Tessou. Dnes měla ale k dispozici záchranu jen jednu, jelikož Lily se rozhodla pomáhat radši Samanthe, než jí. Nejspíš byla ještě pořád naštvaná.

"Ne!" Vyhrkla rychle blondýnka, když si uvědomila tu katastrofu, kterou právě způsobila. Přihodila o jednu fazolku dřímalky víc, než bylo potřeba a celý její kotlík vybouchl.

"Dobrá práce!" Ironicky poznamenal Tichošlápek, míchající svůj opravdu nechutně zapáchající lektvar pár míst od ní. "Díky. Fakt díky." Zamumlala na to Magic a celou zbylou směs nechala zmizet.

Samozřejmě si nemohla nevšimnout těch pohledů, které Gideon vysílal Bonninyným směrem, ale mrzimorka si toho ani jednou nevšimla.

A tak se rozhodla s tím něco udělat, protože to fakt chtělo. Jenom ještě vymyslet, co.

A pak taky vymyslet, jak to udělat, aby kdyby si Sirius to tričko opravdu někdy sundal, na něj nezírala. Protože sama moc dobře věděla, že by si nejspíš nemohla pomoct.

Fajn, budu upřímná, nemyslím si, že kapitoly z pohledu 3. osoby jsou tak dobrý... Za mě radši ich forma.
Takže se ptám... Chcete víc z pohledu 3. osoby, nebo radši zůstaneme u ich formy? :D

Jakože mimochodem jsem v týhle kapitole chtěla mnohem víc Magiuse, ale nějak mi to sem nešlo zakomponovat a už by to pak bylo moc dlouhý xD
Btw. v další kapitole se můžete těšit na JILY!
1670 slov <3

any🦋