Ale fakt moc doufám, že někdy mu to s čistým svědomím budu moct říct, akorát ještě nejspíš nenastal ten správnej okamžik. Nejspíš.

Z pohledu Tessy:

Tenhle úplněk byl zatím jeden z nejhorších úplňků za tenhle rok. Už si ani nepamatuju, kdy jsem se naposledy cítila takhle rozlámaná. A unavená.

Poppy mě zrovna teď pustila z ošetřovny. Po týdnu! Naštěstí to s nudou nebylo tak špatný, protože za prvý - většinu dne jsem stejnak prospala, protože jsem byla neskutečně unavená (což vlastně jsem i teď) a za druhé - byl tam taky Remus.

Ten na tom byl výjimečně o něco líp, než já. Což je dobře, vůbec si všechnu tu bolest nezaslouží...

No, každopádně - díky jeho přítomnosti jsem se alespoň tolik nenudila. Hráli jsme prší, šachy a nebo pozdě do noci vedly dlouhé debaty o knížkách, co jsme přečetli. Potom jsme ještě dodělávali nějaký úkoly a snažili se dělat projekt.

Nebudu lhát, už teď vím, že dneska večer si aspoň jednou řeknu, že by vlastně jedna malá část mě chtěla být ještě pořád na ošetřovně, zachumlaná do deky a povídat si s Remusem.

Rem je strašně skvělej. Nejlepší z nejlepších kamarádů, jakého jsem kdy mohla mít. Neznám nikoho tak obětavého a čestného, jako je on.

A díky tomuhle jednomu týdnu, stráveného v podstatě jenom s ním, (když teda nepočítám Poppy a občasné návštěvy někoho z Pobertů nebo Tair s Lily) jsem si uvědomila jednu docela zásadní věc.

Nelíbí se mi.

Remus Lupin se mi nelíbí a už zas ho vnímám jenom jako nejlepšího kamaráda, který mi sice ublížil - za to ale on nemůže - nemohl tušit, že se mi líbí a navíc - když má rád Mary, pro mě za mě... - ale jako bych na to zapomněla a už je to mezi náma zase v pohodě. Jasně, nikdy to nejspíš nebude úplně jako dřív, ale koneckonců si myslím, že by to takhle být mělo.

Když se na to teď podívám s nadhledem, je to docela vtipný. Trochu jako začarovaný trojúhelník. I když trojúhelník asi ne, prostě začarovaný tvar.

Removi se líbila Lily. Mě se líbil on. Potom to s Lily vzdal a mě se ale pořád líbil.

V jednu dobu jsem si tohle dost vyčítala, protože nějaká moje část pořád říkala, že kdybych teď udělala první krok, možná by se něco stalo... A možná taky ne, teď už je to docela jedno, protože co se mělo stát, stalo se.

Nakonec se Removi začala líbit Mary a ke mně se zase začal plést Regulus. Pak jsem se Removi začala líbit já (sice to nemůžu vědět jistě, ale jsem si skoro jistá) a já...

Já mám ráda Regula.

Vlastně je to skoro k vzteku. Konečně se začnu líbit někomu, kdo se mě líbí déle než rok a já se ale nedokážu přinutit mu ty city opětovat. A nutit se do toho ani nechci, k ničemu by to nevedlo.

Jo, je to tak. Ten aristokratický zmijozel se mi dostal pod kůži. Upřímně, když jsem ho poprvé poznala, nemyslela jsem si, že bychom si vůbec mohli nějak zvlášť rozumět, natož, aby se mi někdo takový líbil... Ale první dojem někdy klame.

Jak jsem tak zamyšleně bloumala chodbou, ani jsem si neuvědomila, že jsem místo nahoru, k naší věži, kde jsem chtěla Tair překvapit mojí přítomností, zabloudila dolů ke sklepením.

Proto mě málem porazilo, když jsem málem narazila do hrudi onoho zmijozela, pořád pod mojí kůží (obrazně řečeno!).

Rychle jsem ucouvla a setkala se s šedomodrým pohledem, který jsem tak dobře znala. Jak jsem si záhy uvědomila, vedle Regula stála Narcissa a laškovně na mě mrkla. To si mohla ušetřit.

Přiznávám, možná jsem na Rega koukala trošku déle, než je běžné, ale nemusí z toho hned dělat osmý div světa.

"Tesso - doufám, že jsi Tessa, ale Magic by nenosila knížky - dlouho jsme se neviděly! Jak se máš? Jsi v pohodě, vypadáš nějaká pobledlá! I když to je možná těma světlýma vlasama... (p.a. že zrovna Narcissa něco říká xdd) Ale co ty kruhy pod očima?! Dneska bys měla rozhodně jít dřív spát! Každopádně - chci ti něco říct, i když se ti to možná nebude úplně líbit..."

Když konečně zmlkla, podívala jsem se na ní s otázkou v očích a ignorovala její poznámky k mému vzhledu. Je mi úplně jasné, že nejspíš vypadám jako chodící mátoha, takže jí to ani nemám za zlé.

"Ona to bude akorát zbytečně protahovat a tak ti udělám laskavost a řeknu to rovnou - řekla Luciusovi ano - " Regulus byl přerušen svojí sestřenicí, která na něj naštvaně ukazovala prostředníček a položila mu ruku na pusu, což už stejnak bylo zbytečné, protože jsem všechno zásadní věděla.

"Počkej fakt?! A na co ano? Doufám, že tě nepožádal o ruku...?" Vypískla jsem a Cissa zrudla a dloubla ušklíbajícího se Regula do žeber.

"Ne, samozřejmě, že ne, ještě ani nejsme zasnoubení. Chodíme spolu. Už dva týdny. Částečně z donucení a částečně... Ho mám ráda. Dokážete bejt fakt milej, když se snaží! A úplně blbej taky není," začala se rychle hájit zmijozelka a já se na ní usmála.

Fajn, budu upřimná. Zarazilo mě to. Lucius Malfoy je jeden z mála, kterého opravdu vůbec nemůžu vystát. Nedokážu si představit jeho a Cissu spolu... Nedokážu si představit, že by někdo jako Lucius dokázal udělat někoho, jako je Cissa šťastnou.

Ale třeba se pletu. Opravdu ho skoro neznám, každý má svoji stinnou, ale i světlou stránku. A třeba zrovna ta Luciusova světlá stránka je ta dokonalá pro Cissu.

"To je... Skvělé! Protože přece jenom, je lepší brát si někoho, ke komu cítíš alespoň nějaké sympatie, než někoho koho fakt nemáš ráda." Řekla jsem a Cisse se nejspíš ulevilo, že jsem to brala tak dobře.

Nevím, co si myslela... Že jí vynadám za to, že se jí začal líbit někdo, koho nemám ráda? To bych nikdy neudělala. Nikomu.

Sice je pravda, a vlastně jsem si skoro jistá, že Cissa s velkou podporou ze stran kamarádů dokázala, že by si Luciuse vůbec brát nemusela a prostě by se vzepřela svojí rodině... Ale takhke k tomu nemá důvod.

"Uhm a co ty?" Zvídavě se na mě Cissa podívala. "Máš už nějakýho toho kluka?" Mrkla na mě a já podvědomě zabrousila pohledem k Regulovi, který, k mému velkému překvapení, koukal na mě.

Cissa to samozřejmě neušlo a tak hned plácla; "Aha! Ještě nemáš... Tak to ti s ním přeju hodně štěstí! Protože on taky ještě nikoho nemá a -"

Teď svojí sestřenici zase přerušil její bratranec, který se na mě nervózně zakřenil a já se s pozdviženým obočím podívala na Cissu, která se se mnou nejspíš snažila domluvit pomocí očí. K mojí smůle jsem vůbec netušila, co mi chce říct. Zrovna teď by mě to ale docela zajímalo.

"Narcis chtěla jenom říct, že... No... To je jedno. Ale já se tě chci zeptat, nezašla bys se mnou do Prasinek? V sobotu?" Usmál se na mě a já hned přikývla. Už teď jsem se nemohla dočkat.

"Narcis?" Zeptala jsem se se smíchem hned potom, co mi Reg slíbil, že určitě zajdeme na Máslový ležák.

"Jo, říká mi tak už strašně dlouho. Vlastně už ani nevím, kdy to vymyslel," pokrčila rameny Cissa, která už konečně byla osvobozená od Regulovi ruky na její puse.

"Taky už si to nepamatuju. Ale pořád se mi to líbí a nehodlám s tím přestat," ušklíbnul se zmijozel a Narcis se na něj hravě zamračila. "Blbečku." Zamumlala, ale očividně jí to bavilo.

Vlastně těm dvoum jejich vztah docela závidím. Protože já nemám žádnou sestřenici, ani bratrance, ze kterého bych si mohla jen tak ze srandy utahovat... Musí to být skvělý, mít někoho takovýho.

Z mých myšlenek mě vytrhnul až Regulus, který mě, k mému velkému překvapení objal na rozloučenou a s tím, že se uvidíme v sobotu se rozloučil.

Narcis, aby nebyla pozadu mi taky vlepila jedno obětí a pospíchala za Regulusem, který na ní zrovna něco křiknul a Narcisovi se to asi dvakrát nelíbilo.

S o něco lepší náladou jsem teď už opravdu zamířila do naší věže. Ve druhém patře jsem ale narazila na Filche, jak vytírá a opravdu jsem nestála o to, aby mě seřval, že jsem mu to tam pošlapala a tak jsem musela jít delší cestou kolem ředitelny.

Ve třetím patře, kousek od naší společenky jsem dokonce na ředitele narazila. Stál s profesorkou McGonagallovou uprostřed chodby a o něčem zapáleně diskutovali.

Já, ve snaze jen s tichým pozdravem projít kolem nich, jsem mířila chodbou dál a přitom slyšela, jak se McGonagallová ptá, jestli by nebylo lepší ten Famfrpálový zápas přesunout na další měsíc.

Když už jsem od nich byla asi jenom dva, tři metry, profesorka, která o mě zatím nevěděla, protože stála zády, úplně náhodou nadhodila něco, po čem se mi trochu stáhnul žaludek.

"A jak to bude s těmi Lloydovic děvčaty, Albusi?" Zeptala se a úplně jsem v duchu viděla ten její vážný, tázavý pohled.

V tu chvíli ředitel pootočil hlavu a setkal se s mým pohledem. Jeho světlemodré oči se na mě usmívaly a já okamžitě skočila za nejbližší sloup.

Bylo to jako reflex.

A když se na to teď zpětně dívám, byl to docela pitomý reflex. Protože, když už mě koneckonců Brumbál viděl, nebyl důvod se schovávat a navíc - vždyť jsem jenom šla chodbou a nic neprovedla! Nechápu, proč jsem to udělala. Ale teď už to nemůžu vzít zpátky, protože kdybych teď vyskočila zpoza sloupu, McGonagallová by si mě určitě všimla a netuším, jak bych tohle vysvětlila. Takže nejspíš budu muset počkat, než prostě odejdou. Kam jsem se to zas dostala?

Zvědavost mi ale nedala a tak jsem po pár dlouhých vteřinách, kdy jsem čekala, že mě Brumbál odhalí, vykoukla zpoza sloupu, ale ředitel i profesorka pořád stáli na tom samém místě, až jí Brumbál lehce pokynul a pomalým krokem se vydali směrem k jižnímu křídlu.

Procházeli jen malý kousek od sloupoví a tak jsem zřetelně rozuměla každému slovu. Možná přesně tohle Brumbál chtěl. Chtěl, abych to slyšela.

"To je dosti zapeklitá otázka, Minervo. Myslím, že by bylo hloupé neříct jim vůbec nic. A samy by se snažily zjistit co nejvíce - což už ostatně určitě dělají - a ve světě dospělých k tomu budou mít mnohem více možností, než tady v Bradavicích."

Ředitel na chvíli zmlknul a mě se zatajil dech.

"Určitě jim to musíme povědět! Ale teď se hlavně potřebují soustředit na učení, aby zvládly OVCE, proto by podle mě bylo nejlepší povědět jim to spíše až po vánočních svátcích, nebo ještě později, nemyslíte?"

"Jestli na to do té doby nepřijdou samy. Jak je znám, obě jsou velmi inteligentní a navíc, jak už jsem vám říkal, vrací se jim vzpomínky, protože ani obliviate nemůže působit věčně," buď se mi to zdálo, nebo teď mrknul směrem k mému úkrytu.

"Ale nedělal bych nějaké ukvapené závěry, Minervo. Jak jste velmi moudře podotkla, lepší bude počkat. Měly by ale vědět, že v určitém stadiu se stane, že se návrat dávno ztracených vzpomínek zastaví a dokáže je znovu obnovit jen příslušné kouzlo."

Teď jsem o tom neměla nejmenších pochyb. Koukal přímo na můj sloup.

"Albusi? Jste v pořádku? Stalo se něco s tím sloupem?" Ozvala se McGonagallová a Brumbál mému sloupu věnoval poslední významný pohled a potom zakroutil hlavou.

"Ale vůbec nic, sloup je v naprostém pořádku! Jenom jsem se na chvíli zamyslel... Co byste řekla na kávu a citronové bonbóny?" Navrhnul a zase s jeho typickým úsměvem zamířil i s profesorkou směrem k ředitelně.

Jakmile zabočili za roh, okamžitě jsem vyběhla z mé skrýše a hlasitě oddechovala, jako kdybych právě uběhla maraton.

Což jsem vlastně taky uběhla, akorát v myšlenkách a pořád jsem se nemohla zastavit. Míhaly se mi v hlavě jako malé puzzlíky do pomalu zapadajícího obrazu.

Brumbál i McGonagallová o nás celou tu dobu všechno ví...

Chtějí nám to říct až po OVCích...

Vzpomínky se mají přestat vracet?

A počkat - opravdu o mě před chvílí můj ředitel řekl, že jsem inteligentní?

Byla jsem pořádně zmatená.

Bylo toho tolik, co můj mozek potřeboval zpracovat a přemýšlet o tom. A taky jsem měla pořádný hlad. A vlastně jsem i unavená. Což mě samozřejmě nedonutilo k tomu, jít si zase po svých, což znamenalo do ložnice za Tair a Lily a potom na večeři.

Ne, já jsem pořád stála u toho mého sloupu a zařaženě skenovala oprýskanou stěnu s naprosto dementním výrazem a u toho můj mozek běžel na plné obrátky.

Nejspíš bych tam takhle stála ještě hodně dlouho, kdyby se odněkud nevyloudal Sirius, který mě tam, i s mým naprosto dementním výrazem, našel.

Trochu zařaženě se mě zeptal, co tam dělám a jestli jsem v pohodě. V tom momentě jsem si uvědomila, že netuším, co dělám a vlastně vůbec nejsem v pohodě.

Nakonec mě doprovodil až do společenky (celou dobu se na mě díval jako na blázna) a jakmile prošel obrazem, radši rychle zmizel. Ani se mu nedivím.

Já taky rychle zmizela do naší ložnice, protože jsem byla neskutečně hladová, unavená, zmatená a hlavně jsem nutně potřebovala mluvit s Altair.

Cítím se stejně jako teď Tessa xD
Každopádně doufám, že se vám kapča líbila a zanecháte nějakej ten vote :D
Btw. co říkáte na Narcise a Luciuse?  ❛ᴗ❛
2150 slov <3

any🦋