Hlásal pergamen, kterej Moon, když se pozdě večer vrátila, schovala do šuplíku u svýho nočního stolku. Ostatně jako všechny dopisy od Reguluse Blacka.

"Ještě jednou moc díky za pozvání, Amosi. A vlastně děkuju i za ten lektvar, ale naštěstí asi nebude potřeba, tentokrát jsem se šetřila. Už nikdy nechci zažít to, co na začátku roku se Siriusem," ušklíbla jsem se a neobyčejně pohledný mrzimoráček se na mě přívětivě usmál.

"To chápu," zasmál se a prohrábnul si vlasy. "No nic, tak se potkáme asi... Na lektvarech?" Nadhodil a mrknul na Bonnie.

Já v duchu protočila oči. Bonnie byla vždycky oblíbená, ale co je moc, to je moc. A navíc já fandím někomu jinému, než Amosovi. Někomu jako Gideon, kupříkladu...

"No nejspíš jo... Tak čau." Objala jsem Bonn, kývla na Amose a rychlým krokem vyrazila z mrzimorský společenky do tý naší.

Amos měl osmnáctý narozeniny a měl nějakou oslavu či co a mě pozval, jako jednu z mála Nebelvírských. Vlastně doteď tak úplně nevím, proč mě pozval.

Nikdy jsme se nějak pořádně nebavili, a abych byla upřímná, občas mi Amos fakt leze na nervy. Ale kdoví, třeba se někdy můžeme skamarádit.

Mimochodem, tím lektvarem, kterej jsem Amosovi vracela, jsem myslela lektvar proti kocovině. Protože ta Amosova oslava byla něco jako naše nebelvírská párty.

Což znamená spoustu alkoholu a taky lektvarů proti kocovině. Ale tentokrát jsem se fakt šetřila! Nebyla jsem celej večer opilá, protože, jak už jsem říkala, nehodlám zas někde vinou opilosti lítat na koštěti, nebo - ještě hůř - hrát si na loď.

Přespala jsem u Bonnie na zemi, Elene Boorsová, její spolubydlící, se z toho málem zbláznila, ale tak co. Jednou to snad přežije. Teda přežila.

Na dneska mám jedinej plán a to, konečně se podívat na ten projekt. Jako předmět jsme si vylosovali Obranu proti černý magii - myslím, že jsme to vyhráli. Třeba Moon má dějiny. To bych fakt nechtěla.

Zadání jsme dostali tak před dvěma týdny a řekla bych, že jsme tak trochu ve skluzu... Podle toho, co říkala Lily, tak oni už maj hotovou skoro půlku. Ale zas to říkala ona, takže to musím brát s nadhledem. I když stejnak bysme se na to už podívat měli, protože trochu nestíháme.

Bylo docela těžký zkloubit čas, kdy budeme všichni tři moct, ale nakonec jsme se domluvili, že dneska od devíti hodin v Komnatě nejvyšší potřeby.

Dlouho jsme přemýšleli, kde by se nám scházelo nejlíp a nakonec jsme se shodli, že KNP je naprosto ideální! I když KNP je ideální na všechno... Třeba když se snažíte stát se zvěromágem.

Přidala jsem do kroku, protože jsem přesně za deset minut měla stepovat před onou Komnatou, což trochu nestíhám...

Zachvíli jsem už mířila přeplněnou společenskou místností do ložnice. U schodiště mě zastavil Matt a ušklíbnul se na mě.

"Kdes byla? Neptej se mě, jak to vím, ale vím, že ve tvý posteli jsi nebyla. Mimochodem fialový - koneckonců i oranžový - vlasy ti fakt sluší." Mrknul na mě a já si na prst překvapeně namotala pramínek fialovo - oranžových vlasů.

"Ehh ups, to bude tím, že spěchám..." Zamumlala jsem a Matt se usmál. "Neříkala jsi náhodou, že fialová značí rozpaky?"

"Um, jo to je sice pravda ale... Fajn. Zajímalo by mě, jak můžeš vědět, kdy spím a nespím ve svojí posteli? Z toho jsem malinko rozpačitá." Protočila jsem oči. Nemělo cenu to zakecávat, Matt by to stejnak zjistil.

"Přiznám se, tohle je asi poprvý a naposled, co jsem to ehm, říct věděl je divný. Ale prostě a jednoduše jsem se zeptal Lily Evansový, protože jsem jí slyšel, jak říká Tesse, že se někam chystáš. Chtěl jsem se zeptat tebe, ale nemohl jsem tě najít. No a ta mi řekla, že jdeš na mrzimorskou párty. Mimochodem jsem rád, že ses nestřískala tak, jako minule," ušklíbnul se Matt a já, i když jsem si to nechtěla přiznat, jsem si musela oddechnout. Představa, že by mě Matt stalkoval byla nepřípustná. A taky proč by to dělal, že?

"Jasně. No, upřímně jsem taky ráda... Merlin ví, co bych zase vyváděla. A s kým," vypadlo ze mě.

"No to radši ani nechci vědět. Protože ty jsi jenom a jenom moje! Mimochodem už za tři dny je to rok, co jsme spolu," můj zlatovlasý nebelvír se zakřenil a přitáhl si mě do polibku. (P.a. ehhh klišeee)

Moc dlouho nám to ale nevydrželo, protože jsem za několik vteřin cítila, jak mi někdo zezadu poklepal na rameno a chtě nechtě jsem se musela od Matta odtrhnout.

Když jsem se otočila, zabodla jsem do značně otrávenýho Siriuse, stepujícího za mnou, pohled. "Nemohl jsi chvíli počkat?" Naštvaně jsem se zamračila, Matt vedle mě se jenom dál zamilovaně křenil a Sirius převrátil oči.

"Ne, to nemohl. Protože máš zpoždění a tím pádem mi odebíráš můj drahocenný čas. A tý havraspárce, co je s náma ve trojici na ten projekt taky." Vědoucně na mě mrknul a ještě dodal; "a nemuseli byste se ocumlávat zrovna tady, všem na očích!

"Odkdy zrovna tobě vadí, když někdo někoho ocumlává? Neděláš to ty náhodou skoro pořád?" Rýpla jsem si a Sirius si založil ruce na hrudi.

"Náhodou nedělám! Už delší dobu, pokud sis nevšimla." Pronesl s ledovým klidem a Matt za mnou přešlápnul z nohy na nohu. "Je dobře, žes s tím přestal." Ozval se a Sirius se letmo usmál. "Mám na to svoje důvody. Něco jsem si ehm uvědomil."

Už už jsem chtěla nadhodit, že si uvědomil nejspíš to, že je dost nechutný využívat dívky na jednu noc a pak je jen tak odkopnout, ale už jsem to nestíhala, protože Sirius zas spustil;

"A teď bych být tebou co nejrychlejc hejbnul tím tvým líným zadkem a hnal se do KNP, protože ta - užjsemzapomnějaksejmenuje - tam už určitě čeká, protože já, místo toho, abych letěl za ní a aspoň chvíli se vzdělával, tu musím zabraňovat dvoum nejmenovaným osobám, aby se navzájem samou láskou nesežraly," odfrknul si a přísně se na mě podíval.

"My jsme se nechtěli sež-" Zbytek Mattovi věty zanikl v Siriusově znělém hlasu. Byla jsem dost naštvaná, fakt.

"Počkám tu na tebe, máš pět minut. Potom mizím."

Nebudu lhát, přišlo mi fakt divný, že na mě chce čekat, ale neřešila jsem to a v rychlosti jsem se rozloučila s Mattem (samozřejmě to bez pusy nešlo a s radostí vám musím oznámit, že Sirius málem vyletěl z kůže) a běžela jsem do ložnice, kde jsem pozdravila Moon, vyčistila si zuby, popadla nejbližší svetr a zase letěla dolů do společenky.

Sirius čekal na stejným místě pod schodama, kde jsem ho opustila (a to můžu s přehledem říct, že mi to trvalo mnohem dýl, než pět minut) a s ironickým úsměvem na mě kývnul a vyrazili jsme směr Komnata nejvyšší potřeby.

"A jakže se ta havraspárka, se kterou ten projekt budeme dělat, jmenuje?" Nadhodil cestou a já se zasmála.

"Hestia Jonesová. Zajímáš se jenom proto, abys jí mohl sbalit nebo abys věděl, jak jí máš říkat, až jí budeš komandovat? Mimochodem mám takovej pocit, že s tím balením ti to asi moc nevyjde... Něco mi říká, že úplně není, jak to říct, na tvoje pohlaví," ušklíbla jsem se a v duchu si vzpomněla na ten den, kdy jsem Hestiu viděla s Claire.

Black se na mě ublíženě podíval. "Magic, pochop. Já už nechci být ten casanova, kterým jsem byl a všichni, včetně tebe, mě za něj pořád považujou! Já se změnil... Nebo se chci změnit." Napnul hruď a kdyby to nebyl můj něco jako kamarád, asi bych se rozesmála, protože mi to z nějakýho neznámýho důvodu přišlo zatraceně směšný, ale udržela jsem se a vtom jsem si na něco vzpomněla.

"Má to něco společnýho se Samanthou. Teda totiž - já vím, že víš, že jsem vás viděla. Hm a to mi připomíná, že nejsem zdaleka jediná, kdo se s někým ocumlává na veřejnosti! Ale ty... To s ní myslíš vážně?"

Poslední slova zněla přiškrcenějc, než jsem chtěla. Vlastně jsem se trochu bála odpovědi. Přijde mi, že Sirius by si zasloužil někoho... Jinýho. Ne Samanthu. Nechápu, co na ní všichni vidí, vždyť se ke mně chová fakt hnusně! Fajn, tohle je trošku narcistický, ale to přehlídneme.

Což ale nejspíš vnímám jenom já, protože je pravda, že k ostatním se chová normálně. Další důkaz, že je kráva. Nic jsem jí neudělala. Teda ne vědomě.

"Já nevím. A nelíbali jsme se na veřejnosti, na tý chodbě nikdo nebyl! A pak jsi tam přišla ty. Nechtěl jsem, aby to někdo vůbec věděl, natožpak ty. Mimochodem ten tvůj záchvat smíchu byl fakt úplně mimo."

Sirius si nervózně, s malým úšklebkem, který se mu na tváři objevil u poslední věty, zastrčil ruce do kapes.

"Jo, máš pravdu, byl fakt mimo. A já vlastně nevím, proč jsem se rozesmála. Nejspíš mi představa tebe s někým připadala až tak absurdní... Ups, promiň." Až pozdě mi došlo, co jsem vlastně řekla a tak jsem se to rychle snažila zakecat;

"Ehm, no, když už ses rozhodl být takhle upřímnej, proč jsi nechtěl, aby vás někdo viděl? Myslela jsem, že zrovna vy dva se se vztahem tajit úplně nebudete... Nebo se snad stydíš? Nebo ze sebe Samantha dělá herečku a předstírá, že se stydí ona? To by sedělo. A přitom by i slepej viděl, jak tě chce. Mimochodem, kdybys chtěl slyšet můj názor, to za Samanthu by ses měl stydět," dokončila jsem.

Fajn, možná nebyl úplně nejlepší nápad být k němu až tak upřímná. Soudě podle jeho úšklebku ne možná, ale určitě.

"Prostě jsem nechtěl. A nejspíš tě to nepřekvapí, ale mě chce každá druhá. Škoda, že ty nejsi ta druhá, protože Cromwell je idiot... A ty seš docela sexy -" naštvaně jsem ho přerušila.

"Já si nemyslím, že je to škoda. A Matt není idiot. Teda - škoda je tak jedině tebe. Kvůli Samanthe."

"Pfff. Sam je náhodou docela v pohodě. A není tak tvrdohlavá, jak ty." Uraženě se na mě podíval a já jenom s úsměvem zakroutila hlavou. "Nikdy se nezměníš."

Když jsme dorazili do KNP, (pro dnešek jsme si vybrali útulnej pokojík s krbem a knihovnou) světlovlasá havraspárka už seděla v křesle a znuděně koukala do knihy.

Když nás slyšela přicházet, rychle knihu strčila zpátky do tašky a usmála se. "Ahoj, já -"

Nenechala jsem jí ani domluvit a už jsem jí skákala do řeči a hned se začala omlouvat, že na nás musela tak dlouho čekat. Bylo to fakt blbý. Skoro dvacet minut.

"To je v pohodě, už to neřeš," zasmála se a s ještě větším úsměvem mi podala ruku. "Hestia."

S trochu váhavým úsměvem jsem nabízenou roku stiskla a taky se představila.

"Já jsem Sirius, mimochodem." Ozvalo se ode dveří a já si až teď uvědomila, že je tu s náma vlastně i on. Občas jsem fakt trochu sebestředná.

"Tebe znám, jsi přece Poberta." Poznamenala s mírným náznakem úsměvu nízká havraspárka a já nad ní musela zakroutit hlavou. To se fakt furt jenom usmívá?

No jestli jo, tak nejspíš bere věci pozitivně. Což se u dělání projektu se mnou celkem dost hodí, při mojí občasný blbosti. Nikdo přece není dokonalej!

A navíc - je z Havraspáru, což znamená, že je určitě chytrá, takže o projekt máme postaráno! Jak to tak vypadá, Claire si nevybrala špatně... A nebo si taky vůbec nikoho ani nic nevybrala a já se ve všem pletu.

Takže vy všichni, kdo shipujete Magius, můžete slavit, protože jsem zjistila, že mě mega baví psát rozhovory mezi nima :D

1880 slov <3

any🦋