Ano, kapitola v sobotu, (potlesk) protože když  všechno půjde podle plánu, začnu vydávat zase dvakrát týdně! 

Mimochodem mám na vás takovou OTÁZKU, která se týká hlavně Bonnie... S kým má jít na Přežití? S Gideonem?

Děkuju za všechny odpovědi, nechci nikoho zklamat a sama to zatím nemám úplně promyšlené, tak proto se ptám. Zajímá mě každý názor! :D

Vlastně se docela těším, protože Brumbál ví, co dělá. A nemůže to přece být až tak hrozný, navíc jsou to jenom tři dny s někým, s kým se mám víc sblížit. To zvládnu. Snad.

"...Ale na projekt nebudete sami, budete rozděleni do trojic, ve vaší polovině to vychází přesně." Dokončila Minnie svůj proslov a já si s Moon vyměnila otrávenej pohled. No super, tohle mi ještě chybělo.

Musíme dělat nějakej fakt dlouhej projekt, na téma který si vylosujeme - může být z jakýhokoliv předmětu - a máme asi měsíc, nebo už ani nevím kolik na to, ho dokončit. Dělaj to všechny sedmý ročníky a podle toho, co jsem slyšela, je to strašná piplačka.

A ještě k tomu, co když budu s někým, s kým si vůbec nebudu rozumět? I když u projektu je to ještě v pohodě, co teprve v tom Brumbálově Přežití.

Naštěstí ale je naše půlka spojená s Havraspárem, takže doufám, že budu aspoň s někým chytrým.

"Teď budu náhodně losovat vaše jména, podle kterých se rozdělíte do trojic. Ještě jednou to zopakuji - projekt není součástí vyučování, musíte ho udělat během vašeho volného času. Pokud ho včas neodevzdáte, nic příjemného vás potom nečeká, věřte mi. Takže abychom to stihli, za deset minut zvoní,"

Minnie si odkašlala a mávla hůlkou. Ve vzduchu se objevila spousta papírků ve všech různých barvách a profesorka sáhla po první trojici papírků.

Vzala tmavě fialový papírek do ruky a nahlas přečetla: "Vanceová Emmeline,  Honneycuttová Lindsay a Cromwell Matt!"

Trochu mě zamrzelo, že s Mattem nebudu já, ale co jsem mohla dělat. Jako další byla Claire, zařazená k Fabiánovi Prewettovi a Elliotovi Bullgarfovi. Potom už jsem přestala dávat pozor a zpozorněla jsem až u Moonina jména.

"Evansová Lily, Lloydová Natessa a Fortescueová Alice!" Přečetla Minnie ze zářivě žlutých papírků a Moon se vedle mě vesele usmála. Tak ty to vyhrály na plný čáře.

Minnie do ruky vzala světle modrej papírek a já si byla stoprocentně jistá, že na něm bude moje jméno. A taky že bylo - náhoda? Nemyslím si.

"Lloydová Magic, Jonesová Hestia a Black Sirius!" Vykřikla a já si v hlavě hned vybavila svělovlasou havraspárku, kterou jsem viděla s Claire. Jinak to, že jsem se Siriem mě už ani nějak nepřekvapuje. Poslední dobou na sebe máme nějaký štěstí. Nebo smůlu.

Vyměnila jsem si s ním všeříkající pohled a potom jsem se otočila na Hestiu, která na mě taky upírala pohled. Nejistě se na mě usmála a já jí úsměv oplatila. Tak to bysme měli, aspoň zjistím, jaká je, koneckonců mě zajímá, v čí společnosti Claire tráví tolik času.

Jakmile zazvonilo, vyřítila jsem se z učebny, vlastně ani nevím proč, protože jsem se stejnak hned zase zastavila a trpělivě jsem počkala na Matta, než konečně hejbnul tím svým líným sexy zadkem a vyšel z učebny.

Za ním se objevila Moon a tak jsme všichni tři společně vyrazili na oběd do Velký síně. Dneska je čtvrtek, což znamená, že máme jenom tři hodiny. To by bylo samo o sobě fajn, ale zase máme neskutečný hromady úkolů a ještě k tomu já mám famfrpálovej trénink. Takže skvělý, doufám, že to všechno stihnu.

Z pohledu Tessy:

"Sakra Lily, uklidni se, jo? Máme na to spoustu času a není důvod stresovat se, navíc není možný, abysme to neudělaly! Teď na to prostě nemysli a v pohodě se najez," opatrně jsem Lils položila ruku na rameno a ona pochvíli přikývla.

"Uhm fajn, to zvládneme. Ale jak mám být v klidu, když mám večer s Potterem hlídku? Já vím, je to Potter a mě je to úplně ukradený, ale on se poslední dobou chová tak nějak víc v pohodě. A jenom občas mu to ujede. Ale já se bojím, že to zas všechno zkazí, chápeš?! Chci mu věřit a chci ho mít ráda, fakt jo, ale bojím se... Já vím, že to asi nepochopíš -" Lily zmlkla uprostřed jejího hlasitého výlevu a nejspíš až teď jí došlo, že jí vlastně všichni v okruhu několika metrů mohli slyšet. Rychle se zvedla od stolu a když se ujistila, že už jsem taky dojedla, začala mě táhnout z Velké síně.

"Chápu to. Jenomže James nemá ani šanci se ještě víc zlepšit, když se mu budeš vyhýbat. Což se ti stejnak nepovede." Řekla jsem, mezitím, co jsme mířily do společenky.

"S tím souhlasím." Ozvalo se za námi a Lils leknutím nadskočila. Obě jsme se bleskově otočily a za námi stál James.

"Ehm - uhm Pottere?" Dostala ze sebe rudovláska a já se nad ní musela v duchu ušklíbnout.

"Ehm - uhm Lily?" Zasmál se James, ladně se kolem nás protáhnul a pokračoval v cestě nejspíš na oběd do síně. Ještě se jednou otočil, ale nic víc nedodal a já nestačila zírat.

"Tak pojď, ty naše zamilovaná." Drkla jsem s úsměvem do Lily, která zamrzle stála uprostřed schodiště a skenovala pohledem místo, kde ještě před chvílí James stál.

Můj komentář jí nejspíš dostatečně probral, protože hned rozmrzla a s hraně naštvaným pohledem se na mě otočila.

"Já nejsem zamilovaná!" Vykřikla okamžitě a já zakroutila očima. "To vykládej holubům na střeše, teda jestli tam nějaký jsou, ne mě."

Celou cestu do společenky se snažila hájit si svůj titul nezamilované, ale zrovna dvakrát se jí to nedařilo. A to je dobře.

Jakmile jsme došly do ložnice, vyčerpaně jsem sebou plácla na postel a jen tak ležela. Nechtělo se mi nic dělat, dokonce ani číst.

Ano, čtete správně Natesse Moon Eufrosydé Lloydové se nechce číst! Mimochodem, měli byste si vážit toho, že jsem použila své třetí jméno.

Lily mezitím někam zmizela - tipovala bych, že nejspíš do knihovny, a proto není divu, že mě pekelně vyděsilo zaklepání na okno.

Trhla jsem sebou a svůj pohled z rudých závěsů postele stočila na velkého výra za oknem. Znala jsem ho až moc dobře.

Okamžitě jsem vyskočila a už s automatickým úsměvem na tváři jsem si od výra převzala pečlivě složený útržek pergamenu.

Opatrně jsem ho rozložila a jakmile jsem očima přelétla těch několik slov, bezmyšlenkovitě jsem pergamen pohodila na postel a rychle jsem načárala na jiný útržek odpověď, kterou jsem po výrovi poslala zase zpátky.

Popadla jsem ze skříně bundu a mikinu a vyrazila ze společenky směrem k Černému jezeru.

Z pohledu Magic:

Spokojeně jsem si přehodila koště přes rameno a společně s Jamiem jsme se rozešli liduprázdnou chodbou.

Bolel mě snad každej sval v těle, ale stálo to za to! Myslím, že Havraspár v nastávajícím zápase doslova zadupeme do země. James si nejspíš myslel to samý, co já, protože se celou dobu potutelně usmíval.

Konečně jsme došli na večeři do síně. Hned jsem se pustila do prvního jídla, co jsem uviděla. Vlastně jsem ani pořádně nevnímala, jakou ta polívka měla chuť, takovej jsem měla hlad.

James se ještě o něčem dohadoval s Peterem a svoje kamarádky ani Matta jsem nikde neviděla a tak jsem se rozhodla zamířit do ložnice, stejnak jsem si ještě musela dodělat nějaký úkoly.

Když už jsem byla od společenky vzdálená jenom jedno a půl schodiště, uslyšela jsem hodně divný zvuky.

Moje podezření se potvrdilo, jakmile jsem zabočila za roh a u jednoho ze sloupů jsem uviděla Siriuse se Samanthou, navzájem si kontrolující ústní ústrojí.

Nejspíš jsem nebyla dostatečně potichu, protože od sebe okamžitě odskočili a Sirius na mě přistiženě vykulil oči, kdežto Samantha se nejspíš pořád snažila přijít na to, jestli náhodou nejsem Moon.

"Ehm, nenechte se rušit. Už mizím," vykoktala jsem po dlouhý, trapný chvíli a začala jsem se rychle pakovat směrem k dalšímu schodišti.

Bylo to divný. Už jsem všemožný páry potkala u mnohem horších aktivit, ale nikdy nebylo takovýhle. Možná to bylo tím, že u ostatních mi bylo úplně jedno, kdo koho ocumlává. Teda alespoň víceméně jedno, kdežto teď...

Zatřásla jsem hlavou a chtěla vyrazit po schodech, když jsem zaslechla tu osudnou větu, která mě přinutila zůstat.

"Chodíme spolu?" Slyšela jsem Samanthin hlas zcela zřetelně a přitom mi přišlo, jako kdyby to snad ani nevyslovila. Bylo to absurdní. Sirius Black a s někým chodit?

Ale o když se mi to blbě přiznává, Samanta má odvahu, zeptat se takhle napřímo, bez žádných narážek... A nebo má prostě jenom velký ego.

"Cože?" Úplně jsem viděla Siriusův zmatenej výraz. V duchu jsem se musela ušklíbnout zároveň nad ním a taky nad tím, jakto, že mám vždycky takovou kliku a slyším někoho odposlouchávat. Protože už je to až moc náhod najednou.

"Chceš se mnou chodit, Siriusi Blacku?" Uslyšela jsem následně a nemohla jsem si pomoct, ale neudržela jsem to a prostě se rozesmála.

Bylo mi jasný, že mě museli slyšet a radši místo toho, aby z toho byla další trapárna (což stejnak bude, ale tentokrát pro mě) jsem vzala nohy na ramena.

Já vím, moje reakce byla naprosto nepřiměřená a nevhodná a vlastně ani nevím, proč jsem se smála. Prostě jenom tak, hormony, puberta... A Samantha de Lussierová, ptající se Siriuse Blacka, jestli s ní bude chodit.

Pozdějc jsem několikrát litovala, že jsem se rozesmála a teď ani nevím, jak to mezi nima je, (a že by mě to fakt zajímalo) ale stalo se. Nejspíš to tak být mělo.

Když jsem vtrhla do ložnice, zjistila jsem, že jsem tu byla sama. Naposledy jsem nad svým podivným chováním zakroutila hlavou a radši se rychle běžela osprchovat.

Zrovna, když jsem s ručníkem v jedný a s pyžamem v druhý ruce chtěla jít do koupelny, všimla jsem si kousku pergamenu na Moonině posteli.

Ne, že bych si nějak chtěla číst její dopisy, to vůbec, ale myslela jsem si, že je to možná nějakej vzkaz pro mě nebo něco.

A když se to vezme kolem a kolem, tak vlastně byl. Moon je teď s Regulusem Blackem u Černýho jezera, nebo alespoň někde poblíž. Doufám, že se vrátí dřív, než bude úplná tma. Útržek jsem položila zpátky na Mooninu postel a zaplula jsem do koupelny.

Ty a já, Černý jezero. Odteď za patnáct minut?

R.

Hlásal pergamen, kterej Moon, když se pozdě večer vrátil, schovala do šuplíku u svýho nočního stolku. Ostatně jako všechny dopisy od Reguluse Blacka.

Omlouvám se za tolik měnění pohledů (i když jich vlastně nebylo až tolik xD)
No každopádně, v následujících kapitolách o něco víc poznáme Hestiu, protože tý se chci pořádně podívat na zoubek xD
Btw. myslíte, že Sam se Siriusem nakonec chodí nebo ne? :d
1765 slov <3