Nejspíš mě chce život ještě potrápit. A to jsem nevěděla, že tohle je jenom začátek...

Rychle jsem se natáhla po pečeném kuřeti trůnícím na velké míse kousek ode mě a se zadostiučiněním jsem vrhla na Péťu, kterej mi ho chtěl vyfouknout, úšklebek.

Ráno jsem si trochu přispala (pořád z toho viním moje podivný vzpomínkový sny) a kvůli tomu jsem merlinžel nestihla snídani a na oběd jsem měla jednu čokoládovou žabku... Za to může test z dějin. Mimochodem, radši se ani neptejte, jak dopadnul.

Myslela jsem, že jestli se teď nenajím, asi už fakt pojdu hlady. Protože co si budem - nějaký zásoby špeků jako Peter úplně nemám. A nemyslím to ve zlým, někdy to může být i výhoda.

"Abys ses nezadávila," ušklíbnul se Sirius sedící naproti mě a já ho sežehla hnusným pohledem, ale potom mi opravdu zaskočilo. Asi karma.

Peter pohotově zareagoval a rychle mě poplácal po zádech. "D - díky," dostala jsem ze sebe a radši se rychle napila.

Sirius naproti mě hýkal smíchy a já měla velký nutkání hodit po něm nejbližší možnou věc. A taky jsem to udělala.

S přeslazeným úsměvem jsem se natáhla po nejbližším brownie na talířku s dezerty a jednou dobře mířenou ranou jsem ho zasáhla přímo do obličeje. Ha!

Byl to nezapomenutelnej pohled. Čokoláda se mu rozprskla po vlasech i obličeji a z jeho úst se linula tak sprostá slova, že je tu radši nebudu jmenovat.

Tím na sebe samozřejmě upoutal pozornost většiny Velký síně a velká většina z tý většiny chytla záchvat smíchu. Včetně mě.

Siriusovi to ale moc vtipný nepřipadalo, protože jakmile si z obličeje sestřel většinu čokolády, naštvaně se zvednul, vytáhnul hůlku a tím jeho typickým, pořádně nasraným hlasem, kterej jsem znala až moc dobře, se rozkřiknul "Lloydová!"

Vyletěl od stolu jak střela a já tak trochu neměla na výběr, i když moje břicho se pořád připomínalo s nedostatkem potravy, protože se rozběhnul a s nebezpečným výrazem si to zamířil ke mě.

Ale vždyť jsem mu skoro nic neudělala! Dobře, možná si bude muset umýt hlavu, ale nemyslím si, že zrovna tohle by mu nějak zásadně vadilo...

Moje vlasy se už asi opravdu zbláznily, protože začaly barvu měnit jako duha, i když emoce, který u mě převládaly nejvíc byly radost a možná trochu strach. Ze Siriuse.

A já nemyslím takovou tu škodolibou radost... Spíš takovou tu - ehm - vtipnou radost? No já nejspíš nikdy nebudu dobrá ve vysvětlování, rozhodně ne v situaci, kdy za mnou běží nasranej Sirius Black.

Bylo to jako reflex. Okamžitě jsem vyskočila z lavice, do ruky popadla jedno brownie, (jen tak projistotu) ještě za běhu si kousla a rychle jsem vyběhla ze síně, se Siriusem samozřejmě v patách.

Netuším, co mě to zas vlastně napadlo. Nebudu říkat, že je to dementní, protože stejnak všichni víme, že je, ale nemohla jsem si prostě nějak pomoct. Baví mě to. Těžko říct jestli i Siriuse, každopádně už mě z toho běhu začíná docela píchat v boku. Ale to zvládnu, nesmím se vzdát. Ale zas nechci padnout vysílením. Protože mě by byla škoda.

I když vsadím se, že ani Křiklan by takovouhle vzdálenost neuběhnul! Rozhodně ne v mým čase, určitě jsem skolila rekord. To, že za to z velký části může Black starší, přehlédneme.

Nechápu, kde bere tu energii, ale my jsme teď reálně proběhli půlku hradu. Půlku hradu, chápete to?! V životě se mi ani nezdálo, že bych to mohla zvládnout, (protože co si budem - žádnej atlet nejsem, to vás Famfrpál prostě nenaučí a navíc běhání není úplně můj šálek kávy...) ale strach z pomsty Siriuse Blacka dělá divy.

Zatraceně! Teď jsem se dopustila strategický chyby. Jakože velký strategický chyby. Vůbec jsem si neuvědomila, že v pátým patře za obrazem Tří mušketýrů je v postranní uličce slepá chodba.

A hádejte, co jsem udělala? No jasně, že jsem tam vběhla. No, nejspíš budu muset následkům čelit se zdviženou hlavou.

Sirius se ušklíbnul a já, i když se to do týhle situace absolutně nehodilo, se rozesmála. Prostě to nešlo. On měl pořád ještě tu čokoládu ve vlasech a na obličeji, ještě k tomu, jak běžel, tak se roztekla ještě víc.

Tak teď mě určitě zabije. Ale když se to vezme kolem a kolem, on může za to, že běžel.

Začalo mě značně znepokojovat, když nic neříkal a místo toho strčil ruku do kapsy. "Huh?" Dostala jsem ze sebe dřív, než Sirius podezřele radostně, na to, že měl celej obličej od čokolády, spustil; "Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá!"

Význam jeho slov mi došel až pozdě. Ehm teda - až příliš pozdě na to, abych se stihla uhnout brownie (který nejspíš vyndaval z tý kapsy), letícímu vzduchem. A přistávající na mým obličeji.

"Siriusi Blacku! U Merlinových špinavých trenclí, tohle snad nemyslíš vážně?!" Vyjekla jsem a moje vlasy rychle začaly nabírat rudej odstín. Fajn, já mu sice před chvílí udělala to samý, ale nemusel mi to nutně oplácet. Přežila bych i bez toho...

"Přijde ti snad, že bych žertoval?" Na tváři se mu objevil hraně přemýšlivej výraz; "a proč mám dojem, žes tohle samý udělala před chvílí ty mě?" Na důkaz jeho slov si z tváře prstem setřel čokoládu.

"No víš... On to možná nebude jenom d-" Dřív, než jsem stihla svojí větu dokončit, se kde se vzala, tu se vzala na začátku chodby se objevila Minnie a mířila si to k nám s ne zrovna přátelským pohledem.

Ale vždyť tentokrát jsme neudělali nic proti školnímu řádu!

"Black a Lloydová, to jsem si mohla myslet," vzdychla, jakmile k nám došla a nejspíš až teď si uvědomila, jak vypadáme.

"Je to snad... Čokoláda?" Pozvedla znechuceně obočí. Takže ani neví o tom, co se stalo ve Velký síní. Uff.

"Brownies." Špitla jsem a Sirius vedle mě se uchechtnul, "to není moc velkej rozdíl..."

"Ať se mezi vámi stalo cokoliv, doufám, že si to mezi sebou nějak mírumilovně vyřešíte, já si nepotřebuji přidělávat další starosti. Jinak jsem právě mířila do vaší společenské místnosti a pokud to k vám doteď nedošlo, všichni studenti se mají do pěti minut dostavit do Velké síně," vyčítavě se na nás zadívala.

"Aha. Tak o tom jsem neměla nejmenší tušení -" začala jsem a Sirius mi pohotově skočil do řeči; "já taky ne, ale tak my už radši půjdeme. Nashledanou!"

Popadnul mě za paži a táhnul mě směrem, kde jsem tušila Velkou síň. "Co to děláš?!" Vysmekla jsem se mu, jakmile jsme zmizeli Minnie z dohledu.

"Takže zaprvý - pokud ti to nedošlo, naše drahá profesorka před chvílí říkala, že zachvíli máme být ve Velký síni, zadruhý - když seš ty Lloydová a já Black je lepší od ní zmizet co nejdřív a zatřetí - nikdy neuškodí si u ní šplhnout a když se do síně rozběhnem hned, bude to vypadat, že nám na tom fakt záleží." Dokončil jeho proslov a blýskavě se mě usmál.

"No něco na tom bude," uznala jsem nakonec a vlastně mi to v rámci možností přišlo docela chytrý. V rámci možností.

"Řekl bych, že víc, než jenom něco." Neunikl mi Siriusův egoistickej úšklebek, ale nekomentovala jsem ho a radši jsem zamířila k záchodům.

"Kam jdeš?" Tázavě pozvednul obočí. "No kam myslíš? Umýt si tu čokoládu přece, nehodlám se ztrapnit ještě víc!" Protočila jsem očima a zmizela na dívčích záchodech.

Siriusovi to nejspíš taky nepřipadalo úplně na škodu a tak jsme se zachvíli objevili ve Velký síni čistý a s úsměvem na tváři. Pár lidí se na nás překvapeně zadívalo, a vlastně se jim ani nedivím.

Usadili jsme se k našemu lvímu stolu, kde k mýmu překvapení seděla i Bonnie a zrovna se o něčem dohadovala s Fabiánem Prewettem, mým famfrpálovým spoluhráčem.

Gideon Prewett seděl opodál a vysílal na svého bratra vražedné pohledy. Zajímalo by mě, co se tam u Merlinovy brady děje.

"A víš, že Gid je i strašně dobrej ve vaření?! Minule dokonce nic nespálil -" Fabián chtěl pokračovat, ale jeho zrzavý bratr ho zadržel. "Hej Fabiáne, ale drž už hubu! Bonnie jeho neposlouchej, ale je pravda, že umím vařit no ehm hele nechtěla bys -"

Ozvala jsem se v ten nejhorší možnej moment. Bylo to neúmyslně, přísahám! "Ahoj, co vy tady?" Usmála jsem se na ně a Fabián mě zpražil pohledem.

"Magiiiic! Už jí skoro měl!" Zašeptal tak nahlas, že jsme ho všichni stejnak slyšeli  a Gideon vypadal, jako kdyby se každou chvílí chtěl propadnout někam hluboko do země.

"No tím bych si nebyla tak jistá," zasmála se Bonnie a na Gideona mrkla. V duchu jsem převrátila oči. "Teď už budu muset jít, Eve na mě čeká. Mimochodem Magic máš na čele něco malýho hnědýho," s tím se mrzimorka zvedla a odcupitala zpátky ke svýmu stolu.

Já si okamžitě začala mnout čelo a mračit se na Siria, kterej se k mý velký nelibosti posadil na druhou stranu stolu k Samantně, která se na mě zašklebila, jakmile zaregistrovala můj pohled. Nejspíš jí bylo jasný, že jsem to já, protože Tair by nikdy neměla na čele čokoládu, od toho jsem tu byla já. Vlastně nechápu, jakto, že jsem si jí v zrcadle nevšimla.

"Co to mělo znamenat?" Přestala jsem Samanthu pohřbívat zaživa a otočila jsem se na Gideona, kterej ještě pořád celej rudej zíral na strop.

"Snažil se Bryceovou dostat na rande. A vlastně se mu to i povedlo. Samozřejmě jenom díky mojí pomoci - "

Gideon po svým dvojčeti naštvaně loupnul očima. "Ta tvoje pomoc nadělala víc škody, než užitku." Odfrknul si naštvaně.

"Zkus to ještě někdy. Jsi skvělej Gideone, fakt, akorát tě potřebuje víc poznat," usmála jsem se na něj a zrzek mi úsměv oplatil. Tak a to bychom měli, ještě stačí zařídit, aby se zase někdy potkali...

...A Magic dohazovačka je zpět, doufám, že jsem vám chyběla!

Zachvíli vešel do síně Brumbál a jako na povel všechny hlasy utichly a obrátili se na něj zvědavé pohledy všech přítomných.

"Dobrý večer! Jsem moc rád, že vás tu všechny mohu vidět takhle pohromadě, ale teď k tomu co jsem vám chtěl říci," odkašlal si a zářivě se na nás usmál.

"Určitě víte, co se děje za zdmi tohoto hradu. Zuří válka. Lord Voldemort nabírá na moci a je jen a jen na nás, abychom ho porazili!" Několik lidí po vyslovení jeho jména vystrašeně zalapalo po dechu, narozdíl od několika zmijozelských, jejichž skoro nenápadný povýšený pomrkávání mi neuniklo. Bellatrix se ani nesnažila být nenápadná.

"...A tak jsme se s Ministerstvem kouzel dohodli, že uspořádáme takový třídenní pobyt o přežití. Pro každý ročník, od pátého nahoru, budou vyhrazeny zvlášť tři dny, ve kterých budete plnit jednotlivé úkoly a my prověříme, jak dobře na tom jste, ale samozřejmě jde hlavně o to, abyste se něco nového naučili, co se vám může - teď mluvím hlavně k sedmým ročníkům - tam venku hodit. Budete rozděleni do dvojic, ve kterých budete muset spolupracovat, jinak nebudete úspěšní. Jde také o zlepšení vztahů mezi jednotlivými kolejemi, protože můžete být přiřazeni úplně ke komukoliv opačného pohlaví ve vašem věku," Brumbál na chvilku ztichnul, protože se síní začalo ozývat vzrušené šeptání, jak si všichni potřebovali zdělit, s kým by chtěli být. Abych byla úpřimná, je mi to docela jedno, pokud by to nebyl někdo jako Lucius Malfoy.

Zachvíli se zase ředitel ujal slova a v síni se zase rozprostřelo ticho. "To bylo jen velmi stručně řečeno, vaši kolejní ředitelé vám řeknou více, až nastane ten pravý čas. Akce se bude konat až začátkem prosince, což je odteď až za necelé tři měsíce. Říkám vám to takhle dopředu proto, že budete ve vašem volném čase, i přes vyučování, nenápadně pozorováni, abychom věděli, ke komu vás co nejlépe přiřadit. Vůbec si s tím nedělejte starosti, ani se zbytečně nenervujte, samozřejmě nebudeme sledovat úplně každý váš krok. Tak a to je vše, co jsem vám chtěl říci, můžete odcházet."

Brumbál se na nás zase zářivě usmál, poposadil si půlměsícové brýle výš na nose a usadil se ke stolu.

Přes šum v síni jsem ani neslyšela Lilyiny prosby, ať hlavně není s Potterem (což by vzhledem k tomu, když nás mají sledovat trochu nedávalo smysl, protože je nad slunce jasný, že by z toho Jamie nevyváznul živej)  a jenom jsem se zadívala na kuře a brambory, který úplně vybízely k sežrání.

Vlastně se i docela těším, protože Brumbál ví, co dělá. Samozřejmě, nějaká představa supertajných stalkerů není zrovna lákavá, ale koneckonců mě fakt hrozně zajímá, ke komu mě nakonec přiřadí. Jestli to bude někdo, koho znám, nebo naopak...

A nemůže to přece být až tak hrozný, navíc jsou to jenom tři dny s někým, s kým se mám víc sblížit. To zvládnu. Snad.

Když budu upřímná, dala jsem to sem jenom proto, že jsem nevěděla, co jinýho sem do tý kapitoly napsat xD.
Takže se na Přežití  (tak jsem to pojmenovala xD) můžete těšit tak ve dvacátý kapitole :3

Jo a jinak víte,  že Gideon a Fabián jsou bratři Molly Weasleyové - Prewettové? :D

Btw. chcete, aby na Přežití Magic šla se Siriusem? A s kým chcete Tessu? <3
2140 slov :d

any🦋