(sen- vzpomínka)

Z kapsy jsem vytáhla krabičku cigaret. Jednu jsem zapálila a vložila si jí mezi rty. Kouřit jsem začala nejspíš kvůli Jackovi. On má tohle na denním pořádku, takže já teď taky.

Opřela jsem se kovové studené zábradlí a z plic vydechla všechen kouř. Zevnitř podniku se ozývala hlasitá hudba, ale já dál pozorovala blikající světla projíždějících aut. Život kouzelníků a  mudlů je docela odlišný. Teda ne, že by se kouzelníci nechodili opíjet, ale i přes to.

„Bethany," Jackův hlas mě přiměl se otočit a já si cigaretu vyndala z úst, „za chvíli už půjdem." oznámil mi s úšklebkem a jednu ruku ovinul kolem mého pasu. Bary, přátelé a zábava byly Jackův jediný program. Rodiče mu živobytí financovali a on si tak po dokončení nějaké vzdálené školy na severu, mohl užívat života.

„Uh-mm," přikývla jsem s úsměvem a na rty mu vlepila krátký polibek. Zasmál se a vzal mě za ruku.

„Pojedeme ke mně?" zeptal se těsně u mého ucha, což mi vyvolalo husí kůži. Zadrhaně jsem přikývla. Za měsíc s Jackem se všechno stalo možným a tím i obelháváním pečovatelek sirotčince. Mých nočních výprav si nikdy nevšimly.

O kousek se odtáhl a já měla skvělý výhled na jeho bezchybnou tvář, ve které se odrážela ta trocha vypitého alkoholu. Hlavu jsem s úsměvem naklonila na stranu a pramen vlasů si zandala zpátky za ucho.

„Mám tě ráda," vyklouzlo mi a i v té tmě musely moje tváře nabrat růžový odstín. Na tyhle věci jsem nikdy nebyla zdatná.  Jack se zasmál a s malým předklonem mi dal pusu na čelo.

„Já vím," ušklíbl se a za ruku mě táhnul dovnitř.

-------

Po noci plné Jacka Eakinse jsem se konečně rozlámaná vymanila z postele a aspoň trochu se upravila. Vlasy jsem si nechala spadat ve vlnách pod prsa a zadívala se do zrcadla. Docela mě udivilo, že nevypadám vůbec ospale i přes to, že jsem měla tak neklidný spánek.

Tradičně jsem si místo školní sukně oblékla džíny a košili s hábitem. Svoje zlozvyky teď nehodlám měnit.

Na snídani jsme s holkama došly v mrtvolném tempu a já byla ráda, když jsem se konečně usadila na svoje místo a zakousla se do toustu.

„Jak ses vyspala?" zeptal se znuděně James a odložil Denního věštce stranou.

„Šlo to," pokrčila jsem rameny, „co ty?" zeptala jsem se na oplátku a pohledem zachytila Donu, která seděla jen několik míst od nás. Blonďaté vlasy měla zkroucené do vlnek a na tváři jí trůnil ledový výraz.

„Dobrý," usmál se James a pohlédl na zbytek Pobertů, „s klukama jsme přemýšleli, že uděláme další uvítací párty. Jako vždycky," prohlásil nadšeně. Nejspíš očekával můj jásot, který se bohužel nedostavil. Zastoupila ho Kim.

„To je super nápad!"

„Notak, kluci," zamručela jsem otráveně, „dejte pokoj s párty, máte je pořád."

„Žádný takový, Laro, pozítří hezky naklušeš. Je to poslední rok, nesmíme marnit čas," přikývl náležitě James a poplácal mě po zádech. S povzdechem jsem protočila oči. Chtěla jsem jim uštědřit další zlou poznámku, ale vyrušil mě přísný hlas profesorky McGonagallové.

„Tady máte vaše rozvrhy," každému nám do ruky podala papír s našimi hodinami, „a ne, abyste hned první den přišli pozdě," přejela Jamese, který nepřijde snad na žádnou hodinu včas, hrozivým pohledem a s prudkou otočkou se přesunula k další skupince. Všichni jsme si prohlíželi dnešní hodiny. Jen to ne!

„Jo!" uchechtla se Kim nadšeně a naklonila se mi přes rameno, aby viděla do mého rozvrhu, „Dneska máme společně dvouhodinovku obrany s tím novým," spiklenecky do mě šťouchla a já pokrčila rameny.

„No to je úžasný," snažila jsem se vyznít co nejvíc přesvědčivě a vyhnout se ironickému podtónu. Opravdu mě děsí, co se bude dít. Pořád jsem z toho všeho pěkně zmatená a Jackův obličej tomu rozhodně nepomůže. Teď už se mi o něm i zdá!
„Beztak nic neumí," odfrkl si Sirius, který měl podobně jako my, dvouhodinovku s profesorem Eakinsem. Zdá se mi to nebo Sirius žárlí? Kim měla pravdu, vadí mu, že není všechna pozornost na něm.

Proč ho musíme mít zrovna dneska?

......

Absolvovala jsem nudné Dějiny a bylinkářství. Tentokrát jsem se naštěstí vyhnula jakémukoliv útoku ze strany Dony, ale místo toho se mě chopila nervozita z dnešní hodiny Obrany. S Jackem jsem nemluvila víc jak půl roku, naposledy to bylo o Vánocích. Nedopadlo to dobře. A myslela jsem, že už ho nikdy neuvidím. Chyba.

Nervózně jsem podupávala nohou, když jsme se všichni shlukli před učebnou v přízemí hradu. Kim neustále básnila o tom, jak se na hodinu těší, a ostatní spolužačky na tom nebyly jinak. To Sirius s Jamesem nad nima jenom kroutili hlavami. A já jsem své tajemství udržovala potichu.

„Stoneová," arogantně ke mně nakráčel Ian, kterému platinové vlasy za prázdniny ještě víc povyrostly, „zase se potkáváme co?" zašklebil se posměšně a přeměřil si mě pohledem. Otráveně jsem protočila oči.

„Teď na tebe nemám náladu," odsekla jsem naštvaně po pravdě. Za ráno jsem toho moc neprohodila ani s holkama nebo Poberty, natož abych se vybavovala s nějakým idiotem ze Zmijozelu. Ne, děkuju.

„Najednou," zasmál se a ostatní Zmijozelští se k němu přidali, „copak se stalo naší citlivý Stoneový?"

„Sklapni, Iane," procedila jsem mezi zuby a s učebnicemi v rukou se od něj co nejvíc vzdálila. Teď mi všichni pijou krev.

„Zdravím, třído," chodbou se rozezněl hluboký chraplák. Při prvním slovu mi naskočila husí kůže, za což jsem si v duchu zanadávala. Na tohle teď není čas. Nechtěla jsem se otáčet, ale neměla jsem na vybranou. Pohled mi padl přímo do jeho tváře. Na ostře řezané tváři, která byla čirá dokonalost, trůnil sebevědomý úšklebek, kterým všem dával najevo, že to on tady má moc. Hnědýma očima skenoval okolí, než se jeho oči zastavily na mě a já rychle odvrátila pohled.

Hůlkou otevřel dveře a celá třída se nahrnula do lavic.

Zaplula jsem do lavice u okna a úlevně si vydechla. Možná to zní divně, ale je divný ho znova vidět. Zvlášť tady v Bradavicích. Ale nejvíc mě děsí, že nerozumím svým pocitům.

Kim a Lily se usadily do lavice za mnou. Všimla jsem si, že si Kim upravuje svoje zářivé blonďaté vlasy nejspíš, aby zapůsobila na našeho profesora. Stejně to tak nemyslí.

Jack došel hrdým krokem ke katedře a opřel se o stůl. Všechny nás přejel pohledem.

„Jsem profesor Jack Eakins a tenhle rok vás mám na starost v Obraně proti černé magii," začal uvítací řeč a ze stolu sebral malý sešit. Několik holek na něm viselo pohledem. No, to se od Clarka moc nezměnilo.

„Budeme se zabývat hlavně přípravou na OVCE, protože bych opravdu nerad, aby někdo neprospěl. Mimo to je v těchto časech důležité naučit se bránit," pronesl s vážným výrazem.

Otočila jsem se na Kim, která se nadšeně zazubila. Evidentně splnil její očekávání.

„Protože jsem Bradavice nedávno dokončil, stejně jako vy, je mi jasné, jak to má většina z vás s učením. Je to nuda, ale doufám, že se to pokusíte přežít," zasmál se a pár lidem se na tvářích ukázal úsměv. Typický Jack. Chce si všechny obmotat kolem prstu, ten aby nebyl oblíbený. S protočením očí jsem si odfrkla, bohužel až moc nahlas. Pár pohledů se na mě otočilo. Jack nadzvedl obočí a propálil mě pohledem.

„Nějaký problém slečno-" nechal větu doznít, abych doplnila svoje jméno. Nenápadné.

„Stoneová," falešně jsem se zaculila a ruce si založila na hrudníku.

„Tak slečno Stoneová, ocenil bych, kdybyste mě nepřerušovala," zpražil mě povýšeným pohledem a otočil se zpátky k třídě.

Viděla jsem ten jeho pohled, kterým se mi vysmíval do tváře. Myslí si, že jsem se přes něj ještě nepřenesla. Ale, přenesla?

Celé dvě hodiny se táhly neuvěřitelně pomalu a já byla nad míru šťastná, když to skončilo. Popadla jsem svojí tašku a rychle do ní naházela všechny učebnice.

„Je dobrej," špitla mi do ucha rozzářená Kim. Mojí odpovědí bylo jenom obyčejné ‚hm', kterým se jako jediným dala vyjádřit směsice mých pocitů..

Rychle jsem se připojila k Pobertům u jejich lavice. James hledal svojí hůlku pod lavicí, nad čímž jsem se uchechtla. Mezitím jsem byla vystavená Siriusovi, který si prohrábnul tmavé vlasy a poprvé za celou tu dobu se na mě mírně pousmál.

„Laro?" postoupil ke mně blíž, aby nás James, který šmátral v lavici, neslyšel. Cítila jsem na době něčí pohled a došlo mi, že je to Jack u stolu. Nervózně jsem kývla hlavou.

„Víš, potřeboval bych si s tebou promluvit," nervózně se podrbal na zátylku a já se zamračila. Za ten den se mnou skoro nepromluvil, možná o tom teď chce poklábosit.

„Jasně-" chtěla jsem odpovědět, ale přerušil mě profesorův hluboký hlas.

„Slečno Stoneová," vyslovil moje jméno s dávkou ironie, což mě donutilo se otočit. „mohla byste tu na chvíli zůstat?" nadzvedl obočí. Sakra, přesně tomuhle jsem se chtěla vyhnout. A hned první den! Ježiš, co je to dneska za den?

„Jistě," zamumlala jsem a otočila se zpátky na Siriuse. Nechápavě nadzvedl obočí.

„Asi je to kvůli tomu odfrknutí."

„Uh," zaseknul se, „jasně, počkáme venku?" kývnul na Jamese, který konečně našel hůlku a brýle si poposunul ke kořenu nosu.

„Jo," vzal svou tašku a se Siriusem se vydal ke dveřím, „čekáme u lektvarů," zavolal s mávnutím a já nervózně přikývla.

Když jsem minule vedle rozhovor s Jackem, stala se z toho hádka, při které jsem to trochu schytala. Nerada bych, aby se to opakovalo. Co mi zase chce?

Konečně jsem se odvážila se otočit od dveří, ve kterých před chvílí zmizeli oba moji kamarádi, a pohlédla na Jacka. Snažila jsem si zachovat sebevědomý postoj, ale jako vždy, kdy jsem byla s Jackem, jsem neuspěla. Vždycky uměl člověka znejistit.

Nervózně jsem se kousla do rtu.

„Zavři," mávl na dveře s úsměvem a já pomalu přešla ke dveřím a zaklapla je.

„Bethany," vydechl mé jméno s úsměvem a vyšel ke mně blíž. Připadalo mi divné, být zase v jeho blízkosti.

„Tak se zase setkáváme," zastavil se ode mě na vzdálenost metru a já si tu mezeru nekonečně měřila očima. Pohledem jsem kmitala po jeho těle, jako bych se potřebovala ujistit, jestli je to vážně on.

„Co to má sakra znamenat?" rozhodila jsem nechápavě rukama se zničeným výrazem. Dobře, držet emoce na uzdě mi nejde.

„Máš na mysli něco konkrétního?" zasmál se pobaveně a vytáhl se ještě víc nade mě.

„Co třeba tohle všechno? To že jsi čaroděj? A co sakra děláš v Bradavicích?"

„Potřeboval jsem práci a tak Brumbál najal svého nejlepšího bývalého studenta. Jednoduchý," vysmál se mi do tváře.

„Věděl jsi to?" nasucho jsem polkla, „To o mně?"

„Ale, Bethy," zasmál se pobaveně a dlaň mi položil na rameno, nad čímž jsem se otřásla. Neměla jsem odvahu něco namítat.

„Nejsi moc dobrá ve skrývání. Kdyby to takhle dělali všichni, celej kouzelnickej svět by byl odhalenej. Bez urážky, moc svoje emoce ovládat neumíš," pronesl ostře s dávkou pobavení. Připadalo mi, že naráží i na husí kůži, která mi po těle naskočila.

O krok jsem ustoupila a jeho ruku nechala spadnout dolů. „Nechápu to," zamračila jsem se, „proč jsi sem jezdil, když si věděl, že tady budu?"

Odpovědí mi byl jeho smích. „Vůbec ses nezměnila," přejel mě pohledem od hlavy k patě a ušklíbl se. Nelíbilo se mi, jakou měl nade mnou převahu. Jak emocionální tak fyzickou.

„Potřeboval jsem práci. Místo učitele se mi hodilo. Ale ty jsi taky takovej bonus."

Nastalo ticho. Nic jsem neodpověděla, jenom jsem zůstala slabě zírat přesně, jak jsem nechtěla. Jack ke mně udělal další krok a rukou se dotknul mé paže. Nechala jsem ho.

„Chybím ti," pronesl tišeji sebevědomým tónem. Hlavu jsem odvrátila na druhou stranu. Všechno je špatně. Zase se mě snaží zmást, zmanipulovat mě. Baví ho to.

„Ne."

„Ale notak," znovu se pousmál a pustil mojí ruku, „byly dny, kdy jsi beze mě nevydržela ani minutu. Co se změnilo?"

„Všechno," vydechla jsem, ale svojí odpovědí jsem si nebyla úplně jistá. Proč má na mě sakra takovej efekt?

„Tomu sama nevěříš. Byli jsme spolu přes tři měsíce, vím, co jsi ke mně cítila," pozvedl koutek.

„Přestaň s tím," sykla jsem naštvaně.

„Bethany, dřív nebo pozdějc to nevydržíš. Nedokážeš být se mnou v jedný budově a ve skutečnosti se mnou nebýt, znám tě."

„Neznáš mě," zavrčela jsem mu do tváře.

„Uvidíme," poodstoupil dál a přešel ke dveřím. Ladně je otevřel a já se vydala směrem k východu.

Než jsem stačila vystoupit, naklonil se těsně k mojí hlavě. Dech se mi zadrhl v plicích a moje tělo zamrzlo. Slyšela jsem Jackovo uchechtnutí, když se odtáhnul. Rukou pokynul ke dveřím a já se svými věcmi rychlostí blesku vystřelila ven. Tohle bylo divný, hrozný a děsivý. Pořád má nade mnou tu divnou moc.

Měla bych to někomu říct, než se v tom sama utopím. Tohle bude ještě boj.

-------
Wattpad mě zradil a nešlo mi vydat:(( ale každopádně jsem zpět s další kapitolkouuu:D
Jo, Jack je hroznej idiot, ale co:Dd
XxT